AGRICULTURAL SCIENCES

Obsah kyseliny kyanovodíkové a rychlost růstu čiroku. x hybrid sudangrass během podzimu

Obsah kyseliny hydrokyanové a rychlost růstu hybridu čiroku x sudangrass během podzimu

Flávia Fernanda SimiliI; Maria Lúcia Pereira LimaII; Maria Izabel Merino de MedeirosIII; Claudia Cristina Paro de PazII; Ana Claudia RuggieriIV; Ricardo Andrade ReisIV

IAgência Paulista de Tecnologia dos Agronogócios/APTA – Secretaria de Agricultura e Abastecimento/SAA – Avenida Bandeirantes – Ribeirão Preto – 14. září 2011, Praha.030-670 – São Paulo – SP – Brazílie – [email protected]
IIAgência Paulista de Tecnologia dos Agronogócios/APTA – Agriculture and Supply Secretariat/SAA – Ribeirão Preto – São Paulo – SP – Brazílie
IIIInstituto de tecnologia de Alimentos/ITAL – Agência Paulista de Tecnologia dos Agronogócios/APTA – Agriculture and Supply Secretariat/SAA – Ribeirão Preto – São Paulo – SP – Brazílie Sekretariát pro zemědělství a zásobování/SAA – Campinas – SP – Brazílie
IVPaulista State University „Julio de Mesquita Filho“/UNESP – College of Agricultural and Veterinary Sciences – Jaboticabal Campus

ABSTRACT

V centrální Brazílii po sklizni sóji nebo jiných jednoletých zemědělských druhů, hybridy čiroku se vysazují na podzim, aby se založily pastviny pro pasoucí se zvířata. Cílem této studie prováděné dva roky po sobě bylo kvantifikovat obsah kyseliny kyanovodíkové v listech a stanovit výšku rostlin, výnos sušiny píce a poměr listů a stonku u hybridu čiroku 1P400 v různém věku. Statistická analýza byla provedena regresní analýzou na základě stáří rostlin. Obsah HCN v listech se s růstem rostlin snižoval, a to z 205,0 a 230,3 mg HCN/100 g listové sušiny ve stáří dvou týdnů na 5,9 a 6,1 mg HCN/100 g listové sušiny ve stáří pěti týdnů v prvním a druhém roce. Průměrné naměřené výšky se pohybovaly od 60 a 56 cm ve 4. týdnu do 117 a 151 cm v 8. týdnu v prvním a druhém pokusném roce. Hmotnost píce se lineárně zvyšovala s věkem a vykazovala v průměru 1,411 a 1,637 kg DM/ha v prvním roce a 2,905 a 3,640 kg DM/ha ve druhém roce, a to v 7. a 8. týdnu. Podíl listů se snižoval, zatímco podíl stonku se lineárně zvyšoval s věkem rostliny. Podíl listů a stonku se snižoval s růstem rostliny, prodlužováním a zvyšováním hmotnosti stonku. Hybrid čiroku by měl být spásán až po pěti týdnech nebo při výšce rostliny nad 80 cm, aby se předešlo riziku otravy kyanidem.

Indexové termíny:

RESUMO

No Brasil Central, híbridos de sorgo podem sereados no outono, após a colheita da soja ou outra espécie de planta anual, com o objetivo de fornecer alimento aos ruminantes por meio de pastejo. Práce byla vypracována pro dva po sobě jdoucí roky s cílem kvantifikovat obsah kyseliny kyanovodíkové v listech a měřit výšku rostlin, produkci sušiny píce a podíl listů a stonků v různém věku hybridu čiroku IP400. Statistická analýza byla provedena pomocí regresní analýzy v závislosti na stáří rostlin. Obsah HCN v listech se s vývojem rostlin snižoval a ve dvou týdnech růstu představoval 205,0 a 230,3 mg HCN/100 g listové sušiny a v pátém týdnu růstu 5,9 a 6,1 mg HCN/100 g listové sušiny v prvním a druhém roce. Průměrná výška rostlin ve 4. týdnu byla 60 cm a 56 cm a v 8. týdnu 117 cm a 151 cm v prvním a druhém roce. Hmotnost píce se lineárně zvyšovala s věkem a v 7. a 8. týdnu hodnocení představovala v průměru 1 411 a 1 637 kg DM/ha v prvním roce a 2 905 a 3 640 kg DM/ha ve druhém roce. Jak rostliny rostly, podíl listů se snižoval a podíl stonků se lineárně zvyšoval. Poměr listů ke stonkům se s růstem snižoval, rostliny se prodlužovaly a hmotnost stonků se zvyšovala. Hybrid čiroku by se měl spásat až po pátém týdnu růstu nebo když jsou rostliny vyšší než 80 cm, aby se předešlo riziku otravy HCN.

