Potenciál ekonomicky a časově efektivního 3D tisku čehokoli je neodolatelnou nabídkou. 3D tištěnými materiály to však nekončí, existují techniky pro vytváření materiálů/objektů, které lze předem naprogramovat tak, aby fungovaly určitým způsobem. V tomto článku prozkoumáme ještě novější koncept 4D tisku.

Definice 4D tisku

Termín 4D tisk poprvé použil profesor TED Skylar Tibbits ve svém projevu na konferenci MIT v únoru 2013.

Definice 4D tisku by mohla znít:

„Použití 3D tiskárny při vytváření objektů, které po vyjmutí z 3D tiskárny mění/změní svůj tvar. Cílem je, aby se vytvořené objekty samy skládaly, když jsou vystaveny působení vzduchu, tepla nebo vody, což je způsobeno chemickou reakcí díky materiálům použitým ve výrobním procesu.“

Jaký je tedy rozdíl mezi 4D a 3D tiskem?

Představte si 4D tisk jako totéž co 3D tisk s přidáním času. Přidáním času k 3D tisku vzniká koncept 4D tisku. To umožňuje předprogramovat objekty různými způsoby tak, aby reagovaly na řadu různých podnětů.

4D tisk je futuristický, ale má velmi zajímavou budoucnost. 4D tisk přináší možnost navrhnout JAKÝKOLI transformovatelný tvar, který lze vyrobit z velkého výběru materiálů. Tyto různé materiály budou mít mnoho různých vlastností a řadu možných aplikací a využití. Existuje skutečná příležitost pro vytváření dynamických samoskladných objektů, které by se mohly transformovat a používat v široké škále průmyslových odvětví a ve velkém množství aplikací.

Příklad 4D tištěné květiny vytvořené výzkumníky Harvardovy univerzity

.