Na začátku tohoto roku jsem napsal sloupek o „hypotéze přemístění semene“ evolučního psychologa Gordona Gallupa, přesvědčivé hypotéze, která představuje velmi pravděpodobný, empiricky podložený popis evoluce zvláštně tvarovaného lidského penisu. Stručně řečeno, Gallup a jeho kolegové tvrdili, že charakteristický falus našeho druhu s baňatým žaludem a rozšířeným korunním hřebenem byl vytvarován přírodním výběrem jako cizí zařízení pro odstraňování spermatu. Jako doplněk k této práci o našem falickém původu předložil Gallup spolu s Mary Finnovou a Becky Sammisovou v tomto čísle časopisu Evolutionary Psychology související hypotézu. Tato nová hypotéza, kterou autoři nazývají „aktivační hypotéza“, si klade za cíl vysvětlit přirozený původ jediné části lidského těla, která je pravděpodobně méně atraktivní než penis – varlat.

Aktivační hypotéza v mnoha ohledech slouží k upřesnění toho, co již mnozí z nás vědí o sestouplých šourkových varlatech: že slouží jako jakési “ chladírny“ a výrobní jednotky pro spermie, které se nejlépe udržují při nižších tělesných teplotách. Ale jde také mnohem dál než jen k tomuto faktu. Ukazuje se, že lidská varlata vykazují některé poměrně důmyslné a přitom jemné funkce regulace teploty, které zůstaly lékaři, vědci i laiky v podstatě nepovšimnuty. Hlavním principem aktivační hypotézy je, že teplo ženské vagíny radikálně nastartuje spermie, které doposud hibernovaly v chladném a vzdušném šourkovém vaku. Vysvětluje však i mnoho dalších věcí, včetně toho, proč je jedno varle obvykle o něco níže než druhé, proč se kůže šourku při sexuálním vzrušení více napne a varlata se stáhnou, a dokonce proč jsou poranění varlat – ve srovnání s jinými druhy tělesného napadení – pro muže tak nesnesitelně bolestivá.

Uvodní řádek Gallupova nového článku pomáhá čtenářům ocenit zvláštnost šourku:

Je téměř nemyslitelné ptát se, proč vaječníky během embryonálního vývoje nesestoupí a nevynoří se mimo tělní dutinu samice v tenkém, nechráněném vaku…

Pokud jste tento znepokojivý obraz z mysli vyhnali, uvažte, že visící gonády mnoha samců (včetně lidí) nejsou o nic méně záhadné. Koneckonců, proč by v celé evoluci příroda navrhla část těla s tak zjevně obrovským reprodukčním významem, aby visela na těle tak bezbranném a zranitelném? Ačkoli máme tendenci si na své části těla zvykat a často nás ani nenapadne ptát se, proč jsou takové, jaké jsou, některé z největších evolučních záhad jsou zároveň těmi nejvšednějšími aspekty našeho života.

První velkou otázkou tedy je, proč se u tolika druhů savců vůbec vyvinula visící varlata na šourku. Samčí gonády se u některých fylogenetických linií vydaly evolučně řečeno zcela jinými směry. Například varlata moderních slonů zůstávají nesestouplá a jsou hluboko uložena v tělní dutině (tento znak se označuje jako „testikond“), zatímco jiní savci, například tuleni, mají varlata sestouplá, ale jsou ascrotální, přičemž gonády jsou prostě podkožní.

Gallup a jeho spoluautoři proběhli několik možných teorií vývoje varlat u našich druhů podle původu. Jednou z nejfantastičtějších teorií – kterou autoři nakonec zavrhli – je, že se šourková varlata vyvinula ve stejném duchu jako paví peří. To znamená, že vzhledem k obrovské nevýhodě toho, že veškerý genetický potenciál je obsažen v tenkém pouzdře nechráněného, křehkého masa a houpe se několik milimetrů od zbytku těla, se možná varlata vyvinula jako jakýsi ornamentální projev sdělující genetickou kvalitu samce. V evoluční biologii se tento typ adaptačního výkladu odvolává na „princip handicapu“. Teoretická podstata principu handicapu spočívá v tom, že pokud organismus může prosperovat a přežívat, a přitom je stále ochromen tak nákladným, maladaptivním znakem, jako je komplikované, těžkopádné opeření nebo (v tomto případě) zranitelně pokleslé gonády, pak musí mít nějaké kvalitní geny a být cenným partnerem.