Index Termíny: Jednoleté trávy, kyanogenní rostlina, mikrosodný test, toxická rostlina.

ÚVOD

V tropických oblastech, jako je střední Brazílie, mohou být hybridy čiroku vysazovány mimo sezónu v únoru nebo březnu (na podzim), po sklizni sóji nebo jiných jednoletých druhů, aby poskytovaly krmivo pasoucím se přežvýkavcům. Na druhou stranu jsou mladé rostliny čiroku považovány za kyanogenní, protože obsahují kyanogenní glykosid, estery, které mohou uvolňovat toxické látky při porušení struktury rostliny v důsledku stresu způsobeného pastvou, sešlapáním nebo suchem (GILLINGHAM, 1969; MELO, 2003; MONTAGNER, 2005).

Dhurrin, nejdůležitější kyanogenní glukosid, v přítomnosti enzymu b-glukosidázy uvolňuje cukr a kyselinu kyanovodíkovou (HCN), bezbarvou velmi těkavou kapalinu, považovanou za jednu z nejtoxičtějších látek vůbec. Přežvýkavci jsou ve srovnání s monogastry k intoxikaci HCN náchylnější. Kyselé pH žaludku monogastrů neumožňuje působení enzymu linamarázy, a proto se uvolňování kyanidu zpomaluje, což poskytuje čas na jeho vyloučení, aniž by dosáhl smrtelné dávky (DOWLING; MACKENZIE, 1993). U přežvýkavců se však kombinace neutrálního pH a přítomnosti bakterií schopných hydrolyzovat linamarin považuje za vysoce rizikovou, protože kyanid se uvolňuje rychle a může dosáhnout smrtelné dávky dříve, než je z organismu zvířete vyloučen. Haque et al. (2002) také zkoumali vliv pH a dospěli k závěru, že HCN je toxičtější při neutrálním pH.

Nóbrega junior. et al. (2006) zkoumali otravu HCN u koz, které se živily čirokem Sorghum halepense (L.) Pers., vysoce toxickým a invazním druhem. Kozy po 30 dnech vykazovaly silnou dušnost a časté močení, což jsou známky akutní otravy, která vede k úhynu.

Bylo studováno několik odrůd a hybridů čiroku s různým potenciálem HCN v listech a byl zjištěn silný genetický vliv/komponent na obsah HCN v rostlinách (LAMB et al., 1991). Wheeler et al. (1990) studovali hybridy S. bicolor (L.) Moench a S. sudanense (Piper) Stapf a zaznamenali silný vliv hnojení dusíkem a stáří rostlin na obsah HCN v listech. Odrostlá píce hybridu Zulu měla po třech týdnech 100 mg HCN/100 g sušiny při hnojení 200 kg N/ha a 76 mg HCN/100 g sušiny bez přihnojování, zatímco hybrid Silk měl 185 mg HCN/100 g sušiny při hnojení 200 kg N/ha a 33 mg HCN/100 g sušiny bez přihnojování, což ukazuje na rozdílné chování různých hybridů. Hnojení fosforečnany nemělo vliv na hladinu HCN, zatímco koncentrace HCN prudce klesala s věkem, výškou rostlin a počtem rozvinutých listů.

