2015-02-23

Janina Pescinski

Foto: ILO/A.Khemka. Creative Commons BY-NC-ND.

Možná znáte obraz krásné, mladé, východoevropské ženy, která je obětí brutálního obchodu se sexem. Ale poznáte bangladéšského stavebního dělníka ve Spojených arabských emirátech, který musí pracovat za minimální mzdu, dokud nesplatí náborový poplatek, protože mu zaměstnavatel zabavil pas? A co osmiletý malijský chlapec, který pracuje bez nároku na mzdu na kakaové farmě v Pobřeží slonoviny?“

Západní média přinesla zásadní pozornost obchodování se sexem, ale tím, že zúžila pozornost na sexuální vykořisťování, upevnila senzační obraz ženských obětí. (Podívejte se na tento příklad, jak poznat oběť obchodování se sexem v hotelu. ) Takové populární vyprávění vylučuje ostatní oběti obchodování s lidmi a často nebere na vědomí základní socioekonomické faktory, které činí lidi zranitelnými vůči tomuto obchodu. To může mít škodlivý dopad, pokud jde o politiku boje proti obchodování s lidmi. V zájmu lepší ochrany obětí a prevence budoucího obchodování s lidmi je nutné přistupovat k obchodování s lidmi optikou lidských práv.

Zpochybnění rozdílu mezi obchodováním se sexem a obchodováním s lidmi za účelem práce

V diskurzech o obchodování s lidmi se obchodování s lidmi často kategorizuje buď jako obchodování se sexem, nebo jako obchodování s lidmi za účelem práce. Ačkoli není možné mít k dispozici zcela přesné statistiky, Mezinárodní organizace práce odhaduje, že existuje 14,2 milionu obětí nucené práce a 4,5 milionu obětí nuceného sexuálního vykořisťování. Tyto dvě kategorie se však často překrývají, například v případě osoby obchodované za účelem práce v restauraci, která je zároveň nucena k sexuálním službám, což činí takovou dichotomii kontraproduktivní pro ochranu práv obětí.

On definuje obchodování s lidmi jako „nábor, přepravu, transfer, ukrývání nebo přijímání osob za pomoci hrozby nebo použití síly nebo jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, lsti, zneužití moci nebo zranitelného postavení nebo poskytnutí či přijetí plateb nebo výhod s cílem dosáhnout souhlasu osoby, která má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování“. Vykořisťování zahrnuje přinejmenším vykořisťování prostitucí jiných osob nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucené práce nebo služby, otroctví nebo praktiky podobné otroctví, nevolnictví nebo odebírání orgánů“. Ačkoli se jedná o jednotnou definici obchodování s lidmi, označuje prostituci a nucené práce za dvě odlišné formy vykořisťování.

Muži a děti, kteří jsou obchodováni za účelem práce, mohou být také vystaveni sexuálnímu nebo fyzickému zneužívání. Foto: Thomas Galvez. Creative Commons BY (oříznuto).

Nejzřejmějším odůvodněním pro rozlišení těchto dvou kategorií je, že obchodování se sexem zahrnuje porušení tělesné integrity oběti. Ženy, které jsou obchodovány za účelem jiných forem práce, například práce v domácnosti, však také zažívají formy sexuálního zneužívání a násilí. Muži a děti, kteří jsou obchodováni za účelem práce, mohou být rovněž vystaveni sexuálnímu nebo fyzickému zneužívání. Všechny oběti obchodování s lidmi trpí různými formami nátlaku, a to jak fyzického, tak psychického, který je nutí vykonávat ponižující úkoly proti jejich vůli.

Protože porušení tělesné integrity není dostatečným důvodem pro rozlišení těchto dvou kategorií obchodování s lidmi, zdá se, že toto rozlišení je svévolné a vychází z morálního vnímání práce, kterou oběti vykonávají. Práce v domácnosti, práce v zemědělství a stavebnictví, ať už jsou jejich podmínky jakkoli vykořisťující, jsou stále vnímány jako morálně přijatelná odvětví práce, zatímco sexuální práce nikoli. Důsledkem je, že se obchodování se sexem spojuje s prostitucí, což má negativní dopad na ty, kteří se sexuální práci věnují dobrovolně. Kromě toho nepřiměřené zaměření na obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování zastírá násilí a porušování lidských práv, kterému jsou kromě žen vystaveni i muži a děti, kteří jsou obchodováni za účelem jiných forem nucené práce.

Přestože rozlišování mezi obchodováním s lidmi za účelem práce a obchodováním s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování nemá opodstatnění, velmi reálným důsledkem je, že některé oběti obchodování s lidmi jsou považovány za ty, které si více zaslouží pomoc a ochranu, což vede k jednorozměrným politickým reakcím.