Ačkoli sestouplá šourková varlata splňují zřejmé kritérium neintuitivní nákladnosti, autoři docházejí k závěru, že handicap je nepravděpodobné vysvětlení. Pokud by bylo pravdivé, očekávali bychom, že šourková varlata budou v průběhu evoluce stále propracovanější a visutější, nemluvě o tom, že ženy by měly projevovat preferenci pro samce, kteří s sebou nosí co nejostentativnější šourkovou bagáž. „S možnou výjimkou barevných samčích šourků u několika druhů primátů,“ píše Gallup a jeho kolegové, „existuje jen málo důkazů, že tomu tak bylo.“ Nejsem si vědom žádných studií o vnitrodruhové individuální variabilitě v designu šourku, ale přesto jsem ochoten spekulovat, že většina lidských samců má spíše nevýrazné, běžné šourky. Cokoli, co se od toho odchyluje – zejména sada neobvykle převislých varlat zavěšených ve skrotu v délce po kolena – pravděpodobně spíše vyvolá u ženy suché mávání, křik nebo zmatené zírání, než aby sloužilo jako afrodiziakum.

Podstatně pravděpodobnějším vysvětlením sestupu šourku, které je známo již delší dobu, je to, že produkce a skladování spermií je maximalizováno při nižších teplotách. „Nejenže je kůže šourkového vaku tenká, aby podporovala odvod tepla,“ píší autoři:

…tepny, které přivádějí krev do šourku, jsou umístěny v sousedství žil odvádějících krev ze šourku a fungují jako další mechanismus výměny chladu a tepla. V důsledku těchto adaptací je průměrná teplota šourku u člověka obvykle o 2,5 až 3 stupně Celsia nižší než teplota těla (37 stupňů Celsia) a spermatogeneze je nejúčinnější při 34 stupních Celsia.

Ukazuje se, že spermie jsou mimořádně citlivé i na drobné výkyvy pokojové teploty. Když okolní teplota stoupne na úroveň tělesné teploty, dojde k dočasnému zvýšení pohyblivosti spermií (to znamená, že se stanou živějšími), ale jen na určitou dobu, než vyšumí. Přesněji řečeno, spermiím se při tělesné teplotě daří 50 minut až čtyři hodiny, což je průměrná doba, kterou potřebují k tomu, aby prošly ženským pohlavním ústrojím a oplodnily vajíčko. Jakmile však teplota spermií stoupne výrazně nad 37 stupňů Celsia, šance na úspěšné oplodnění následně prudce klesají – všechny životaschopné spermie se stávají ekvivalentem spáleného toastu. Jinými slovy, s výjimkou sexu, kdy je pro spermie adaptivní být vysoce mobilní a hyperaktivní, jsou spermie nejefektivněji skladovány a produkovány v chladném, bezvětrném prostředí uvolněného šourkového vaku. Člověk však nechce, aby byl jeho šourek příliš chladný, protože příroda tyto teplotní body kalibrovala na přesně definované optimální hodnoty.

Naštěstí lidská šourka nejen visí a drží naše varlata a vaří naše spermie, ale také „aktivně“ používají některé zajímavé termoregulační taktiky k ochraně a podpoře genetických zájmů samců. Slovo „aktivně“ dávám samozřejmě do uvozovek, protože ačkoli by bylo poněkud zvláštní přisuzovat lidským scrotům vědomí, varlata bezděčně reagují na reflexní činnost kremasterického svalu. Tento sval slouží ke stažení varlat, takže jsou přitažena blíže k tělu, když je příliš chladno – stačí si představit studenou sprchu – a také k jejich uvolnění, když je příliš horko. K tomuto pohybu nahoru a dolů dochází každou chvíli, čímž mužské tělo neustále optimalizuje klima v gonádách pro spermatogenezi a ukládání spermií. To je také důvod, proč je pro muže obecně nevhodné nosit těsné džíny nebo obzvláště těsné „tighty whities“ – za těchto omezujících podmínek jsou varlata přitlačena k tělu a uměle zahřívána, takže kremasterický sval nemůže správně vykonávat svou práci. Dalším důvodem, proč tyto věci nenosit, je to, že už není rok 1988.