Důležitým faktorem pro akumulaci HCN je rychlý růst rostlin po prvních deštích, který může být umocněn obdobím rychlého růstu po období pomalého růstu v důsledku sucha nebo nízkých teplot (GORASHI; DROLSOM; SCHOLL, 1980; RADOSTITS, 2002).

I pro různé oblasti a doby hodnocení vykazuje hybrid čiroku flexibilitu, pokud jde o období setí a dobrý výnos píce. Simili et al. (2010) zkoumali zavlažovaný čirok AG 2501C a uvedli 4 pastevní cykly s průměrným výnosem 2 800 kg sušiny na hektar z jedné seče, a to od dubna do září 2002. V jiné studii se dvěma sečemi (prosinec a březen) byly výnosy u hybridu čiroku 1P400 podobné, 3,234 a 3,135 kg DM/ha z jedné seče (SIMILI et al., 2011).

Je třeba zjistit, zda hybrid čiroku 1P400 představuje pro pasoucí se dobytek riziko otravy kyanidy a ideální věk porostu, kdy pastva poskytuje zvířatům kvalitní píci a riziko otravy již nehrozí. Studie tohoto druhu mají velký význam pro skot, ovce a kozy vzhledem k rostoucímu využívání této trávy k pastvě v různých tropických oblastech.

Cílem této studie bylo kvantifikovat obsah kyseliny kyanovodíkové v listech, stanovit výšku rostlin, výnos sušiny píce a poměr listů a stébel v různých termínech sklizně hybridu čiroku IP400, aby bylo možné stanovit ideální dobu pro zahájení pastvy skotu.

MATERIÁL A METODY

Pokus byl prováděn dva roky po sobě na pokusné farmě Agência Paulista de Tecnologia dos Agronegócios (APTA) v Ribeirão Preto, středovýchodní oblasti státu Sao Paulo (21º42’S, 47º24’W a nadmořská výška 535 m). Podnebí je tropické se suchou zimou. Vysoké a nízké teploty, stejně jako srážky v oblasti, jsou uvedeny na obrázku 1.

Oblast má mírně zvlněný reliéf a půda je klasifikována jako dystroferický červený latosol (EMPRESA BRASILEIRA DE PESQUISA AGROPECUÁRIA-EMBRAPA, 1999). Čirok byl vysazen na ploše 600 m2 rozdělené do tří parcel po 200 m2 (4 x 50), přičemž každá parcela měla dvě opakování. Chemické charakteristiky půdních vzorků odebraných z každé parcely byly následující: parcela 1, pH CaCl2 = 4,9; organická hmota = 43 g/dm3; fosfor v pryskyřici = 38 mg/dm3; suma bází = 48,9 mmol/dm3; a nasycení bází, V % = 51 %. Vzorky půdy z plochy 2 vykazovaly CaCl2 = 4,6; organická hmota = 37 g/dm3; fosfor v pryskyřici = 30 mg/dm3; suma bází = 42,1 mmol/dm3; a V % = 42 %, zatímco u plochy 3 bylo pH CaCl2 = 4.9; organická hmota = 40 g/dm3; fosfor v pryskyřici = 21 mg/ dm3; součet bází = 45,4 mmol/dm3 ; a V% = 49 %.

Před výsevem byly plevele desikovány herbicidem glyfosát. Setí bylo provedeno 20. března v obou pokusných letech v systému bez orby s použitím 12 kg osiva/ha hybridu čiroku (S. bicolor x S. sudanense) 1P400, výrobce Dow Agrosciences, doporučeného pro pastvu. K hnojení bylo použito 120 kg/ha hnojiva 8-28-16+Zn, bez přihnojování, protože v obou pokusných letech docházelo k reziduálnímu hnojení dříve vysazené kultury sóji.

