Najděte zdroje: „Nejprve se vytvoří hierarchie strachu: pacientovi se položí řada otázek, aby se určila míra nepříjemných pocitů, které strach vyvolává v různých podmínkách. Může pacient o objektu svého strachu mluvit, může snést jeho obrázek nebo sledovat film, na kterém je objekt jeho strachu, může být s objektem svého strachu ve stejné místnosti a/nebo s ním může být ve fyzickém kontaktu?
Po seřazení těchto otázek počínaje od nejmenšího nepohodlí po největší nepohodlí se pacient naučí relaxační cvičení. Takovým cvičením může být napnutí všech svalů v pacientově těle, jejich následné uvolnění a vyslovení slova „relax“ a opakování tohoto postupu, dokud se pacient neuklidní.
Následujícím krokem je vystavení pacienta objektu jeho strachu ve stavu, který je mu nejpříjemnější – například pouhé povídání o objektu jeho strachu. V takovém prostředí pak pacient provádí relaxační cvičení, dokud se na této úrovni necítí pohodlně.
Poté pacient postoupí v hierarchii na další podmínku, například obrázek nebo film s objektem strachu, a pak na další úroveň v hierarchii a tak dále, dokud není schopen se se strachem vyrovnat přímo.
Přestože může trvat několik sezení, než dojde k vyřešení problému, je tato technika považována za úspěšnou. S ohledem na dosažení cílů imerzní terapie ve virtuálním počítačovém programu se provádí mnoho výzkumných studií, ačkoli výsledky nejsou jednoznačné.