Přijetí přístupu založeného na lidských právech

Přístup k obchodování s lidmi založený na lidských právech znamená postavit oběti do centra politiky boje proti obchodování s lidmi tím, že se upřednostní ochrana jejich práv. Díky takovému přístupu přestává být důležité, zda je osoba obchodována za účelem sexuální práce nebo jiné formy nucené práce, protože práva oběti jsou chráněna bez ohledu na to, proč se stala obětí obchodování s lidmi.

Základní součástí přístupu založeného na lidských právech je zajištění stejné ochrany všem obětem obchodování s lidmi bez ohledu na jejich pohlaví, věk nebo oblast práce. Všechny oběti mají právo na rovný přístup k mechanismům pomoci, ochraně a spravedlnosti, jakož i na volbu přístupu k těmto službám způsobem, který si zvolí, aby nebyla ohrožena jejich zastupitelnost (tj. aby nebyly povinny vypovídat v trestním řízení). Politická opatření proto musí brát v úvahu často genderovou povahu obchodování s lidmi a dostatečně kompenzovat případnou diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o přístup k pomoci a spravedlnosti. Kromě aktivního zajištění těchto práv obětem obchodování s lidmi nesmí ostatní politiky boje proti obchodování s lidmi zahrnující trestní stíhání a migrační předpisy v tomto procesu ohrožovat lidská práva.

Mezinárodní ochrana proti obchodování s lidmi se nachází v Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi. Ten byl vytvořen jako součást Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, nikoli v rámci systému lidských práv. Na pomoc státům při provádění tohoto protokolu optikou lidských práv vydal Vysoký komisař OSN pro lidská práva pokyny týkající se lidských práv a obchodování s lidmi.

Současné politiky na úrovni států obvykle nepřistupují k obchodování s lidmi jako k otázce lidských práv, ale spíše jako k otázce prostituce, hraniční kontroly nebo organizovaného zločinu, což má škodlivý dopad na práva obchodovaných osob, protože je staví na druhou kolej před jiný cíl politiky. Ve Spojených státech se vnitrostátní právní předpisy týkající se obchodování s lidmi výrazně zaměřují na trestní stíhání obchodníků s lidmi. Při řešení obchodování s lidmi jako problému organizovaného zločinu se oběti obchodování s lidmi mohou snadno stát nástrojem trestního vyšetřování. Jejich právo rozhodnout se, zda se budou podílet na stíhání svých obchodníků s lidmi, je ignorováno a jejich právní nároky na ochranu a opravné prostředky se stávají druhořadými. Kromě toho by se samotné oběti neměly stát předmětem trestního stíhání za porušení imigračních předpisů nebo za trestné činy spáchané v důsledku situace, v níž se staly oběťmi obchodování s lidmi. Například v Maďarsku nevládní organizace informovaly, že některé oběti, které odmítly svědčit proti svým obchodníkům s lidmi, byly zadrženy policií za trestné činy proti sexuální morálce.

Pokud je obchodování s lidmi řešeno jako migrační problém, je otázka souhlasu versus donucení často klíčová pro určení, zda má daná osoba neregulérní imigrační status, či nikoli. V případech obchodování s lidmi je ve hře široké spektrum nátlaku. Jistě je třeba rozlišovat mezi obchodováním s lidmi a převaděčstvím, kdy osoba souhlasí s přepravou, obvykle za úplatu. Klíčový rozdíl spočívá v tom, že vztah osoby s převaděčem obvykle končí po příjezdu do cílové destinace, jakmile je poplatek splacen, zatímco osoba, která se stala obětí obchodování s lidmi, je převaděčem nadále nekonečně vykořisťována. Ačkoli některé oběti obchodování s lidmi mohly původně s přepravou souhlasit, učinily tak za klamných okolností nebo po nátlaku, čímž jejich souhlas ztratil smysl. Přístup založený na lidských právech nám umožňuje překročit otázku určení míry donucení a zabývat se právy, která oběť má, bez ohledu na okolnosti, za nichž byla obchodována.

Jiné migrační politiky mají v úmyslu aktivně předcházet obchodování s lidmi tím, že chrání zranitelné skupiny omezením jejich možností migrace. Například na Srí Lance je některým ženám omezena možnost migrace na základě věku, rodinného stavu, místa určení a odvětví práce. Takové politiky ve skutečnosti porušují právo žen na svobodu pohybu a mohou neúmyslně podněcovat obchodování s lidmi nebo převaděčství těch, kteří nemají legální prostředky k migraci.

K prosazování politik boje proti obchodování s lidmi, které zabraňují obchodování s lidmi, zachraňují oběti, zajišťují jejich reintegraci a stíhají obchodníky s lidmi, je zásadní komplexní přístup k lidským právům. Cílem takového přístupu je respektovat lidská práva a důstojnost všech obětí obchodování s lidmi a zároveň usilovat o jeho vymýcení.