SAN FRANCISCO (židovské noviny The Jewish News of Northern California via JTA) – Drake se po většinu letošního roku držel na prvním místě žebříčku Billboard’s Hot 100. V roce 2018 se mu podařilo získat první místo. Kanadský rapper a zpěvák během své kariéry překonal nebo vyrovnal rekordy, které vlastnili například Beatles, Rolling Stones, Whitney Houston nebo Paul McCartney.

V roce 2014 časopis Rolling Stone označil Drakea za „největšího židovského rappera od dob Beastie Boys“. Nyní je prostě jedním z největších rapperů vůbec.

Pro pozorovatele popkultury je kluzkou hádankou, která mění role a dokonce i přízvuky od písně k písni, a přitom se stále drží na vrcholu hitparád. A pro Židy je anomálií, protože dominuje žánru, který není zrovna známý jako židovské prostředí.

„Být židovským hiphopovým umělcem stále není ‚cool‘,“ říká DJ Maxwell Alegria ze zálivu.

Třiatřicetiletý Drake je známý svou hudbou v downtempu, občas citlivými texty a rošťáckým smyslem pro humor. Na hudební scénu prorazil v roce 2009 s písní „So Far Gone“, jejíž singl se umístil na druhém místě žebříčku Billboard. Jeho nejnovější album „Scorpion“ je ještě větším hitem – všech 25 písní se objevilo v první stovce žebříčku – a dalo vzniknout nejméně jednomu virálnímu memu.

Podle všech měřítek je Drake neobvyklá židovská celebrita.

Narodil se jako Aubrey Drake Graham a vyrůstal v Torontu. Jeho otec byl Afroameričan, profesionální bubeník z Tennessee, ale Drakea vychovávala především jeho bílá židovská matka, učitelka na základní škole. Podle dřívějších rozhovorů chodil na státní střední školu, která byla převážně židovská, ale cítil, že nezapadá, a byl terčem rasistických poznámek, včetně „švarce“.

„Neměl jsem to nejhorší, ale měl jsem to těžké. Vždycky jsem byl to poslední dítě, které dostalo pozvánku na večírek,“ řekl v roce 2014 časopisu Rolling Stone.

V patnácti letech se však jeho život změnil, když byl obsazen do kanadského televizního seriálu pro teenagery „Degrassi: The Next Generation“, ve kterém účinkoval šest let. (Vrátil se tam, aby dokončil střední školu.)

Drake časopisu také řekl, že je „hrdý na to, že je Žid“. Občas na Instagramu zveřejňuje fotografie z pesachových a chanukových setkání a časopisu Rolling Stone řekl, že „svátky slavím se svou rodinou.“

Přesto se o jeho židovství mezi jeho četnými fanoušky, jako je Leila Pifko, příliš neví.

„Asi – hmm, nejsem si jistá,“ uvažovala Pifko, studentka posledního ročníku Jewish Community High School of the Bay. „Upřímně řečeno, nejsem si jistá. Mám pocit, že by mohli? Někteří lidé by to mohli vědět.“

Ačkoli veřejné úvahy o jeho etnické příslušnosti nejsou na internetových fórech ničím neobvyklým, jen málo fanoušků se zřejmě ptá Googlu, zda je Žid – na dotaz „Is Drake …“ (Je Drake …) se dokonce neobjeví ani mezi deseti nejlepšími výsledky vyhledávání?

Někteří jeho fanoušci v tom ale rozhodně jedou.

„Zejména židovští muži opravdu vědí, že Drake je Žid – a líbí se jim to,“ řekl Alex Fraknoi, židovský rapper ze San Franciska.

Nejde o to, že by jeho židovství bylo tajemstvím. Drake své židovství rozehrál v roce 2014 ve skeči v pořadu Saturday Night Live, kde satiricky ztvárnil svou bar micva v paruce a kipě a za zvuků klezmerového klarinetu rappoval „I’m black and Jewish/it’s a mitzvah“.

Bar micva se zdá být pro Drakea tématem. Nejenže sám měl bar micva, ale v roce 2017 uspořádal narozeninovou oslavu na téma bar micva. V roce 2012 vydal videoklip ke své písni „HYFR“, který měl být „re-bar micva“ a v němž Drake rapoval a modlil se v miamské synagoze před rodinnými přáteli a hudebními přáteli. Nechybí ani „večírek“ po bar micva, který je divoký, hosté popíjejí Manischewitz a rapper Lil Wayne radostně mlátí skateboardem do stolu.

