Když jsou lidé zraněni ve vztahu a nedostane se jim uzdravení ze zranění, mají logickou a obhajitelnou tendenci chránit se před další bolestí. Rána, které se nedostane pozornosti, zůstává citlivá; člověk se stává ostražitým, aby nebyl znovu vztahově „pořezán“. Čím mladší je člověk v době, kdy neošetřené zranění začíná, tím obezřetnější je vůči možnému opakování. Ostražitost, která přechází v obranyschopnost, se pro zraněného člověka stává zdravým rozumem – dokonce logickou a obhajitelnou. Ale to, že je pochopitelná, ještě neznamená, že její důsledky pro druhé jsou ospravedlnitelné.

Obrana, která chrání, se nakonec může stát obranou, která poškozuje naši schopnost plně se zapojit do života s plnohodnotnou účastí. Plnohodnotná účast, což znamená, že člověk je plně zapojen fyzicky, mentálně, emocionálně a duchovně, je dobrou definicí odvahy. Obrana, která nás chrání, se nakonec může stát oslabením naší odvahy.

Obrana, která nás chrání, se nakonec může stát oslabením naší odvahy.

Obrana našeho srdce vyžaduje, abychom kolem svého srdce nosili brnění nebo abychom své srdce vložili do ochranné schránky s pevnou skořápkou. Pokud síla vůle k ochraně trvá příliš dlouho, staneme se paradoxně chráněni před přijetím a důvěrou v lásku, kterou skutečně potřebujeme. A je tragické, že naše nedostatečná zranitelnost může ublížit právě těm, které si přejeme milovat. Jinými slovy, zranění lidé zraňují lidi. Abychom přestali ubližovat druhým kvůli své obranyschopnosti, musíme se prodrat svou ochranou proti zranění, abychom mohli znovu milovat a zastavit škody, které může způsobit síla vůle.

Viděl jsem a sám jsem zažil čtyři formy „oprávněné“ ochrany, které nakonec škodí všem, které bychom chtěli milovat nebo kteří by chtěli milovat nás. Uvědomění si své obranyschopnosti a přiznání si své obranyschopnosti může být prvním pohybem návratu k opětovnému plnému životu.

1. Uvědomění si své obranyschopnosti a přiznání si své obranyschopnosti může být prvním pohybem návratu k plnému životu. Před bolestí se bráníme rezignací.

Člověk, který přežívá v rezignaci, rezignoval na zkušenost plného života tím, že řekl: „Nebudu se trápit životem.“ Tito lidé se cvičí v tom, aby byli emocionálně odstraněni, nebo se brání tomu, aby se příliš starali. Praktikují filozofii falešného přijetí, která vylučuje těžkou práci se zármutkem, jež je spojena s péčí. V podstatě říkají: „Život je sendvič sraček a člověk ho může sníst, nebo umřít hlady.“ V tomto případě se jedná o nešťastnou náladu. Jiný způsob, jak říci totéž, je: „Je to tak, jak to je,“ což v překladu znamená, že člověk blokuje prožívání pocitů, které přicházejí s tím, že život probíhá tak, jak probíhá u každého člověka.

2. Před bolestí se bráníme vzdorem.

Lidé, kteří se brání vzdorem, odmítají vlastní potřebnost druhých slovy: „Nebudu v nouzi“. Mají sevřenou pěst proti každému, kdo by je mohl postavit do pozice, v níž by museli přiznat vlastní zranitelnost. Stávají se uzavřenými, mlčenlivými nebo agresivnějšími tím, že se více snaží nebo jsou rozhodnější, když je ohrožuje něco, co vnímají jako něco, co je připravuje o soběstačnost. Mají opovržení vůči vlastní zranitelnosti, kterou v nich vzbuzují potřeby, a tedy i opovržení vůči těm, kteří by je učinili zranitelnými. Tragédií je, že lásku můžeme prožívat pouze skrze naši schopnost být zranitelní a skrze přijetí zranitelnosti druhého.