Teď vím, co si myslíte. „Ale doktorko Beringová, jak si vysvětlujete, že varlata jsou málokdy dokonale symetricky umístěna v rámci jednoho šourku?“ „Ano,“ odpověděl jsem. Ve skutečnosti může funkce regulace teploty, kterou řídí kremasterický sval, vysvětlit i ty nejšišatější, jedno varle nad druhým, houpavé asymetrie v poloze varlat. Podle zprávy anatoma Stanyho Loba z Lékařské fakulty Univerzity Saba na Nizozemských Antilách z roku 2008 v časopise Medical Hypotheses každé varle neustále migruje ve své vlastní orbitě, což je způsob, jak maximalizovat dostupnou plochu šourku, která podléhá odvodu tepla a chlazení. Stejně jako okolní teplo generované jednotlivými solárními panely, i pokud jde o teplotu spermií, je celek větší než součet jeho částí. S dostatečně bystrým okem by si pravděpodobně člověk mohl osvojit umění „čtení“ vyrovnání varlat a používat šourek jako provizorní pokojový teploměr . Ale to je jen moje spekulace.

Z evolučního hlediska – na rozdíl od mého osobního pohledu – má konstrukce mužských genitálií smysl jen do té míry, že adaptivně doplňuje ženskou anatomii. Na rozdíl od mužů, pokud žena nedělá něco neobvyklého, je ženské pohlavní ústrojí trvale udržováno při standardní tělesné teplotě. To je jádro Gallupovy „aktivační hypotézy“: Zvýšení teploty v okolí spermií způsobené ejakulací do pochvy spermie „aktivuje“, dočasně je rozproudí a umožní jim tak získat potřebnou sílu k proniknutí děložním hrdlem a dosažení vejcovodů. „Podle našeho názoru,“ píší autoři:

… se sestouplá šourková varlata vyvinula tak, aby jednak využila tohoto teplotního zvýšení podmíněného kopulací/inseminací, jednak fungovala jako prevence předčasné aktivace spermií tím, že udržují teplotu varlat pod kritickou hodnotou stanovenou teplotou těla.

Jednou z věcí, které jste si možná všimli na svých genitáliích nebo genitáliích někoho, kdo je vám obzvlášť blízký, je, že na rozdíl od ochablé kůže šourku doprovázející ochablé, nevzrušené stavy je erekce penisu obvykle doprovázena prozrazeným vtažením varlat blíže k tělu. To je věc, kterou lze nejsnáze demonstrovat pomocí názorných ilustrací – redakce Scientific American mi to zde nedovolila, ale rychlé vyhledání obrázků na Googlu by mělo poskytnout dostatek příkladů. Stačí si zvolit vlastní vyhledávací termíny a vypnout „bezpečné vyhledávání“ – i když pokud jste zrovna v práci, možná si to budete chtít nechat jako domácí úkol na později. Podle Gallupa a jeho spoluautorů jde o další chytré přizpůsobení šourku. Nejenže kremasterický reflex slouží ke zvýšení teploty varlat, čímž mobilizuje spermie pro očekávanou ejakulaci do pochvy, ale (jako bonus) také nabízí ochranu před možným poškozením příliš volných varlat v důsledku energického přirážení při pohlavním styku.

S hypotézou aktivace souvisí i mnoho dalších pomocných hypotéz. Autoři se například zamýšlejí nad tím, zda lze dobře zdokumentovanou – a v živočišné říši poměrně ojedinělou – preferenci lidí pro noční sex alespoň částečně vysvětlit teplotně citlivými varlaty. Přestože autoři upozorňují na mnohé výhody noční kopulace (například umožnění tajného sexu nebo minimalizace hrozby predace), může tato preference odrážet také cirkadiánní adaptaci související se sestupnou skrotou. Vzhledem k tomu, že se náš druh původně vyvinul v rovníkových oblastech, kde denní teploty často stoupaly nad tělesnou teplotu, bylo by v takovém nadměrném horku obtížné udržet optimální přizpůsobení varlat. Naopak večer a v noci okolní teploty klesají pod tělesnou teplotu, čímž se pro varlata vrací ideální termoregulační podmínky. Navíc po nočním sexu žena pravděpodobně spí, a zůstává tak v nehybné, často ležící poloze, která rovněž maximalizuje šance na oplodnění.

