Zatáhnutí opony

V homilii na slavnost Zjevení Páně, rok A, se otec Hanly zabývá tajemstvími, která se odhalují, když Bůh při Zjevení Páně zatáhne oponu.

Čtení pro slavnost Zjevení Páně, rok A

• První čtení: Iz 60,1-6
• Předčítání: Žalm: Ef 3,2-3.5-6
• Evangelium: Matouš 2,1-12

Záznam

https://fatherhanly.com/wp-content/uploads/2017/01/epiphany-year-a-homily-2011-01-02.mp3

Přepis

Vánoce nám nabízejí dvě zřejmě nejkrásnější čtení, která jsou v celém Novém zákoně. První z nich je příběh svatého Lukáše o narození Mesiáše a všichni ho známe, protože každý rok přicházíme a obklopujeme jesličky a vidíme, jaká je to nádherná scéna. Druhé evangelium je to, které jsme vám právě četli. Je to evangelium na svátek Zjevení Páně, kdy tři mudrci přicházejí do Betléma a přinášejí s sebou své dary a vzdávají hold dítěti – Kristu.

Je těžké to pochopit, ale kdysi v církvi existovaly jen dva svátky, které byly v očích všech lidí velmi výjimečné. Jedním z nich byly samozřejmě Velikonoce, Zmrtvýchvstání Páně, a druhým nebyly Vánoce, ale svátek, který slavíme dnes: svátek Zjevení Páně.

Proč, ptáte se možná. No, protože když se podíváte na jesličky a vidíte narození Ježíše, je obklopen pastýři a svou matkou a svatým Josefem a každá postava, pravděpodobně i andělé, ale každá postava v této scéně je přivítáním židovského Mesiáše. A právě dnes všichni pohané na světě chápou, že Ježíš přišel nejen pro lid Izraele, ale pro lidi všude na světě. Měl být Mesiášem nejen pro malou skupinu lidí, kteří se po staletí a staletí drželi naděje na Mesiáše, ale přišel pro nás všechny.

A proto je Zjevení Páně pro nás, kteří jsme pohané, právem snad nejšťastnějším ze všech dnů, protože máme příležitost radovat se nejen z toho, že se narodil Spasitel, dítě, ale především z toho, že se narodil skutečně pro nás, jak se zpívá v hymnu.

Zjevení znamená zjevení. Je to řecké slovo a doslova znamená odhrnout závoj. A kdykoli v evangeliu slyšíte o epifanii, znamená to, že Bůh odhrnuje závoj, který zakrývá velké tajemství, a my všichni nahlížíme do tohoto tajemství a jsme schopni mnohem více pochopit, kdo je Bůh a kdo jsme my.

A co viděli, ti tři králové nebo ti tři mágové? Co viděli, když se odhrnul Boží závoj?

Co viděli, bylo, jak říká Matouš, že viděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na kolena a klaněli se mu.

Potom mu ze svých pokladů obětovali zlato, znamení a symbol královské moci, a kadidlo, znamení a symbol přítomnosti samotného Boha, viděného ve vonném dýmu modlitby stoupající k nebi, a posledním darem byl vonný olej, který měl být použit při jeho pohřbu, a to bylo samozřejmě znamení jeho oběti, že obětuje svůj život v utrpení a velké bolesti, ale za vykoupení celého světa.

Ti tři mágové se pak zaradovali a velmi rychle, jak říká Matouš, odešli domů jinou cestou, protože i oni věděli, že Herodes plánuje dítě zničit, a nevrátili se do Jeruzaléma, aby mu řekli, kde by se dítě mohlo nacházet.

Dnes je třeba si uvědomit hlavně to, že pro křesťany je velmi snadné pochopit, kdy se zvedla opona a co viděli mudrci a co se jim stalo, protože i my jsme na dlouhé cestě a považujeme za samozřejmé, že znamení a symbol našeho vztahu s Ježíšem a našeho vztahu s Bohem, znamení a symbol je, že jsme na společné cestě.

Jsme poutní církev. Jdeme za, byli jsme povoláni následovat hvězdu a naší hvězdou je víra, kterou jsme dostali ve křtu.

A my následujeme hvězdu. A pak, o letošních Vánocích jsme také našli, opět, když se závoj odhrnul, našli jsme dítě s Marií, jeho matkou. A my se také ve svých písních a modlitbách radujeme, jako se radovali králové, a také my přicházíme a klaníme se mu, Kristu, našemu Pánu. A padáme na kolena, jako oni padli na kolena, abychom slyšeli andělské hlasy, které dnes ráno zvěstují příchod Pána do našeho současného světa a do našich srdcí.

Musíme si uvědomit, že Ježíšův příchod není v dějinách jednorázovou záležitostí. Přichází každé ráno, aby nás vyzval k dalšímu putování s ním, abychom následovali, kam nás on, naše hvězda, vede svou vírou a naší vírou, abychom šli tam, kam nás zavede, na okrajové cesty našeho života i mimo ně, ale nakonec nás bezpečně dovede domů.

To je velmi důležité pochopit. Nejde o tři cizí krále nebo mágy přicházející na cizí místo. Je to odhrnutý závoj a my si uvědomujeme velkou pravdu, že putujeme s Bohem, když putujeme s Ježíšem.

Přemýšleli jste někdy, proč se mudrci nevrátili? Neexistuje žádný záznam o tom, že by se někdy vrátili do Betléma nebo se vrátili do Jeruzaléma nebo navštívili Ježíše a Marii později v životě. Není o tom žádný záznam. Prostě přišli, a to na tu jednu krátkou dobu, nabídli své dary, a pak už o nich nebylo slyšet.

Proč se nevrátili do Jeruzaléma? Proč se nevrátili do Betléma? Proč si neudělali pouť, aby neustále navštěvovali místa, která se stala svatými, když sám Ježíš zemřel, vstal z mrtvých a církev začala zapouštět kořeny v celé této oblasti dějin. Proč?“

Protože když přišli a poklonili se mu, věděli, že to dítě je víc než dítě a že Maria nesla samotného Boha, aby se narodil v té stáji, a že Bůh přišel, aby zůstal.

A mudrci věděli, že kamkoli jdou, nesou dítě a Marii s sebou, bez ohledu na to, jak jsou od sebe odděleni, jak jsou daleko, v jedné oblasti, z druhé, skrze války, skrze zkoušky, skrze radosti, skrze štěstí, jediné, co poznali, když přišli do Betléma, bylo, že Ježíš nezůstal v Betlémě, Maria nezůstala v Betlémě, ale že se ujímají života v těch, kteří k nim vztáhnou ruku v lásce a víře.

A tak, když se každoročně přicházíme podívat na scénu s jesličkami, jsme ujišťováni, že i my po zbytek svého života, v dobrém i zlém, bohatším i chudším, a smrt nás nerozdělí od toho, že i my, stejně jako Maria, nosíme Ježíše s sebou a že ti dva nejsou odděleni.

Včera jsme slavili svátek Matky Boží, té, která nosila ve svém lůně samotného Boha a porodila ho v Betlémě. A on se narodil, aby s námi žil a zůstal s námi, aby nás vedl, aby se o nás staral, aby nám odpouštěl, aby se ujistil, že chápeme pravou podstatu toho, co jsme.

Protože my, stejně jako Maria, jsme nositeli Ježíše, Spasitele, a dáváme ho každému, s kým jsme a koho potkáváme, když s ním kráčíme po dlouhé cestě, nakonec do věčného Betléma.