Alice Flaherty byla vždy plodnou spisovatelkou. Zápisky, které si dělala během své nemocniční praxe, byly tak vyčerpávající, že se proměnily v učebnici neurologie. Její zvyk se však přehnal v roce 1998 po smrti jejích předčasně porozených dvojčat. Rodina a přátelé Flahertyové se připravovali na to, že upadne do deprese. Místo toho se dočkali přívalu kreativity tak intenzivního, jako by se v její hlavě usídlila múza.

„Bylo to, jako by někdo přehodil výhybku,“ říká Flahertyová. „Všechno mi připadalo tak důležité, že jsem to musela všechno zapsat a uchovat.“ Začala se budit uprostřed noci a čmárat si zatoulané myšlenky na lístečky. Brzy se přistihla, že si čmárá poznámky na ruku, když uvízla v dopravní zácpě. Flahertyová, neuroložka z Massachusettské všeobecné nemocnice, si nakonec diagnostikovala hypergrafii – nepřekonatelné nutkání psát.

Příběhy o spisovatelích posedlých múzou na steroidech pocházejí už od římského básníka Juvenala z prvního století, který psal o „nevyléčitelné nemoci psaní“. Ale až ve 20. století vědci zkoumali chemii mozku, která stojí za touto touhou po jazyce. V 70. letech 20. století neurologové zjistili, že hypergrafii často vyvolává epilepsie spánkového laloku. Později ji vědci spojili s bipolární poruchou. Důkazy nyní ukazují na abnormální interakci mezi spánkovým a čelním lalokem mozku při hypergrafii. Aktivita ve spánkovém laloku je snížená, což podněcuje aktivitu v čelním, tedy v oblasti, která potencuje komplexní chování, jako je řeč. Vnitřní kritik spisovatele utichne a nápady plynou. To, co vyjde, nemusí být geniální, nebo dokonce nemusí dávat smysl, ale poskytuje to potravu pro budoucí úpravy.

Ačkoli bylo prokázáno, že antidepresiva zastavují tok slov u hypergrafiků, je tento stav tak vzácný, že neexistují žádné přijaté pokyny pro léčbu. Naštěstí ji většina hypergrafiků vnímá jako dar, říká Flaherty, který byl zaplaven hypergrafickými pacienty poté, co v roce 2004 vydal na toto téma knihu s názvem Půlnoční nemoc. „Hypergrafie je abnormální, ale nemusí být nutně špatná,“ říká. „Pro nás je to většinou příjemné. Trpíte jen tehdy, když si myslíte, že píšete špatně.“

Případová studie: David Welch z Falls Church ve Virginii

• Rané příznaky: Že je jeho nutkání psát neobvyklé, si uvědomil asi v 10 letech, když si v Guinnessově knize rekordů přečetl o muži, který si 67 let psal denně deník, a hned si pomyslel: „Toho můžu překonat.“ V té chvíli si uvědomil, že jeho nutkání psát je neobvyklé.
• Denní práce: Každý den stráví nejméně tři hodiny zaznamenáváním činností v patnáctiminutových intervalech. Za posledních 25 let vynechal pouze šest dní.
• Proč se cítí šťastný: „Každý den se dá od lidí něco naučit,“ říká Welch. „Psaní mi pomáhá zajistit, abych tyto lekce nepropásl.“
• O svém odkazu: Welch věří, že za dvě stě let by se historikům mohl hodit podrobný záznam o životě jednoho člověka, a proto plánuje odkázat své deníky Kongresové knihovně.
• Blog: 38lemon.com/dailyjournal.php

Slavná hypergrafika

• Danielle Steel
• Edgar Allan Poe
• Fjodor Dostojevskij
• Sylvia Plath
• Joyce Carol Oates
• Stephen King
• Isaac Asimov