Vzorkování rostlin bylo v rámci každé parcely náhodné a spočívalo v sekání metru trávy na úrovni terénu pro každé opakování, dva na parcelu. Vzorky byly poté převezeny do laboratoře, kde byly zváženy a rozděleny podle jednotlivých proměnných reakce. Studovanými proměnnými odezvy byly: obsah kyseliny kyanovodíkové v listech, výnos sušiny píce (FDM), výška rostlin, podíl listů a stonků a poměr listů a stonků (L/S).

První vzorky byly odebrány na konci druhého růstového týdne, takže rostliny byly 14 dní staré, a pokračovaly až do vzejití květenství v osmém týdnu.

Obsah kyseliny kyanovodíkové byl měřen v listech, dokud se hodnoty neblížily nule, tj. do 5. týdne pro oba pokusné roky. Obsah HCN byl stanoven Guignardovým testem (MONTGOMERY, 1969), což je poloanalytické kvantifikační testování, při kterém se výsledné barvy porovnávají se standardem. Pikrát sodný se připraví ponořením filtračního papíru (± 1 x 10 cm) do roztoku kyseliny pikrové a uhličitanu sodného. Listy hybridu čiroku 1P400 byly rozděleny na listové čepele a stonky (s pochvou), nasekány a zváženy na ± 0,5 g vzorků, které byly poté umístěny do zkumavek s víčkem (2 x 12 cm) a přidána voda (± 1 ml). Filtrační papírky s pikrátem sodným byly zavěšeny do zkumavek z víčka, které byly přeneseny do vodní lázně o teplotě 38 ºC na dobu nejméně 12 hodin. Výsledek byl považován za pozitivní, když se barva proužku filtračního papírku pikrátu sodného změnila ze žluté na zemitě červenou. Následně byly papírové proužky hybridu čiroku 1P400 porovnány se standardní křivkou připravenou pro roztok kyanidu draselného obsahující 0 až 1 mg kyanidu na ml. Množství kyseliny kyanovodíkové bylo poté stanoveno v průběhu času (v týdnech) výpočtem HCN na gram sušiny listů.

Sušina listů byla získána z dílčího vzorku obsahujícího vrcholky rostlin, které byly sušeny v sušárně s nuceným oběhem vzduchu při teplotě 55 ºC po dobu nejméně 72 hodin do konstantní hmotnosti (SILVA; QUEIROZ, 2002).

Výška rostlin byla stanovena v deseti vzorkovacích bodech na metr pomocí centimetrového pravítka umístěného v místě ohybu listu nebo na špičce praporcového listu, pokud bylo květenství.

Různé frakce píce byly získány z dílčích vzorků, které byly rozděleny na list (listová čepel) a stonek (s pochvou). Tyto frakce byly rovněž sušeny v sušárně s nuceným oběhem vzduchu při teplotě 55 ºC po dobu nejméně 72 hodin do konstantní hmotnosti pro stanovení obsahu sušiny. Poměr list/stonek byl získán vydělením sušiny listů a sušiny stonku plus pochvy.

Statistická analýza byla provedena regresní analýzou na základě stáří rostlin pomocí softwaru PROC GLM (STATISTICAL ANALYSIS SYSTEM – SAS, 2003) pro každý pokusný rok zvlášť.

VÝSLEDKY A DISKUSE

V průběhu prvního pokusného roku se obsah HCN v listech se stárnutím rostlin snižoval (obr. 2). Hodnoty se pohybovaly od 205 do 5,9 mg HCN/100 g sušiny listů u dvoutýdenních, resp. pětitýdenních rostlin. Ve druhém roce se křivka kyseliny kyanovodíkové chovala odlišně (obr. 2), protože obsah HCN se zvyšoval až do čtvrtého týdne s průměrnou hodnotou 230,3 mg HCN/100 g sušiny listů a rychle klesal až do pátého týdne, kdy rostliny dosáhly průměrné hodnoty 6,1 mg HCN/100 g sušiny listů (obr. 2).

Haque et al. (2002), také studovali obsah HCN v listech čiroku (S. vulgare Pers.) v Austrálii a uvedli na konci 2., 3. a 4. růstového týdne následující toxické hladiny HCN: 280, 40 a 60 ppm HCN v čerstvých listech, a proto doporučili, aby chovatelé hospodářských zvířat pečlivě sledovali pastevní činnost.