Tato sebereferenční hravost dělá z Drakea pro určitou skupinu lidí hrdinu.

„Určitě bych řekl, že jsem na to jako Žid rozhodně víc hrdý,“ řekl Pifko, který má stejně jako Drake kanadské kořeny.

Drake se ale identifikuje jako černoch, zatímco několik dalších židovských rapperů, kteří si našli určitou míru slávy, jsou shodně běloši. Beastie Boys, multiplatinové trio Michael Diamond, Adam Yauch a Adam Horovitz, je pravděpodobně druhým nejslavnějším, který na vrcholu své popularity vévodil žebříčkům. Poté však následuje výrazný pokles. V seznamu obvykle figuruje Matisyahu, který se proslavil vystupováním v chasidském oděvu (od té doby si oholil vousy).

Na otázku ohledně Drakea v roce 2012 Matisyahu odpověděl: „Je to Žid, ale nereprezentuje judaismus. Náhodou je Žid, stejně jako Bob Dylan je náhodou Žid.“

Jediným dalším významným židovským rapperem jiné než bílé pleti je Shyne, syn premiéra Belize a bývalý chráněnec Seana „Diddyho“ Combse. Shyne našel judaismus ve vězení a nyní žije ortodoxním životem jako Moses Levi. O Drakeovi se vyjádřil jako o „herci z Kanady“.

Židovský hip-hop se tradičně hodně opírá o parodii, tvrdí Judah Cohen, profesor muzikologie a židovských studií na Indiana University, který o tomto tématu napsal v roce 2009 akademický článek. Ukázkovým příkladem je Lil Dicky. Dokonce i Beastie Boys původně pózovali ověšeni zlatými řetězy v rámci satiry gangsta rapu zaměřeného na bling. Podle Cohena tento druh parodie přitahuje pozornost tím, že vytváří dvojici – Židé, nebo alespoň společensky rozšířená představa o Židech, a rap – která je sama o sobě vtipná svou nepravděpodobností.

Drake však hiphopový étos neparoduje – on ho přijímá. Jeho úspěch jako rappera a R&B zpěváka, tedy žánrů zakořeněných v afroamerické kultuře, je úspěchem černošského umělce. Je barevný Žid, ale to není jeho hlavní veřejný obraz. To s sebou přináší složité proplouvání identitou.

„Možná se kvůli tomu, jak byl vychováván, musel kódově přepnout na svou černou barvu, místo aby se jí zbavil,“ spekuluje sedmnáctiletá Satya Sheftel-Gomesová, studentka střední školy v New Yorku a dlouholetá tábornice sanfranciské skupiny Be’chol Lashon, která se věnuje podpoře barevných Židů.

Sheftel-Gomesová je černoška a Židovka a nepopírá, že je hezké mít venku slavného umělce, který je jí v tomto směru podobný.

„Je to pro mě skvělé!“ řekla se smíchem.

Na jednu stranu má teenagerka skvělou ripotu pro ty, kteří tvrdí, že nikdy neslyšeli o nikom jiném s identitou, jako je ta její.

„Říkám: ano, slyšeli, určitě slyšeli, protože Drake je černoch a Žid,“ řekla.

Sheftel-Gomesová se však domnívá, že Drake není ani tak představitelem konkrétní identity, jako spíš někým, kdo využívá své židovství a černošství jako nástroje ke zvýšení počtu svých posluchačů. Nazývá ho „rasově nejednoznačným, nábožensky ateistickým rapperem, který dělá dobrou hudbu pro všechny“.

„Ve skutečnosti identifikuje části sebe sama, jen když se to hodí k jeho popularitě,“ řekla.

Sheftel-Gomes ho za to neodsuzuje – sláva přece znamená oslovit široké spektrum lidí.

„Myslím, že důvodem, proč je takovou popovou hvězdou, je jeho schopnost to dělat,“ řekla.“

Cohen souhlasil.

„Bylo zajímavé sledovat, jak se Drake prezentuje,“ řekl muzikolog.“

Cohen, který o Drakeovi někdy hovoří ve svých hodinách o židovské populární hudbě, řekl, že úspěšní popoví umělci se vždy starají o to, aby si udrželi svou masovou přitažlivost.

