Studie psí DNA ukázala, že náš „nejlepší přítel“ ve světě zvířat může být také naším nejstarším přítelem.

Analýza odhalila, že domestikaci psů lze vysledovat 11 000 let zpět, až do konce poslední doby ledové.

To potvrzuje, že psi byli domestikováni dříve než jakýkoli jiný známý druh.

Naši psí společníci byli v této době rozšířeni po celé severní polokouli a již tehdy se rozdělili na pět různých typů.

Přes expanzi evropských psů během koloniální éry přežívají stopy těchto dávných původních plemen dodnes v Americe, Asii, Africe a Oceánii.

Výzkum vyplňuje některé mezery v přírodní historii našich blízkých zvířecích společníků.

Doktor Pontus Skoglund, spoluautor studie a vedoucí skupiny laboratoře Ancient Genomics v londýnském Crickově institutu, uvedl pro BBC News: „Psi jsou opravdu unikátní v tom, že když se nad tím zamyslíte, tak v době, kdy všichni lidé byli ještě lovci a sběrači, si ochočili něco, co je ve skutečnosti divoká šelma – vlci jsou v mnoha částech světa dost děsiví.

„Otázka, proč to lidé udělali? Jak k tomu došlo? To je to, co nás nakonec zajímá.“

• DNA klíč k tomu, jak se psi stali našimi přáteli
• Studie DNA vrhá světlo na velikost psů
• „Procházky“ psím genomem
• Psí genom podpoří výzkum rakoviny

Do určité míry psí genetické vzorce odrážejí ty lidské, protože lidé si své zvířecí společníky brali s sebou, když se stěhovali. Existovaly však i důležité rozdíly.

Například raní evropští psi byli zpočátku různorodí a zdálo se, že pocházejí ze dvou velmi odlišných populací, z nichž jedna byla příbuzná se psy Blízkého východu a druhá se sibiřskými psy.

V určitém okamžiku, snad po začátku doby bronzové, se však široce rozšířila jediná psí linie, která nahradila všechny ostatní psí populace na kontinentu. Tento vzorec nemá protějšek v genetických vzorcích lidí z Evropy.

Anders Bergström, hlavní autor a postdoktorand na Crickově univerzitě, řekl: „Když se podíváme do doby před více než čtyřmi nebo pěti tisíci lety, vidíme, že Evropa byla, co se týče psů, velmi rozmanitá. Ačkoli evropští psi, které vidíme dnes, mají tak neobyčejnou škálu tvarů a forem, geneticky pocházejí jen z velmi úzké podmnožiny rozmanitosti, která kdysi existovala.“

Mezinárodní tým analyzoval celé genomy (úplný soubor DNA v jádrech biologických buněk) 27 starověkých psích pozůstatků spojených s různými archeologickými kulturami. Porovnávali je mezi sebou a s moderními psy.

Výsledky odhalily, že plemena jako rhodéský ridgeback v jižní Africe a čivava a xoloitzcuintli v Mexiku si zachovávají genetické stopy dávných domorodých psů z této oblasti.

Původ psů ve východní Asii je složitý. Zdá se, že čínská plemena odvozují část svých předků od zvířat, jako je australský dingo a novoguinejský zpívající pes, a zbytek pochází z Evropy a od psů z ruské stepi.

Novoguinejský zpívající pes je tak pojmenován kvůli svému melodickému vytí, které se vyznačuje prudkým nárůstem výšky tónu na začátku.

Greger Larson, spoluautor z Oxfordské univerzity, řekl: „Psi jsou našimi nejstaršími a nejbližšími zvířecími partnery. Použití DNA starověkých psů nám ukazuje, jak daleko do minulosti sahá naše společná historie, a nakonec nám pomůže pochopit, kdy a kde tento hluboký vztah vznikl.“

Předpokládá se, že psi se vyvinuli z vlků, kteří se odvážili do lidských táborů, kde možná čmuchali po potravě. Když byli ochočeni, mohli pak sloužit lidem jako společníci při lovu nebo hlídači.

Výsledky naznačují, že všichni psi pocházejí z jedné vyhynulé vlčí populace – nebo možná z několika velmi blízce příbuzných. Pokud došlo k vícenásobné domestikaci po celém světě, tyto další linie do pozdějších psů příliš DNA nepřispěly.

Doktor Skoglund uvedl, že není jasné, kdy a kde došlo k počáteční domestikaci. „Historie psů byla natolik dynamická, že nelze počítat s tím, že by se stále dala snadno vyčíst z jejich DNA. Opravdu to nevíme – to je na tom to fascinující.“

Mnoho zvířat, jako například kočky, se pravděpodobně stalo našimi domácími mazlíčky, když se lidé usadili a začali hospodařit před o něco více než 6 000 lety. Kočky byly pravděpodobně užitečné při potlačování škůdců, jako jsou myši, které přitahoval odpad vznikající při hustém osídlení. To řadí jejich domestikaci do kolébek zemědělství, jako je Blízký východ.

„U psů to mohlo být téměř kdekoli: chladná Sibiř, teplý Blízký východ, jihovýchodní Asie. To všechno jsou podle mě možnosti,“ vysvětlil Pontus Skoglund.

Zjištění byla publikována v časopise Science.

Sledujte Paula na Twitteru.

Sledujte Paula na Twitteru.