V třicetiminutovém videu Carlose Motty Legacy (2019) se umělec objevuje s ústy otevřenými pomocí zubního roubíku a opakuje časovou osu HIV/AIDS, kterou vypráví novinář Ari Shapiro. Začíná v roce 1908, kdy se předpokládá, že byl virus HIV poprvé přenesen na člověka, a končí v roce 2019, kdy Trumpova administrativa oznámila cíle ukončit epidemii HIV/AIDS ve Spojených státech do deseti let a kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová vyzvala farmaceutickou společnost Gilead k úhradě nákladů na preventivní lék Truvada.

Motta sotva dokáže formulovat slova: přes spodní ret mu vytrvale stéká slina a z vousů se mu tvoří zpěněné krápníky. Jeho dech se stává namáhavým, když probírá klíčové události, například když Ronald Reagan v roce 1987 poprvé na veřejnosti vyslovil slovo „AIDS“, asi pět let poté, co byl navržen termín „syndrom získané imunodeficience“ (AIDS), který nahradil stigmatizující „imunodeficience u homosexuálů“, sedm let poté, co byl ve Spojených státech zaznamenán první uznaný případ HIV/AIDS, a pouhý rok poté, co deník New York Times oznámil, že virem je nakažen milion Američanů.

Legacy je první kompoziční dílo Peklo je místo na zemi. Nebe je místo v hlavě. (26. března-25. dubna 2020), online výstavu filmů Motty, Guadalupe Maravilly, Carolee Schneemannové, Huntera Reynoldse, Suzanne Treisterové a Davida Wojnarowicze, kterou pořádá P-P-O-W.

Kompozici uvádí citát z Wojnarowiczovy eseje nazvané „Pohlednice z Ameriky: X-Rays from Hell“, kterou napsal po smrti svého přítele a mentora Petera Hujara, jenž zemřel na AIDS, a po své vlastní diagnóze. Text doprovázel výstavu v Artists Space, kterou v roce 1989 kurátorovala Nan Goldinová, Witnesses: a přiměl Národní nadaci pro umění (National Endowment for the Arts), aby této instituci odebrala finanční prostředky. Peklo je místo na Zemi. Nebe je místo ve vaší hlavě. začíná veršem, v němž Wojnarowicz popisuje svůj tehdejší vztek: „…když mi řekli, že jsem se nakazil tímto virem, netrvalo dlouho a uvědomil jsem si, že jsem se nakazil i nemocnou společností.“

Ve Spojených státech se objevily paralely mezi prvními lety domácí krize HIV/AIDS a tím, co se odehrává v případě Covid-19, a tyto souvislosti se promítají do filmu Peklo je místo na zemi. Heaven is a Place in Your Head. ‚Nejzřetelnější podobnost,‘ zdůrazňuje aktivista Cleve Jones, ‚spočívá v tom, že obě pandemie začaly s republikánskou administrativou a republikánským prezidentem, který si nepřipouštěl vážnost situace, a selhání rázné včasné reakce vedlo k tragickým následkům. „1 Obecněji řečeno, jak vysvětluje jeden z dokumentů UNAIDS nazvaný „Práva v době COVID-19: Poučení z HIV pro účinnou, komunitou vedenou reakci“, epidemie odhalují a prohlubují „existující nerovnosti ve společnosti, kdy jsou nejvíce postiženi ti, kteří jsou již marginalizováni a zranitelní“.2 Pokud jde o demonstraci nedostatečné hodnoty, kterou některé vlády přikládají péči o lidi, nemluvě o podceňování nezbytných, ale nedostatečně financovaných pracovníků společnosti, byl Covid-19 příkladný.

V reakci na to, co tento kontext sebeizolace a takzvaného společenského odstupu přinesl, je Peklo místem na Zemi. Heaven is a Place in Your Head. staví do popředí umělecké projevy pospolitosti a seberealizace z celého spektra. Od díla Huntera Reynolda Medication Reminder (Original) (2012), zkonstruovaného z každodenních hlasových vzkazů, které umělci připomínají, aby si vzal léky, a díla Guadalupe Maravilla Spirit Level (2019), které vypráví příběh o tom, jak se umělkyně „stala nedokumentovanou“, až po proměnu pole slunečnic ve vizi „postfuturistického vznešeného“ v díle Survivor (F) / The New Planet (2016-2018) Suzanne Treisterové. Záměrem je podle krátkého prohlášení výstavy demonstrovat odpor vůči „tělesným a společenským omezením“ a „překročit suverénní struktury, konvence a tabu kultury“.

V době, kdy se fyzická blízkost stala synonymem nebezpečí, působí díla Carolee Schneemann Fuses (1964-1967) a Davida Wojnarowicze a Marion Scemama When I Put My Hands on Your Body (1989/2014) stále palčivěji. První z nich dráždí pohledy na milující se umělce ve filmu, který je malovaný, kolážovaný a pálený ohněm a kyselinou; druhý je intimním setkáním Wojnarowicze a Paula Smithe v modrém měřítku. Obě díla svou demonstrací blízkosti zdůrazňují to, co tato globální pandemie učinila ostře hmatatelným, když se tolik lidí ukrývá na místě. Že každý život (a smrt) na světě je závislý na všech ostatních a popírání této trvalé pravdy stojí životy.

To vše nás vrací k Wojnarowiczovu citátu, který rámuje tuto sbírku děl, přičemž autor nadále vyjadřuje přesvědčení, že „jednou z posledních hranic, které zbývají radikálnímu gestu, je představivost…“. Myšlenka, že po odeznění pandemie Covid-19 už nic nebude jako dřív, se zdá být právě teď běžnou úvahou. Jak by tento okamžik nemohl být transformační, když se nezměrná část světa výjimečně zastaví? Bylo by spíše nepředstavitelné, možná nepředstavitelné, kdyby se věci vrátily do starých kolejí. –

Peklo je místo na Zemi. Heaven is a Place in Your Head. je umístěna na speciální webové stránce. Výstavu si můžete prohlédnout zde: https://www.hellisaplaceonearth.com/

–

1 Peter Lawrence Kane, „“Unresolved grief“: coronavirus presents eerie parallels for many Aids advocates“, The Guardian, 22. března 2020, https://www.theguardian.com/world/2020/mar/22/coronavirus-aids-epidemic-san-francisco

.