Jorge Cobos se vydává po zbytcích incké cesty po východních svazích peruánských And, skrz oblačný les, přes kymácející se prkenné mosty, po úzkých stezkách vedle srázů.

Nakonec, po čtyřdenním putování, mačetou vyčistí kus porostu a odhalí mechem porostlou stěnu. Silné kořeny se proplétají kolem spadlých lomů. Jinde je kamenné zdivo stále omítnuté oranžovou omítkou.

„Představ si – v lese zbývá objevit spoustu staveb,“ říká. „A dál, v horách: kdo ví?“

Rozsáhlé ruiny jsou, jak se vědci shodují, posledním hlavním městem Vilcabamby: zadržovaného inckého státu, který vzdoroval celá desetiletí poté, co se v Peru v roce 1532 vylodili conquistadoři, popravili císaře Atahualpu a obsadili hlavní město Inků Cusco.

Po staletí zapomenuté město Espíritu Pampa – známé také jako Stará Vilcabamba – bylo vyčištěno teprve v posledních desetiletích.

A nejnovější nálezy, nové muzeum lokality a terénní práce, obojí naplánované na rok 2019 – spolu s očekávaným dokončením silnice přes Vilcabambu – znovu přitahují pozornost k poslední pevnosti Inků.

Architekt a badatel Vincent Lee poprvé podrobně zmapoval Espíritu Pampa v 80. letech 20. století, kdy byl region pod kontrolou brutálních partyzánů ze Zářící stezky.

„Už jenom to, že jsme se tam vydali, byl krok zpět do 19. století – a potenciálně nebezpečný,“ řekl.

Džungle „byla tak hustá, že člověk sotva viděl jednu budovu od druhé,“ dodal Lee.

Dnes se tři vládní pracovníci mačetami snaží udržet listí na uzdě od palácového komplexu, zbytků obrovské haly s 26 dveřmi a labyrintu místností, ulic a schodišť.

„Oblast je fascinující, protože ještě nebyla narušena ani vyrabována. Informace jsou z první ruky,“ řekl Javier Fonseca, archeolog peruánského ministerstva kultury.

„Je to poslední hlavní město inckého odboje,“ dodal. „Má historii, má archeologii, má všechno. Je skutečně úžasné na tomto místě pracovat.“

Čtyři po sobě jdoucí Inkové vládli ve Vilcabambě, uctívali slunce, vedli diplomacii a partyzánskou válku se Španěly – a inspirovali povstání za svým horským útočištěm.

Před drtivou invazí v roce 1572 Inkové město zapálili a uprchli do lesa. Španělé zajali posledního domorodého panovníka Peru Túpaca Amaru I. a popravili ho v Cuscu, čímž incká říše skončila. Espíritu Pampa pohltila džungle.

Nejnovější výzkumy však ukazují na mnohem starší původ tohoto místa – a na síť souvislostí, které Vilcabambu spojují s jejími evropskými i domorodými sousedy.

Archeologové Brian Bauer a Miriam Araoz zdokumentovali kovové hřebíky, střešní tašky a páry nůžek. Jejich vykopávky vrhly další světlo na Yuraq Rumi – monumentální skálu umně vytesanou se stupni, policemi a výčnělky, ústřední bod incké svatyně poblíž Vitcosu.

V jednom sektoru Espiritú Pampa – kterému dominují vysoké stromy matapalo, jež svírají ruiny – Fonseca složil dohromady unikátní keramickou nádobu zobrazující andské a amazonské národy podporované jaguáry, kteří svorně bojují proti jízdním conquistadorům.

Možná nejzajímavější objevy v Espíritu Pampa se týkají Wari – kultury předchůdců Inků, která ovládala území Peru v letech 600 až 1100 n. l.

V roce 2010 Fonseca identifikoval nedaleko hlavního areálu honosný pohřební komplex Wari. U jednoho obyvatele – přezdívaného Pán z Wari – byla nalezena stříbrná maska, náprsní plát, čepele a ozdoby seker, zlaté náramky a desítky jemně opracovaných nádob.

A koncem roku 2017 Fonseca nedaleko identifikoval chrám Wari, který obsahoval jak incké, tak wariovské zlaté a stříbrné výrobky.

„Tato společnost nezmizí přes noc. Část wariovského dědictví přežívá díky Inkům,“ tvrdil.

Tyto mezikulturní nálezy jsou v současné době rozděleny mezi drobné exponáty a skladovací jednotky, lamentoval Fonseca, ale v roce 2019 se plánuje vybudování muzea ve Vilcabambě.

Rodina Cobosových by si přála, aby vznikla v Huancacalle, malé vesnici u Vitcosu, odkud se objevitelé dlouho vydávali pěšky do Espíritu Pampa.

Někteří se však obávají, že se tato objevitelská tradice chýlí ke konci. Archeologové v současné době mapují inckou stezku – aby ji nepoškodila dálnice, která má být prodloužena do údolí pod ní.

Novou silnici netrpělivě očekávají někteří obyvatelé Vilcabamby, převážně kečuánsky mluvící drobní zemědělci, kteří směňují brambory, yuku, kávu a cuy (morčata), aby se uživili.

I když se stane přístupnějším, bude poslední město Inků stále vzbuzovat údiv a nové techniky, jako je mapování pomocí lidaru, možná brzy odhalí skutečný rozsah města pod korunami pralesa.

„Jsem si jistý, že je toho ještě hodně k odhalení,“ řekl spisovatel a badatel Hugh Thomson.

Benjamín Cobos, 90 let, souhlasil. Jako chlapci mu lidé z kmene Machiguenga, který žil v Espíritu Pampa, vyprávěli o dalším městě, ještě hlouběji v pralese.

„Říkali, že musíte jít pět dní pěšky, po široké incké cestě,“ dodal. Jednou následoval bosého domorodého průvodce a několik hodin se škrábal do hustě zalesněných svahů.

„Ale protože mě tehdy ruiny nezajímaly, otočil jsem se.“

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger