Báseň Pabla Nerudy „Pokud na mě zapomeneš“ je básní, která promlouvá přímo k autorově milence a varuje ji, co se stane, pokud se do mluvčího nezamiluje. Ačkoli byl Neruda v době vzniku básně ženatý s argentinskou spisovatelkou Delií del Carril, mnozí se domnívají, že Neruda ji napsal své milence Matildě Urrutii, ženě, která se později stala jeho manželkou. Neruda, komunistický senátor v Chile, byl po pádu komunismu v roce 1948 na třináct měsíců vyhoštěn ze své rodné země a tato báseň byla s největší pravděpodobností napsána během Nerudova exilu. Jiní kritici se domnívají, že tato báseň nebyla napsána jeho milence, ale jeho vlasti v Chile, a varuje ji, aby na něj nezapomněla, zatímco on je nucen odejít. Bez ohledu na interpretaci je tato báseň jednou z nejpopulárnějších milostných básní v literatuře a Neruda je často označován za jednoho z největších básníků dvacátého století; v roce 1971 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Shrnutí

Tato báseň, kterou si můžete celou přečíst zde, napsal Pablo Neruda, pravděpodobně mluvčí díla, své milence a varuje ji před tím, co se stane, když na něj zapomene, zatímco on bude pryč. Na začátku básně Neruda představuje své milence láskyplný a romantický obraz a připomíná jí, jak moc ji miluje. V polovině básně se však jeho tón mění a varuje ji, že pokud ho přestane milovat, přestane ji milovat i on. V poslední strofě básně se tón vrací k pozitivnímu, romantickému tónu z první části básně a mluvčí své milence říká, že pokud na něj nezapomene, pokud ho bude dál milovat, on ji bude navždy milovat na oplátku. Báseň zdůrazňuje, jak intenzivní, ale zároveň nestálá může být láska mezi mužem a ženou.

Analýza básně If You Forget Me

„If You Forget Me“ je báseň složená ze šesti různě dlouhých strof. Báseň je psána volným veršem, neboť verše jsou nerýmované.

Zajímavé je, že první strofa, která má pouze jeden řádek a zní: „Chci, abys věděla jednu věc“, jako by navazovala na název. Lze ji tedy číst jako jedinou myšlenku: „Když na mě zapomeneš, chci, abys věděl jednu věc“. Čtení básně tímto způsobem dodává dílu výhružný tón. Tón se rychle mění ve druhé strofě, kde Neruda vysvětluje hloubku své lásky přímo své milence a hned v prvním verši píše: „Ty víš, jak to je“. Nerudova dikce je v této strofě docela krásná, když v pátém řádku odkazuje na „křišťálový měsíc“ a „červenou větev“. Vyvolává smysly zraku a hmatu a říká své milence, že cokoli uvidí nebo čeho se dotkne, ho nevyhnutelně přenese zpět k ní.

Zatímco první polovina básně je neuvěřitelně romantická a lichotivá, třetí a čtvrtá strofa vykreslují zcela jiný obraz a slouží jako varování Nerudově milence. Třetí strofa stojí sama o sobě a varuje Nerudovu milenku, že pokud ho přestane milovat, on jí to oplatí. Začíná také první z řady ultimát, která Neruda své milence nabízí.

Čtvrtá strofa na tuto myšlenku navazuje, když mluvčí své milence říká, že pokud bude zapomenut, bude zapomenuta i ona. Aby to Neruda ještě více zdůraznil, zařazuje do strofy pouze tuto jedinou myšlenku. Zajímavá je Nerudova dikce v tomto posledním verši – „už na tebe zapomenu“. Říká své milence, že pokud na něj náhle zapomene, chce, aby věděla, že to byl on, kdo zapomněl jako první – už se tak stalo. Zdá se mu důležité, aby věděla, že to byla ona, kdo zapomněl jako první.

Ve svém varování pokračuje i v páté strofě, kdy své milence opět říká, že kdyby se „rozhodla opustit mě na břehu“, on „v ten den, v tu hodinu… bude hledat jinou zemi“. V této strofě Neruda používá rozšířenou metaforu břehu a jeho pevniny, aby svou milenku varoval před důsledky jejího jednání. Mluvčí považuje svou milenku za svůj domov, ale pokud se rozhodne ho opustit, nebude mít vůbec žádný problém hledat jinou ženu, která by zaplnila její místo.

V šesté a poslední strofě „Když na mě zapomeneš“ však Neruda opět mění tón, tentokrát se vrací k romantickému a vášnivému tónu první strofy. První řádek poslední strofy tvoří jediné slovo: „Ale“. To ve čtenáři vyvolává dojem, že vše, co se odehrávalo v předchozích strofách, připravovalo půdu pro tuto závěrečnou. Jako by mluvčí svému milenci říkal: „Uděláš-li něco z toho, vrátím ti to, ale pokud to neuděláš, stane se místo toho tohle.“ Zbývající řádky poslední strofy totiž odhalují, co se stane, pokud na něj milenec nezapomene. Pokud místo toho pocítí, „…že jsi mi souzena“, bude tento cit opětován.

V poslední strofě Neruda přirovnává svou lásku k milence k ohni: živí se láskou, kterou k němu jeho milenka chová, a proto může uhasnout, jen pokud její láska zemře. V závěru mluvčí slibuje, že dokud bude jeho milenka žít, bude láska, kterou k sobě sdílejí, kolébat mezi nimi, v jejich náručí.

Historický kontext

Pablo Neruda, oddaný komunista, velebil úspěchy Josifa Stalina a Sovětského svazu. V roce 1945 byl zvolen senátorem v rodném Chile a v roce 1946 se stal vedoucím kampaně Gabriela Gonzáleze Videly, muže, který se po svém zvolení do funkce obrátil proti komunistické straně. Napětí se stupňovalo a v roce 1948 Neruda se svou ženou ve strachu uprchli z Chile. Více než rok se manželé skrývali u přátel a příznivců. Během tohoto exilu se Neruda seznámil se svou múzou a budoucí ženou Matildou Urrutiou, pro kterou údajně vznikla tato báseň. Během skrývání v Mexiku Neruda napsal báseň Los Versos Del Capitan, jejíž součástí je i „Když na mě zapomeneš“. Neruda se nakonec v roce 1952 vrátil do Chile a v roce 1970 kandidoval na chilského prezidenta, kterého se nakonec vzdal. V následujícím roce získal Nobelovu cenu, přestože někteří členové výboru nechtěli ocenění udělit komunistovi. Neruda zemřel v roce 1973 na selhání srdce, ale od jeho smrti mnozí i dnes spekulují, že byl zavražděn. Láska je častým tématem mnoha Nerudových básní a kritici se domnívají, že v jeho básních je vyjádřena dvojí láska: lze je považovat za adresované jeho milence, ale také jeho druhé milence, jeho vlasti.