Americký astronaut Ellison Onizuka (1946-1986) byl jedním ze sedmi členů posádky, kteří zahynuli při výbuchu raketoplánu Challenger v roce 1986. Onizuka, první Američan asijského původu, který se dostal do vesmíru, choval touhu stát se astronautem již od dětství. „Podporoval svobodu snít,“ řekla jeho manželka Lorna časopisu People, „a odhodlání tyto sny uskutečnit.“
Vnuk japonských přistěhovalců
Onizuka se narodil 24. června 1946 v Kealakekua na pobřeží Kona na hlavním havajském ostrově. Jeho prarodiče přišli na Havaj z Japonska na počátku 20. století, aby pracovali jako námezdní dělníci na cukrových plantážích ostrova. Onizuka se narodil jako třetí ze čtyř dětí matce Mitsue, která vedla malý obchod v Keopu, a otci Masimutuovi. Na Keopu se pěstovala káva a Onizuka si jako dítě přivydělával pro domácnost sběrem kávových zrn.
Onizuka byl od útlého věku fascinován lety do vesmíru. V roce, kdy mu bylo 15 let, se v rámci průkopnické mise Mercury Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) poprvé dostal do vesmíru americký astronaut. Mnozí z této první generace astronautů se stali oslavovanými hrdiny své doby, ale byli to výhradně bílí muži. „Ellison měl vždy v hlavě, že se stane astronautem, ale styděl se to někomu říct,“ uvedla jeho matka ve vzpomínce Paula Graye v časopise Time. „Když vyrůstal, nebyli žádní asijští astronauti, žádní černí astronauti, jen bílí. Jeho sen se zdál příliš velký.“
Získal dva tituly
Onizuka rád navštěvoval Bishopovo muzeum v Honolulu a díval se jeho obrovským dalekohledem na oblohu. Byl všestranným studentem, dobrým sportovcem, skautem, který v posledním ročníku střední školy dosáhl skautské hodnosti Orla, a v dospívání také praktikujícím buddhistou, což ho spojovalo s jeho japonským dědictvím, i když tímto jazykem nemluvil. V roce 1964 nastoupil na Coloradskou univerzitu v Boulderu a do jejího programu ROTC (Air Force Reserve Officer Training Corps). Studoval letecké a kosmické inženýrství a v roce 1969 absolvoval speciální program s bakalářským i magisterským titulem ve svém oboru. Poté pokračoval v kariéře v letectvu Spojených států a stal se leteckým zkušebním inženýrem na letecké základně McClellan a v jejím leteckém logistickém centru v oblasti Sacramenta v Kalifornii. Jedním z jeho projektů bylo vymýšlení způsobů záchrany amerických vojenských letadel, která byla sestřelena ve vietnamské válce.
V roce 1974 získal Onizuka místo ve škole zkušebních pilotů letectva na Edwardsově letecké základně v Kalifornii. Poté, co v ní vynikl, byl v roce 1978 přijat do mnohem přísnějšího programu výcviku astronautů u NASA a Onizuka se s rodinou přestěhoval do texaského Houstonu, kde zahájil výcvik v Johnsonově vesmírném středisku. Byl jedním z 35 budoucích astronautů raketoplánů, kteří zde zahájili výcvik, ačkoli do prvního letu raketoplánu zbývaly ještě tři roky.
Onizuka dokončil svůj astronautický výcvik v roce 1979 a v roce 1982 už sloužil v posádkách pro podporu startu raketoplánů Columbia a následných raketoplánů Challenger a Discovery. Tyto raketoplány v první polovině desetiletí stále pravidelněji startovaly do vesmíru z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě a Onizuka čekal, až bude sám vybrán k letu. Během jeho čekání se odehrálo několik významných prvenství v americké vesmírné historii: v červnu 1983 se vznesla první ženská astronautka Sally Rideová a o dva měsíce později se Guion Bluford stal prvním afroamerickým astronautem ve vesmíru. Když se Onizukovi blížila čtyřicítka, nedělal si starosti s tím, že by ho někdo obešel, protože věděl, že jeho kariéra vesmírného letce může pokračovat i ve středním věku. „Pro astronauty neexistuje žádná věková hranice,“ tvrdil podle Grayova článku v časopise Time, jak s oblibou tvrdil své matce.
První Američan asijského původu ve vesmíru
Onizuka se stal prvním Američanem asijského původu ve vesmíru v lednu 1985, kdy se připojil k posádce Discovery při první misi programu raketoplánů ministerstva obrany. Díky této cestě se stal také prvním astronautem z Havaje a také prvním buddhistou ve vesmíru. Discovery obletěl Zemi 48krát a Onizuka byl ohromen výhledem i technikou. „Opravdu si uvědomuješ, že jsi na vrcholu monstra, jsi zcela vydán na milost a nemilost vozidlu,“ citovala ho novinářka z New York Times Pauline Yoshihashiová, jak říká svému příteli. Přesto byl nadšený, že konečně dosáhl svého dětského cíle. „Stále se štípu, abych se přesvědčil, že se mi sen splnil,“ uvedl ve stejném článku v New York Times, jak byl nadšený.