Hladiny mezi 75 a 100 mg HCN na 100 g sušiny listů představují podle Walla a Rosse (1975) nebezpečí otravy, pokud jsou listy pozřeny přežvýkavci. Vyšší hodnoty zjištěné v této studii poukazují na potenciální riziko otravy v případě, že hybrid čiroku IP400 je v tomto období konzumován skotem.

Skleníkový pokus, kde byly rostliny pěstovány při řízené teplotě 30 ºC a 20 ºC během dne a noci, a další, kde byly teploty změněny na 20 ºC a 10 ºC během dne a noci, ukázal, že obsah HCN byl vyšší v mladších listech a výrazně se zvýšil při nižších teplotách (GORASHI et al., 1980). Tato studie potvrzuje tento trend směrem k nižším teplotám. Během druhého pokusného roku, kdy byly teploty nižší, bylo riziko otravy přítomno až do 5. týdne (35 dní staré rostliny), kdy výška rostlin dosahovala 80 cm. V období růstu mezi 14 a 28 dny (od 3. do 17. dubna) se ve druhém roce teploty pohybovaly mezi 16 a 20 ºC (obr. 1), zatímco v prvním roce se ve stejné době teploty pohybovaly mezi 20 a 32 ºC (obr. 1). V druhém roce, kdy byla tráva ve stáří 21 dní vysoká pouze 48 cm, nehrozilo žádné riziko otravy a tráva byla bezpečná pro pastvu již ve 3. týdnu. Mulcahy et al. (1992) zkoumali některé odrůdy čiroku určené k pastvě a rovněž zaznamenali velké rozdíly pro obsah HCN v závislosti na období, v prvním roce byl průměr 570 mg/kg sušiny, zatímco ve druhém roce byl průměr 123 mg/kg sušiny.

Obrázek 3 ukazuje výšku rostlin v závislosti na čase (stáří). V obou pokusných letech se výška rostlin na konci 4. týdne blížila 50 cm (průměr 60 cm v prvním roce a 56 cm ve druhém roce). Ve druhém roce vykazovala tráva od 5. týdne do konce hodnoceného období rychlý růst a konečná výška byla větší než v prvním roce. Hybrid čiroku 1P400 dosáhl na konci 8. týdne výšky 117 cm v prvním roce a 151 cm ve druhém roce.

Melo et al. (2003) při zkoumání hybridu čiroku AG2501C uvedli výšku 105 cm u 50denní rostliny, která byla zaseta v listopadu v osevním postupu v Rio Grande do Sul, což je podobný výsledek jako v této studii.

Hmotnost porostu se lineárně zvyšovala s dobou odběru vzorků v obou letech (obr. 4); ve druhém roce navíc vyšší srážky zaznamenané na začátku roku (obr. 1) vedly k ještě vyšší hmotnosti porostu. Srážky akumulované během prvních 30 dnů kultury činily v prvním roce 62,1 a ve druhém roce 100 mm

DM/ha v prvním roce a, 2905 a 3640 kg DM/ha ve druhém roce, což ukazuje, že srážky silně ovlivnily rychlost růstu rostlin během podzimu.

Montagner et al. (2005) studovali osm odrůd hybridů čiroku pěstovaných v Rio Grande do Sul od prosince do ledna a uvedli výnos sušiny mezi 700 a 1580 kg/ha, pro 35 a 40denní čirok, což jsou podobné hodnoty jako v této studii pro rok 2005.

Mello et al. (2003) studovali hybrid čiroku AG2501C a uvedli výnos 1770 kg sušiny/ha po 50 dnech růstu, což je podobná hodnota jako v prvním roce této studie, na druhé straně Simili et al. (2011) zjistili u hybridu čiroku 1P400 výnosy sušiny 3234 a 3135 kg/ha z jedné seče u zavlažovaného porostu, což jsou hodnoty bližší výsledkům druhého roku této studie.