„Lidé vzhlížejí k celebritám, aby odrážely to, kým jsou,“ řekl, „aby realizovaly idealizovanou verzi sebe sama.“

Cohen však řekl, že potřeba superhvězdy oslovit široké publikum je u rapperů v rozporu se zvýšeným požadavkem být „autentický“.

„To je jedna z velkých debat, kterou v hip hopu uvidíte,“ řekl.

To znamená, že Drakeova schopnost rozkročit se mezi svými identitami, od bývalého dítěte z bar micva po tvrdého rappera z ulice, ne vždy funguje.“

„Začal ode dna“ … ale je to židovské dítě z předměstí!“ řekl Fraknoi s odkazem na jeden z Drakeových největších hitů, ve kterém rapuje: „Řekni, že jsem nikdy neměl problémy, neměl jsem hlad, jo, o tom pochybuju.“

Fraknoi je 24letý bělošský rapper, který vystupuje jako Frak. Narodil se v San Francisku, chodil na Brandeisovu školu a rapuje už od dospívání.

„Mám komplikovaný vztah k Drakeovi,“ řekl Fraknoi. „Rozhodně si ho ale vážím po hudební stránce i jako rappera.“

Fraknoi, který se účastní rapových bitev, v nichž se cení autenticita, a otevřeně se hlásí ke svému židovskému původu, považuje Drakeovo vyhýbání se identitě za trochu „krkolomné“.“

„A mnohdy je to neautentické vzhledem k jeho výchově,“ řekl.

Alegria je Žid a Filipínec a od čtrnácti let pracuje na baru a bat micva v Bay Area (nyní je mu 31 let, stejně jako Drakeovi). Je obeznámen s domněnkami o tom, jak vypadá Žid.

„Spousta lidí mě vidí a nemusí si nutně myslet, že jsem Žid,“ řekl.

Alegria si také nemyslí, že většina náhodných posluchačů hip hopu ví, že Drake je Žid.

„Řekl bych, že o tom mluví velmi zřídka,“ řekl Alegria. „Ve své hudbě se tím zrovna nepředvádí.“

Fraknoi řekl totéž.

„Nemyslím si, že by o tom ve své hudbě mluvil tak otevřeně,“ řekl Fraknoi. „A rozhovory neposkytuje.“ (Drake se straní tisku a poskytuje jen málo rozhovorů; J. o jeden požádal, ale byl odmítnut.)

Videoklip „HYFR“ z roku 2012 by se dal označit za Drakeovo dosud nejžidovštější prohlášení, i když bylo kontroverzní.

„Jsem hrdý – hrdý mladý židovský chlapec,“ řekl Drake v „making of“ videoklipu k „HYFR“. „Když jsem měl kdysi bar micva, moje máma opravdu neměla tolik peněz. Řekl jsem si, že jestli někdy zbohatnu, uspořádám si re-bar micva. To je koncept toho videa.“

Video, které se natáčelo v miamském reformním chrámu Temple Israel a před ním, obsahuje spoustu explicitních slov a ukazuje Drakea u bimy v kipě s rabínem, který čte Tóru a líbá třásně svého talitu. Následující večírek (který nebyl natočen přímo ve svatostánku) se stává nesmírně bouřlivým. Následuje panoramatický záběr na ikonické židovské jídlo a Drake je zvednut do vzduchu na židli za zpěvu (rovněž explicitního) textu refrénu. Jsou zapáleny svíčky a před velkou Davidovou hvězdou je ukázán a později rozbit dort.

Vedení synagogy nejprve obhajovalo rozhodnutí nechat Drakea natáčet, ale později svůj postoj zmírnilo a sdělilo agentuře JTA, že text písně – který nemá nic společného s judaismem, ale obsahuje příběhy o Drakeových sexuálních vdavkách – není v souladu s hodnotami chrámu. Režisér videoklipu však uvedl, že natáčení bylo uctivé.

Snad se Drake pro své židovské fanoušky nemusí ke svým kořenům hlásit víc než dosud, ani o svém židovství veřejně mluvit, aby se předvedl. Možná to, co udělal, stačí k tomu, aby byl inspirativní.

„Vsadím se, že odpověď je ‚ano‘,“ řekl Fraknoi. „Ani nemusí nic dělat. Stačí, aby byl Žid a byl slavný.“