3. Před bolestí se bráníme kompromisem.

Obrana kompromisem sděluje následující: „Poddám se emocionálnímu riziku v závislosti na míře rizika, které podstupuješ ty.“ To znamená, že se odevzdám citovému riziku. I když to na první pohled vypadá logicky, kompromis ve vztahu je formou požadavku, aby se druhý člověk musel znovu a znovu osvědčovat, a to nikdy nestačí. Druhá osoba má zkušenost, že nikdy nemůže udělat dost. „Dám 50 %, když ty dáš 50 %,“ se nikdy nesčítá na 100 %. Ačkoli tento postup může fungovat v podnikání, pro láskyplné vztahy je destruktivní. Zdravé vztahy vyžadují, aby se člověk citově angažoval na 100 % s odvážnou nadějí, že se druhý člověk také přidá.

4. Nakonec se bráníme zbabělostí.

Obrana zbabělostí je záměrné, odhodlané soustředění na to, abychom nikdy nemuseli zakusit zranitelnost lidského bytí. Je to snaha vymýtit lidskou bolest tím, že si řekneme: „Udělám všechno pro to, abych zabránil tomu, abych byl odhalen“. Tato forma odmítnutí vlastní zranitelnosti je nejsilnější obranou, jakou může zraněný člověk vykouzlit. Vyžaduje, aby každá situace byla prožívána jako hrozba. Vymýtí možnost lásky, protože obranný postoj je závazkem usilovat o výhodu za všech okolností. Zbabělost neponechává žádný prostor pro vztahovou náklonnost. Zranění, které zbabělec nikdy nezahojil, se stává pozicí pomsty vůči všem.

Lásku můžeme prožívat pouze skrze naši schopnost být zranitelní a skrze přijetí zranitelnosti druhého.

Naštěstí většina z nás nemá sílu vůle dosáhnout této nejnebezpečnější formy odmítnutí. Stále zůstáváme hladoví po spojení s druhými. Většina z nás má ironické štěstí, že víme, že nás to bolí; nedokázali jsme vykouzlit plnou sílu vůle, abychom se zablokovali v zájmu o druhé. Nicméně ostatní tři obrany – rezignace, vzdor a kompromis – mohou způsobit velkou bolest druhým, kteří by nás chtěli milovat.

Řešením naší síly vůle je ochota. Ochota se projevuje v odvaze stát se znovu zranitelným. Vyžaduje návrat k našim původním nadějím, k naší původní odvaze a samozřejmě k původu naší obranyschopnosti a bolesti. Uvědomíme-li si své obranné postoje, přiznáme-li si jejich původ a uznáme-li potřebu změny, můžeme podniknout kroky potřebné k uzdravení. Proces změny prostřednictvím přiznání nám může umožnit, abychom byli znovu milováni a abychom znovu milovali.

Zdravé vztahy vyžadují, aby byl člověk stoprocentně citově angažován.

Nejdůležitější je, že nám umožní stát se ochotnými znovu zranit. Láska bolí. Lidé, kteří znovu objeví, že láska stojí za bolest, také zjistí, že na cestě k opětovnému plnému životu zraňují mnohem méně lidí, protože dokáží znovu hluboce milovat.

Pokud potřebujete někoho, kdo vás provede vaším zraněním, jsme tu pro vás. Prohlédněte si naše terapeuty podle místa a domluvte si první schůzku ještě dnes: Nashville, Brentwood, Murfreesboro, Memphis.

Chip Dodd, PhD, je učitel, školitel, autor a poradce, který působí v oblasti zotavení a vykoupení již více než 30 let. Díky svým klinickým zkušenostem, lásce k vyprávění příběhů a vášni pro plnohodnotný život vyvinul Chip způsob vidění a vyjadřování vnitřních zkušeností člověka, který nazval Spiritual Root System™. Chcete-li si od Chipa přečíst více, navštivte jeho blog nebo si přečtěte jeho knihy.