Obrázky 5 a 6 ukazují frakce listů a stonku. Podíl listů se s rychlostí růstu snižoval (obr. 5), zatímco poměr stonek/plodina se lineárně zvyšoval (obr. 6). Hybridní tráva čirok vykazuje cespitoidní růstový habitus s velkou schopností růstu stébel, která, přestože jsou výživná, nejsou při výšce nad 1,20 m v pastevních systémech efektivně spotřebovávána.

Rostliny dosáhly výšky 90 cm v šestém, resp. pátém týdnu prvního a druhého roku, což představovalo 50% podíl listů.

Melo et al. (2003) uvádí 52,5 % listů po 50 dnech u hybridu čiroku AG 2501C v Rio Grande do Sul, kdy výška rostlin byla 105 cm, což se liší od hodnot zjištěných v této studii.

Poměr list/stonek se od pátého týdne růstu výrazně snížil (obr. 7) v důsledku prodlužování a následného zvyšování hmotnosti, jak je pro rostliny čiroku charakteristické. Mulcahy et al (1992) studovali některé odrůdy čiroku jako bylinného porostu a uvedli poměr list/stéblo v rozmezí od 1,11 do 1,50 pro výšky rostlin mezi 90 a 95 cm, resp. vyšší a lepší hodnoty ve srovnání s touto studií.

Poměr list/stéblo je důležitou charakteristikou struktury koruny hlavně pokud jde o tropické trávy, které vykazují rychlý vývoj stébel (STOBBS, 1973; SILVA; GOMIDE, 1994). Tato charakteristika může ovlivňovat chování zvířat při pastvě (STOBBS, 1973) a také jejich výkonnost (SILVA; GOMIDE, 1994; EUCLIDES, 1999). V souladu s tím Stobbs (1973) ukázal, že delší pastevní intervaly jsou spojeny s vyšší celkovou hustotou biomasy, ale obecně nižší hustotou listů. Prodloužení stonku tedy navzdory zintenzivnění akumulace bylinného porostu ohrožuje strukturu porostu, čímž se snižuje poměr listů a stonku a příjem čiroku zvířaty.

V této souvislosti by se měl hybrid čiroku spásat, pokud je výška mezi 90 a 100 cm, poměr listů a stonku se pohybuje mezi 1,5 a 0,8 a nehrozí riziko otravy HCN. Doba potřebná k dosažení této výšky však závisí na množství vody dostupné v půdě pro růst rostlin.

ZÁVĚRY

Riziko otravy zvířat HCN existuje, když je hybrid čiroku mladý, a proto by se neměl spásat, když je výška menší než 80 cm. V podzimní kultuře je nejvhodnější výška čiroku 1P400 před pastvou mezi 90 a 100 cm, kdy je poměr listů a stonků vyšší a riziko otravy již nehrozí.

PODĚKOVÁNÍ

Tato studie byla financována FAPESP (číslo grantu 2004/13427-3)

DOWLING, R.M.; MCKENZIE, R.A. Poisonous plants a Field Guide. Department of primary industries. Queensland: Australia, 1993, 164p.

EMPRESA BRASILEIRA DE PESQUISA AGROPECUÁRIA-EMBRAPA Centro Nacional de Pesquisa de solos (Rio de Janeiro, RJ). Sistema Brasileiro de Classificação de solos. Embrapa Produção de Informação. Brasília: Brazílie. 1999, 412p.

EUCLIDES, V.P.B. et al. Consumo voluntário de forragem de três cultivares de Panicum maximum sob pastejo. Revista Brasileira de Zootecnia, Viçosa, v.28, n.6, p.177-1185, 1999.

GILLINGHAM, J.T. et al. Relativní výskyt toxických koncentrací kyanidu a dusičnanů u odrůd sudangrass a hybridů čiroku a sudangrass. Agronomy Journal, Madison, roč. 61, č. 5, s. 727-730, 1969.