Přestože nám aktivační hypotéza pomáhá lépe pochopit funkční, i když bizarní, architekturu lidských mužských gonád, stále vám může připadat divné, že by příroda investovala tak velké prostředky do takto překotně umístěné genetické banky. Koneckonců nám stále zůstává podivná skutečnost, že naše drahocenné gamety doslova visí na vlásku ve zcela nechráněné nádobě. Ani Gallupovi a jeho spoluautorům není tento podivný biologický fakt neznámý:

Každý popis sestupných šourkových varlat se musí zabývat také obrovskými potenciálními náklady na to, že varlata jsou umístěna mimo tělní dutinu, kde jsou prakticky nechráněná a obzvláště zranitelná vůči urážkám a poškození. Aby to bylo v souladu s evoluční teorií, musely by být potenciální náklady na šourková varlata kompenzovány nejen kompenzačními výhodami (např. aktivací spermií při oplodnění), ale dalo by se také očekávat, že najdeme odpovídající adaptace, které fungují tak, aby tyto náklady minimalizovaly nebo negovaly.

Vstupte do bolesti. Ne jen tak ledajakou bolest, ale neobvykle akutní, mučivou bolest doprovázející poranění varlat. Většina mužů má v tomto ohledu nějaké hrůzostrašné historky – ať už jde o zásah fotbalovým míčem do třísel, nebo o švihnutí nohou sourozence -, ale každý z nás mužů má něco společného: všichni jsme se stali mimořádně ostražitými vůči hrozbám ohrožujícím blaho našich varlat v šourku. Skutečnost, že jsou muži tak hákliví a citliví na tuto konkrétní část těla, zdůrazňují autoři, lze opět pochopit v kontextu evoluční biologie. Pokud jste muž, důvodem, proč se pravděpodobně kroutíte, když slyšíte slovo „rozmačkat“ nebo „prasknout“ ve spojení s „varletem“, ale ne například s „rukou“ nebo „slezinou“, je to, že varlata jsou pro váš reprodukční úspěch nepoměrně důležitější než tyto jiné části těla. Já jsem se například musel pozastavit, abych se kryl už jen při psaní těchto bývalých slov dohromady. Ne že by ty ostatní části těla nebyly adaptivně důležité, ale rozdíly v citlivosti na bolest v různých tělesných oblastech podle tohoto názoru odrážejí zranitelnost a důležitost, kterou různé adaptace hrají ve vašem reprodukčním úspěchu. Mužští předci, kteří se naučili chránit své gonády, by po sobě zanechali více potomků – a bolest je docela dobrým motivátorem pro podporu preventivních obranných akcí. Nebo, když se nad tím zamyslíme jinak, každý samec v minulosti předků, který si nevšímal urážek varlat nebo si v nich liboval, by byl rychle vyřazen z genofondu.

Podle Gallupa se navíc kremasterický sval ohýbá v reakci na ohrožující podněty, čímž se varlata přitahují blíže k tělu a jsou mimo nebezpečí. Autoři poukazují na to, že japonští lékaři jsou známí tím, že jako přípravu na operaci aplikují mužským pacientům píchnutí špendlíkem do vnitřní strany stehna: pokud pacient nevykazuje žádný kremasterický reflex, znamená to, že spinální anestezie zabrala a je připraven jít pod nůž. Další důkazy naznačují, že kremasterický reflex spouští strach a hrozba nebezpečí. Předpokládám, že existuje celá řada způsobů, jak si to doma vyzkoušet, pokud k tomu máte chuť. Jen se ujistěte, že majitel ustrašeně reflexivních varlat ví, co chystáte, než ho vyděsíte.

Takže, tady to máte. Nový, evolučně poučený popis přirozeného původu sestouplých šourkových varlat u lidí. Co si myslíte o Gallupově semenné teorii? Je to celé na hlavu? Nenechávejte mě v tom, přátelé. Míč je na vaší straně. ba dum ching!“

V tomto sloupku, který uvádí časopis Scientific American Mind, se výzkumný psycholog Jesse Bering z Queen’s University Belfast zamýšlí nad některými nejasnějšími aspekty každodenního lidského chování. Zajímalo vás někdy, proč je zívání nakažlivé, proč ukazujeme ukazováčkem místo palcem nebo zda kojení v dětství ovlivňuje vaše sexuální preference v dospělosti? Podívejte se blíže na nejnovější údaje v knize „Bering in Mind“, která se zabývá těmito a dalšími bizarními otázkami týkajícími se lidské povahy. Přihlaste se k odběru RSS kanálu nebo si přidejte Dr. Beringa do přátel na Facebooku a už nikdy nezmeškejte žádný díl. Pro články publikované před 29. zářím 2009 klikněte zde: starší sloupky Bering in Mind.