Bezpečnost provozu a automobilůEdit

Bezpečnost provozu a automobilů je důležitou součástí prevence úrazů, protože je hlavní příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých do 30 let. Snahy o prevenci úrazů začaly na počátku 60. let 20. století, kdy aktivista Ralph Nader svou knihou Unsafe at Any Speed (Nebezpečné při každé rychlosti) odhalil, že automobily jsou nebezpečnější, než je nutné. To vedlo k technickým změnám v konstrukci automobilů, které umožnily větší tlakový prostor mezi vozidlem a cestujícím. K bezpečnosti automobilů významně přispívá také Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). Šampion CDC v prevenci úrazů David Sleet ukázal, jak je důležité snížit zákonem povolenou hranici obsahu alkoholu v krvi řidičů na 0,08 promile, požadovat, aby jednorázové zapalovače byly odolné vůči dětem, a pomocí důkazů prokázat nebezpečí airbagů pro malé děti, které se vozí na předních sedadlech vozidel.

Inženýrství: nárazuvzdornost vozidel, bezpečnostní pásy, airbagy, uzamykatelné bezpečnostní pásy pro dětské sedačky.

Vzdělávání: propagace používání bezpečnostních pásů, odrazování od řízení pod vlivem alkoholu, propagace dětských autosedaček.

Vynucování a přijímání zákonů: přijetí a prosazování primárních zákonů o bezpečnostních pásech, omezení rychlosti, prosazování řízení pod vlivem alkoholu.

Bezpečnost chodcůPravidelně

Bezpečnost chodců je předmětem epidemiologického i psychologického výzkumu prevence úrazů. Epidemiologické studie se obvykle zaměřují na příčiny vně jednotlivce, jako je hustota dopravy, přístup k bezpečným pěším zónám, socioekonomický status, míra zranění, legislativa pro bezpečnost (např. pokuty) nebo dokonce tvar vozidel, který ovlivňuje závažnost zranění v důsledku srážky. Epidemiologické údaje ukazují, že děti ve věku 1-4 let jsou nejvíce ohroženy úrazy na příjezdových cestách a chodnících. Děti ve věku 5-14 let jsou nejvíce ohroženy při pokusu přejít ulici.

Soubor psychologického výzkumu bezpečnosti chodců je v současné době mnohem menší než výzkum v oblasti epidemiologie, ale rychle se rozrůstá. Psychologické studie bezpečnosti chodců sahají až do poloviny 80. let 20. století, kdy vědci začali zkoumat proměnné chování u dětí. Mezi proměnné chování, které děti zajímají, patří výběr mezer v dopravě při přecházení, pozornost věnovaná dopravě, počet téměř sražených nebo skutečně sražených chodců nebo trasy, které děti volí při přecházení více ulic, například při chůzi do školy. Behaviorální studie často shromažďují takové proměnné, které implikují riziko úrazu; např. lze předpokládat, že děti, které se dopouštějí rizikového chování, jsou více ohroženy, pokud skutečně přechází ulici samy. Nejběžnější technikou používanou v behaviorálním výzkumu chodců je předstíraná silnice, při níž dítě stojí v určité vzdálenosti od obrubníku a pozoruje provoz na skutečné silnici. Dítě pak jde k okraji ulice, když je vybrána příležitost k přecházení. Výzkum se postupně přesouvá k ekologičtějším technikám virtuální reality. Předními vědci v oblasti psychologického výzkumu bezpečnosti chodců jsou Dr. Benjamin Barton, Dr. David Schwebel a Dr. James Thomson.

Bezpečnost v domácnostiRedakce

Domácí nehody včetně popálenin, utonutí a otrav jsou nejčastější příčinou úmrtí v průmyslových zemích. Úsilí o prevenci nehod, jako je poskytování bezpečnostního vybavení a výuka o bezpečnostních postupech v domácnosti, může snížit počet úrazů.

OtherEdit

Následující seznam témat je zkráceným výčtem některých běžných oblastí, na které se zaměřuje úsilí o prevenci úrazů:

• Bezpečnost jízdních kol
• Bezpečnost lodí a vodních plavidel
• Bezpečnost dětských pasažérů
• Bezpečnost spotřebních výrobků
• Bezpečnost zemědělských podniků
• Bezpečnost střelných zbraní
• Bezpečnost při požárech a popáleninách
• Řízení pod vlivem alkoholu
• Bezpečnost chodců
• Kontrola otrav
• Bezpečnost hraček
• Bezpečnost dopravy
• Bezpečnost sportovních úrazů
• Bezpečnost a ochrana zdraví při práci