GORASHI, A.M. P.; DROLSOM, N.; SCHOLL, J.M. Effect of stage of growth, temperature, and N and P levels on the hydrocyanic acid potential of sorghums in the field and growth Room [Vliv růstové fáze, teploty a obsahu N a P na potenciál kyseliny kyanovodíkové u čiroku na poli a v růstové místnosti]. Crop Science, Madison, roč. 20, č. 1, s. 45-47, 1980.

HAQUE, M.R.; BRADBURY, J.H. Total cyanide determination of plants and foods using picrate and acid hydrolysis methods (Stanovení celkového kyanidu v rostlinách a potravinách metodou pikrátu a kyselé hydrolýzy). Food Chemistry, Elsevier, v.77, s.107-114, 2002.

LAMB, J.F.S. et al. Seed weight influence on seedling hydrocyanic acid potential in sorghum (Vliv hmotnosti semen na potenciál kyseliny kyanovodíkové v čiroku). Crop Science, Madison, v.31, č.4, s.1014-1016, 1991.

MELLO, R. et al. Análise produtiva e qualitativa de um híbrido de sorgo interespecífico submetido a dois cortes. Revista Brasileira de Milho e Sorgo, Sete Lagoas, v.2, č.1, s.20-33, 2003.

MONTAGNER, D.B. et al. Características agronômicas e bromatológicas de cultivares avaliados no ensaio sul-rio-grandense de sorgo forrageiro. Revista Brasileira de Agrociência, Pelotas, v.11, n.4, p. 447-452, 2005.

MONTGOMERY, R.D. Kyanogenní glykosidy. V: Liener (Ed). Toxické složky rostlinných potravin. Academic Press, New York, USA. 143-157, 1969.

MULCAHY, C.; et al. Correlation among potential selection criteria for improving the feeding value of forage sorghums. Tropical Grasslands, Kolumbie, v.26, p.7-11, 1992.

NÓBREGA JUNIOR, et al. Intoxikace Sorghum halepense (Poaceae) u skotu v semiaridní oblasti. Pesquisa Veterinária Brasileira, Rio de Janeiro, v.26, n.4, p.201-204, 2006.

RADOSTITS, O.M. a kol. Veterinární praxe: pojednání o chorobách skotu, ovcí, koz, prasat a koní. Londýn, Anglie. 2002, 1732p.

SILVA, D.S.; GOMIDE, J.A.; Fontes, C.A.A. Grazing pressure in dwarf -elephant grass pasture. 1. Estrutura e disponibilidade de pasture. Revista Brasileira de Zootecnia, Viçosa, v.23, n.2, p.249-257, 1994.

SILVA, J. D.; QUEIROZ, A.C. Analýza potravin: chemické a biologické metody. 3. vyd. Viçosa: UFV, s.235, 2002.

SIMILI, F.F. et al. Responses of sorghum-sudan hybrid to nitrogen and potassium fertilizations: Strukturální a produkční charakteristiky. Science and Agrotechnology, Lavras, v.34, č.1, s. 87-94, 2010.

______. Produkce krmné hmoty a ztráty pastvou u hybridu čiroku v závislosti na hustotě výsevu a rozestupu mezi řádky. Revista Brasileira de Zootecnia, Viçosa, v.40, n.7, p.1474-1479, 2011.

STATISTICAL ANALYSIS SYSTEM – SAS. Institute Inc. Uživatelská příručka SAS/STAT. SAS Institute Inc., Cary, NC, 2003.

STOBBS, T.H. The effect of plant structure on the intake of tropical pastures. I. Rozdíly ve velikosti skusu pasoucího se skotu. Australian Journal of Agricultural Research, Austrálie, roč. 24, s. 809-819, 1973.

WALL, J.S.; ROSS, W. Produccion y usos del sorgo. Buenos Aires, Argentina. 1975, 399p.

WHEELER, J.L. et al. Factors affecting the hydrogen cyanide potencial of forrage sorghum. Austalian Journal of Agriculture Reseach, Austrálie, v.41, s.1093-1100, 1990.