Japonský zábavní průmysl je záležitost, která přichází a odchází. Stovky místních i zahraničních talentů vstoupily na výsluní s jedním či dvěma vtipy, aby po roce či dvou zmizely, když jejich gagům došla legrace.

Jednou z výjimek je americký komik a bavič Patrick Harlan, který na národní kulturní scéně přežívá už téměř dvě desetiletí.

Přestože mu k prvnímu úspěchu pomohl dobrý vzhled a jevištní zručnost, Harlanův případ ukazuje, že k přežití v rychle se rozvíjejícím japonském showbyznysu potřebujete víc než to.

A on věří, že Japonsko nabízí neomezené možnosti pro lidi, jako je on, kteří se nebojí přijmout velké výzvy.

Čtyřiačtyřicetiletý Harlan sám sebe popisuje jako „multitalento“, což je japonský termín vytvořený ze slova „talent“ a znamená někoho, kdo dokáže hrát všestranné role od stand-up komedie až po přispívání do talk show a uvádění akcí. Na částečný úvazek také přednáší na univerzitě.

Velká část Harlanovy slávy pramení z jeho nebojácné snahy ponořit se do japonské společnosti a zároveň z jeho schopnosti využít toho, že je outsiderem.

„Můj přítel mi jednou řekl: ‚Jestli chceš v Japonsku získat práci, napiš si to na vizitku a začni ji rozdávat‘,“ řekl Harlan během nedávného rozhovoru v Tokiu.

Tuto radu si vzal Harlan k srdci a začal svou kariéru tím, že se propagoval jako „DJ, vypravěč, herec, model a hlasový herec – všechny věci, které jsem nikdy v životě nedělal,“ řekl a dodal, že mu to pomohlo získat potřebné zkušenosti.

V Kolumbii narozený Harlan opustil USA. do Japonska v roce 1993, zlákán myšlenkou na dobrodružství brzy po absolvování Harvardovy univerzity, kde získal titul ze srovnávacího náboženství.

Dva a půl roku pracoval jako učitel angličtiny v prefektuře Fukui, než se v roce 1996 přestěhoval do Tokia, aby si splnil svůj sen stát se profesionálním hercem.

V roce 1997 Harlan vytvořil stand-up duo „Pakkun Makkun“ s kolegou komikem Makotem Jošidou, kterého potkal přes společného známého.

Jejich vystoupení, která duo vždy zahajovalo představením Harlana jako Pakkuna a Yoshidy jako Makkuna, se stala masově populární v japonské mainstreamové televizi.

Na jevišti Harlan vystupuje v roli bokeho, tedy vtipálka, zatímco Yoshida hraje roli tsukkomi, tedy rovného muže. Boke se často chová absurdně, zatímco tsukkomi pohotově, často kriticky, reaguje.

Harlan vzpomíná, že i přes výbornou znalost jazyka mu chvíli trvalo, než pochopil japonský smysl pro humor.

„To, co jsem považoval za správné a vtipné, tady nebude vždycky vtipné,“ řekl a dodal, že si vypěstoval styl specifický pro japonské publikum.

„Prvních pár let pro mě bylo opravdu docela intenzivních, se strmou křivkou učení.“

V jednom komediálním výstupu předvedeném v televizi Pakkun začíná tím, jak se japonské televizní pořady staly v Americe hitem, a představuje fiktivní scénář hollywoodské adaptace japonské lidové pohádky „Momotaro“ (Broskvový chlapec) – příběhu o chlapci zrozeném z broskve, který se vydává bojovat proti zlu s pomocí postav, jež na své cestě potkává, včetně opice a bažanta.“

„Věděli jste, že v Hollywoodu je teď japonský boom?“ ptá se. Pakkun se zeptá plynulou japonštinou.

„Aha, je?“ zeptá se Pakkun. Makkun odpoví.

„Ano.“ „Nejdřív se v USA staly hitem ‚Godzilla‘, ‚Sailor Moon‘ a ‚Pokémon‘.“ Pak se rozjely ‚Biohazard‘ a ‚Final Fantasy‘. Teď je dalším příběhem, který se v Americe dočkal filmového zpracování, … asi ho neznáte, ale jmenuje se ‚Momotaro! „

„Všichni známe „Momotaro!“. “ Makkun se do toho vloží a prohodí typické tsukkomi, čímž vyvolá smích publika. „Já a lidi v publiku to víme mnohem líp než ty!“

Pakkun se náhle zachmuřeně zeptá: „Sabetsu? (Diskriminuješ mě?)“

Makkun ho poplácá po rameni, jako by ho chtěl napomenout. „To není diskriminace!“ A publikum znovu propuká v smích.

Harlan říká, že v běžném životě jsou Japonci „velmi veselí“ a „neustále se smějí“, a dodává, že je pro něj zábavné s nimi komunikovat.

Kromě toho, že působí jako moderátor a spolumoderátor řady televizních pořadů, nosí Harlan klobouk seriózního komentátora společenských a politických otázek, včetně manželství homosexuálů a kolektivní sebeobrany.

Vystudoval srovnávací religionistiku, a tak se vyjadřuje také k náboženským konfliktům na Blízkém východě a k rostoucímu vlivu skupiny Islámský stát.

„Informace, které se učíme na vysoké škole, považuje za sekundární, možná terciární“, ale zároveň považuje své akademické a kulturní zázemí za „prodejní body“.“

„Jsem schopen otevřeně mluvit o homosexuálních sňatcích a říkat to na rovinu, s důvěrnou znalostí věci, (a také) mluvit o Západě nebo Americe,“ řekl.

Za posledních dvacet let prý pozoroval změny v postojích a smýšlení Japonců a dodal, že „očekával, že se budou méně angažovat vůči cizincům.“

„Japonci si uvědomili, že je potřeba komunikovat a že je potřeba být kreativní,“ řekl Harlan, který působí také jako lektor na Tokijském technologickém institutu.

Harlan dodal, že chce povzbudit mladé lidi v zemi, aby se aktivně zapojili do komunikace s lidmi z celého světa.

„To, co nyní učím (na univerzitě), je jedním z mých životních cílů – pomoci zlepšit komunikační dovednosti Japonců,“ řekl. „Mnoho Japonců neumí přednášet nebo se účastnit debat či diskusí. Nevědí, co mají dělat, když jim někdo odporuje. A já si myslím, že je to důležité.“

Harlan sice přiznává, že kdysi toužil prorazit v Hollywoodu, ale říká, že si život v Japonsku užívá, a dodává, že se nechystá odejít. Žije v Tokiu s japonskou manželkou a dvěma syny.

„Nejsem si jistý, jestli bych byl v Americe šťastnější,“ řekl.

„V obou zemích je toho hodně pod povrchem. … Američané mají snahu mít vždycky pravdu, vyhrát spor. Tady je důležité zachovat harmonii.“

Pakkun Makkunovy anglické komediální výstupy si můžete prohlédnout na stránkách jtim.es/RMmEF a jtim.es/RMmGJ

.