Onizuka žil v Houstonu se svou ženou Lornou Leiko Jošidou, Havajankou japonského původu, kterou si vzal v roce 1969. Měli dvě dcery, Janelle a Darien, a pravidelně navštěvovali rodinu na Havaji. Byl skromný, pokud jde o jeho kariéru a úspěchy, řekl bratr Claude Yoshihashi. „Když přišel domů, pil pivo a … byl prostě další chlap,“ řekl deníku New York Times.
První civilista mezi posádkou
Onizuka byl vybrán k letu na druhou misi raketoplánu, která byla naplánována na začátek roku 1986. Tento let Challengeru měl být desátým letem tohoto plavidla a v jeho čele měl stát velitel letu Dick Scobee. Dalšími členy posádky byli pilot Michael Smith, elektroinženýři Gregory Jarvis a Judith Resniková, fyzik Ronald McNair a první civilní Američanka ve vesmíru Christa McAuliffeová. McAuliffeová, středoškolská učitelka z Concordu ve státě New Hampshire, která byla vybrána z přibližně 11 000 uchazečů jako první americká „učitelka ve vesmíru“, vzbudila svou přítomností velký zájem veřejnosti o tento konkrétní let Challengeru a skupina concordských studentů odcestovala na Floridu, aby sledovala start ze speciálních tribun, mezi nimiž byli i učitelčin devítiletý syn a šestiletá dcera.
McAuliffova úloha na palubě Challengeru spočívala ve výuce dvou třídních lekcí z vesmíru pomocí videopřenosů. Onizuka měl za úkol natočit ruční kamerou Haleyovu kometu, která nebyla pozorována od roku 1910. Start Challengeru, původně stanovený na 20. ledna, byl kvůli počasí a technickým problémům o několik dní odložen z rampy Kennedyho vesmírného střediska. Nakonec odpálil své rakety v úterý 28. ledna a vznesl se do vzduchu jako 25. mise raketoplánu NASA. Zpočátku se zdálo, že start proběhl úspěšně, letěl rychlostí 1 900 mil za hodinu a nevykazoval žádné známky potíží, ale pak se objevil krátký oranžový záblesk v blízkosti místa, kde se palivová nádrž připojovala k orbiteru, a 73 sekund po startu se plameny v blízkosti tohoto těsnění změnily v ohnivou kouli, která znemožnila pohled na plavidlo ze Země. Komunikace byla okamžitě ztracena a všichni na palubě zahynuli. Přihlížející v Kennedyho vesmírném středisku s hrůzou sledovali, co se stalo nejhorší nehodou v dosavadní historii amerického vesmírného programu.
Vyzval ostatní, aby dosáhli hvězd
Onizuka byl oplakáván spolu se svými šesti kolegy na smutečním obřadu, který se konal o několik dní později v Kennedyho vesmírném středisku. Jeho buddhistické přesvědčení, jak řekl šéf buddhistických církví v Americe Jošihaši pro Onizukův nekrolog v New York Times, dodalo jeho volbě povolání na rezonanci. „Jako zkušební pilot a astronaut se musel vypořádat se životem a smrtí,“ řekl novinám biskup Seigen Yamoaka. „Dokud smrt vnímáte jako nepřítele, bojujete s ní a více se upínáte k životu. Časem dospěl k poznání, že smrt není nepřítel, kterého je třeba porazit, ale soucitný přítel.“
Hrdina se vrátil na Havaj, prvnímu astronautovi státu se dostalo pocty v podobě Vesmírného centra Ellisona S. Onizuky, muzea na letišti Keahole v Koně, které bylo otevřeno v roce 1991. Během své kariéry Onizuka pravidelně navštěvoval třídy a školy, aby vyprávěl o svém mládí a cílech, které se kdysi zdály nedosažitelné. V roce 1980 byl hostujícím řečníkem na slavnostním zahájení studia na své alma mater, střední škole Konawaena, a řekl absolventům, že je povinností jejich generace věnovat se vědě za hranicemi známého. Vyzval je, aby se neomezovali tím, „co vidí vaše oko, ale tím, co si dokáže představit vaše mysl“, jak napsal Hugh Clark z Honolulu Advertiser. „Mnoho věcí, které považujete za samozřejmé, považovaly předchozí generace za nereálné sny. Pokud tyto minulé úspěchy přijmete jako samozřejmost, pak přemýšlejte o nových obzorech, které můžete objevovat.“
Knihy
Notable Asian Americans, Gale, 1995.
U*X*L Biographies, U*X*L, 2003.
Periodika
Honolulu Advertiser, 28. ledna 2001.
New York Times, 11. února 1986.
New York Times Magazine, 23. února 1986.
People, 22. prosince 1986.
Time, 10. února 1986.
Online
„Museum Spotlight: Onizuka,“ Asian American Online Museum, http://www.asiansinamerica.com/museum/0703–museum.html (14. prosince 2004)
.