Diskuse

Luxace oční koule nastává, když rovník koule vyčnívá před oční otvor. Orbikulární sval se pak stáhne, což způsobí další posunutí dopředu, a koule se zachytí mimo víčkový otvor. Může se jednat o dva typy – avulsio incompleta – stav, kdy dojde pouze k avulzi zrakového nervu, nebo avulsio completa – situace, kdy kromě avulze zrakového nervu dojde i k narušení extraokulárních svalů, což vede k luxaci oční koule. Nejčastější příčinou se zdá být úraz, který může být náhodný nebo způsobený – jak je vidět v brutálním sportu zvaném gouging, kdy se bojovník snaží palcem vytlačit soupeřovu oční bulvu. Dále je uváděno psychické onemocnění zvané oidipismus, kdy si dotyčný dobrovolně vydloubne oko. Netraumatická nebo spontánní luxace oční koule byla zaznamenána u pacientů se syndromem plandavého víčka a Crouzonovou chorobou, kde je etiologií mělkost očnicové dutiny. Muži i ženy se také dobrovolně pokoušeli vytvořit Guinnessův rekord v „prasknutí oka“.

Traumatická luxace koule je obvykle spojena se zpomalujícím poraněním se značnou hybností. Konkrétní příčina poranění je různá. Nejčastější jsou nehody motorových vozidel a jízdních kol, následované pády. Mechanismus avulze zrakového nervu závisí na typu poranění. V případě nepenetrujícího poranění se za nejpravděpodobnější mechanismus považuje extrémní rotace a posunutí koule dopředu, které způsobí střih vláken zrakového nervu. K tomu dochází nejčastěji v oblasti lamina cribrosa, protože ztráta myelinu a absence podpůrných sept pojivové tkáně činí axony v tomto místě obzvláště náchylné k poškození.

Rozsah postižení extraokulárních svalů závisí na závažnosti úrazu. Nejčastěji je postižen mediální přímý sval, následuje dolní přímý sval, horní přímý sval a šikmé svaly v pořadí klesající četnosti. Poranění extraokulárních svalů je často spojeno s těžkými maxilofaciálními poraněními a jednoduchými nebo mnohočetnými zlomeninami očnice. Byly také zaznamenány život ohrožující neurologické komplikace, jako je infekce očnice, meningitida, intrakraniální nebo subarachnoidální krvácení a únik mozkomíšního moku.

Dvě otázky nabývají na důležitosti, pokud jde o chirurgické řešení těchto případů – zaprvé otázka úspěšné repozice koule do očnice a zadruhé detekce a oprava poškozených extraokulárních svalů. Většina autorit doporučuje zachovat globus, aby se snížila zátěž psychického traumatu pacienta. Přítomnost neporušeného globu navíc v budoucnu zabraňuje vzniku kontrahované jamky. Enucleace je proto posledním postupem, ke kterému je třeba přistoupit, pokud nelze integritu koule obnovit ani po vynaložení veškerého možného úsilí. Hledání a repozice ztraceného extraokulárního svalu je obvykle obtížné a často marné. Mělo by se o ni pokusit co nejdříve a každý takový pokus po uplynutí 7-10 dnů nevyhnutelně končí neúspěchem v důsledku následné fibrózy.

Na rozdíl od většiny případů traumatické luxace globu popsaných v literatuře neměl poranění orbitálních kostí ani čelistních struktur, ačkoli téměř všechny extraokulární svaly kromě laterálního rekta byly dislokovány .5]. Avulze se týkala i zrakového nervu, což bohužel znemožnilo veškeré vyhlídky na zotavení zraku. Včasný zásah ho však zachránil před traumatem enukleace, která by nakonec byla odpadla při tak jednoduché každodenní činnosti, jako je jízda na kole.

Stav na konci prvního pooperačního týdne

Stav na konci třetího pooperačního týdne

.