Vezměte si umělecká díla Botticelliho, Leonarda da Vinciho, Michelangela, Tintoretta a Caravaggia, opery Verdiho a Pucciniho, film Federica Felliniho, přidejte architekturu Benátek, Florencie a Říma a získáte jen zlomek italských pokladů z minulých století.

Když je země proslulá těmito a dalšími požitky, je také proslulá svým nejistým politickým životem a od konce druhé světové války se zde vystřídalo několik desítek vlád.

Italská politická scéna prošla seismickou změnou na počátku 90. let, kdy operace „mani pulite“ („čisté ruce“) odhalila korupci v nejvyšších patrech politiky a velkého byznysu.

Bylo do ní zapleteno několik bývalých premiérů a vyšetřovány tisíce podnikatelů a politiků.

V té době existovaly velké naděje, že skandál dá vzniknout radikální reformě italské politické kultury, ale tyto naděje byly zmařeny, když staré struktury nahradila nová politická krajina, které dominoval multimilionář a podnikatel Silvio Berlusconi, který sám stále více zabředával do skandálů a korupčních afér.

Nedávno se do politického života dostaly populistické strany, které v letech 2018-19 vytvořily koaliční vládu.

• Přečtěte si další profily zemí – Profily podle BBC Monitoring

Prezident

Prezident: Sergio Mattarella

Sergio Mattarella, soudce ústavního soudu a veterán středolevicové politiky, byl v roce 2015 zvolen parlamentem prezidentem po Giorgiu Napolitanovi, který odstoupil z důvodu vysokého věku.

Veřejnosti byl málo známý, ale v politických kruzích je respektovanou osobností po 25 letech parlamentní kariéry a několika ministerských funkcích v levicových i pravicových vládách.

Předseda vlády: Mario Draghi

Mario Draghi, ekonom a bývalý guvernér italské centrální banky, sestavil v únoru 2021 vládu národní jednoty, která má zemi vyvést z krize.

Převzal ji, když se koalice radikálního Hnutí 5 hvězd a středolevé Demokratické strany rozpadla kvůli tomu, jak utratit prostředky EU na obnovu po koronární krizi.

Panu Draghimu, přezdívanému „Super Mario“, se obecně připisuje zásluha za záchranu měny euro po dluhové krizi v eurozóně během jeho působení ve funkci guvernéra Evropské centrální banky v letech 2011-2019.Jeho vlastní plán hospodářské obnovy má podporu všech hlavních parlamentních stran.

MÉDIA

Italská opojná směs politiky a médií se často dostává na titulní stránky novin doma i v zahraničí, a pravidelně se objevují obavy z koncentrace vlastnictví médií v rukou jednoho muže – bývalého premiéra Silvia Berlusconiho.

Berlusconiho impérium Mediaset provozuje přední italské soukromé televizní stanice a veřejnoprávní televize Rai tradičně podléhá politickému vlivu, takže v době, kdy byl Berlusconi premiérem, mohl vykonávat přísnou kontrolu nad veřejnoprávním i soukromým vysíláním.

Společnosti Rai a Mediaset dominují italskému televiznímu trhu a jsou potenciálně mocným politickým nástrojem, zejména proto, že 80 % obyvatelstva údajně spoléhá na televizní zpravodajství, což je nejvyšší procento v EU.

• Přečtěte si celý profil média

TIMELINE

1861 – Itálie se stává národním státem pod vládou krále Viktora Emanuela II.

1915 – Itálie vstupuje do první světové války na straně spojenců.

1922 – Fašistický vůdce Benito Mussolini sestavuje vládu, posouvá zemi k fašistické diktatuře.

1935 – Itálie napadá Etiopii.

1936 – Benito Mussolini uzavírá spojenectví s nacistickým Německem.

1940-1945: Itálie bojuje ve druhé světové válce na straně Německa. V roce 1943 je napadena Spojenci a podepisuje příměří. Benito Mussolini je po skončení války zajat a popraven partyzány.

1948 – Nová ústava. Ve volbách vítězí křesťanští demokraté.

1951 – Itálie vstupuje do Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce Evropského společenství.

1970. léta – Itálie zažívá desetiletí politického násilí zleva i zprava.

80. léta – Hospodářství zaznamenává výrazný pokrok.

1994 – Mediální magnát Silvio Berlusconi sestavuje první pravicovou vládu poté, co skandál „čisté ruce“ smetl předchozí politickou elitu.

• Přečtěte si celou časovou osu

.