Málokdy se stane, že mě koncert zanechá beze slov, zcela ztraceného v jeho podání, že potřebuji čas, abych se vzpamatoval. Tak tomu bylo i v případě koncertu Florence + the Machine v United Center. Florence Welchovou a její kapelu jsem viděl poprvé po mnoha letech promarněných příležitostí a těsných náhod, takže jsem byl připraven na fantastický večer. Nebo jsem si to alespoň myslel. Florence + the Machine předvedli jednu z nejlepších show, jakou jsem kdy viděl, a skutečně využili atmosféru arény a proměnili ji v něco velkolepějšího, působivějšího a nakonec i uspokojivějšího, než jsem si dokázal představit.

Perfume Genius zahájil večer neuvěřitelně zajímavým vystoupením. Perfume Genius, hudební projekt Mikea Hadrease, tvoří v posledních letech jeden z nejzajímavějších a nejuspokojivějších indie popů. Hadreasovy písně evokují silné a téměř zdrcující prvky lásky, oddanosti, bolesti a posílení, často podvratným a vyzývavým způsobem, který činí jejich význam ještě výraznějším. Na pódiu působí Hadreas a jeho kapela téměř lynchovskou atmosférou, když při odříkávání těchto svůdných písní kroutí své tělo.

Když přišel čas, aby se Florence + the Machine vydali na pódium, dav zaplnil arénu. Každý čekal se zatajeným dechem, než spustil mohutný řev na přítomnost Florence Welch. Během několika okamžiků začala skladba „June“, jejíž linka odkazující na Chicago se dočkala masivního popu pro dav. Jako by publikum už nebylo uchváceno velkolepou aurou Welchové, píseň katapultovala nadšení do nebeských výšin.

Vliv Welchové byl hmatatelný, protože celé publikum viselo na každém jejím pohybu, slově a pauze. Málokdy je vystoupení tak velkolepé a vyloženě fascinující jako u Welchové, ať už prochází pódiem tak ladně a přitom v plném sprintu, skáče a tančí radostí, zatímco se její kapela noří do svých písní; nebo si najde chvilku, aby promluvila s davem.

Po celý večer Welchová prosila o lásku a jednotu, brala si na paškál toxickou maskulinitu a tuto těžkou dobu. „Ne že by na koncertech Florence + the Machine bylo mnoho toxické maskulinity,“ poznamenala a během skladby „Patricia“, která byla jasným vrcholem večera, vyzvala dav, aby se spojil. „Zuřte s námi,“ prosila, než se ponořila do krásné písně inspirované Patti Smith. Jindy zase žádala dav, aby se objal, držel se za ruku a tyto okamžiky nezaznamenával, aby žily jen v našich vzpomínkách. Nepřekvapivě jí dav vyhověl, jeho úcta k večeru byla po celou dobu tak odhodlaná.

Setlist Florence + the Machine se trefil do noty, kterou byste od kapely chtěli. High as Hope sice zabrala většinu pozornosti, ale starší alba byla zastoupena v plné síle. „Dog Days Are Over“ se setkala s bouřlivým ohlasem, když dav skákal a zpíval spolu s Welchem. „The End of Love“ & „Cosmic Love“ nechala vybublat emoce všech, zatímco poetický témbr „Queen of Peace“ nám zněl v uších po zbytek večera . Ani jedna píseň nepřišla nazmar a nepůsobila nepatřičně, naopak spojila dohromady kolekci písní, které jako by neměly být zpívány společně v tomto pořadí.

Koncem koncertu, během skladby „Delilah“, Welch opustil stísněné prostory krásného pódia a vyběhl do zadní části United Center a do davu. Tam, uprostřed svých obdivovatelů, tančila a zpívala, zatímco ti jí na hlavu pokládali jednu květinovou korunu za druhou. Mezi Welchovou a davem nebyla žádná hranice, byli jedno, když se vracela na pódium, nespočet fanoušků radostně plakalo a povzbuzovalo ji. Hned poté se postavila na barikádu první řady při písni „What Kind of Man“, když se dav naklonil dopředu a držel ji na místě. Tyto magické okamžiky působily chvílemi až duchovně a povyšovaly atmosféru z typického koncertního území na nadpozemský zážitek.

Na závěr večera se Florence + the Machine vyřádili s „Shake It Out“, poslední písní, při které mohl celý dav dát průchod svému nadšení z koncertu. Velké transparenty, které mávaly po celý večer, vyletěly z pantů a svezly se zpět, jako by energie vyzařující z Florence + the Machine a zbytku United Center bylo na ně příliš. Byla to dokonalá tečka za nocí plnou naděje, lásky a krásy, která nikdy neochabovala.