Psychologie | 13.12.2019
Lidé s narcistickou poruchou osobnosti jsou obtížnými partnery ve vztahu. I když k utrápené duši za egem cítíte sympatie, pokud nechcete přijít o sebe, raději rychle odejděte.“
„Miláčku, odpočiň si, dnes jdu nakoupit potraviny.“
„Miláčku, odpočiň si, dnes jdu nakoupit potraviny.“
„Miláčku, odpočiň si. Tuhle větu Sarah od svého partnera nikdy neslyšela. Určitě ne předtím, než čekala jejich syna, ale ještě ani během těhotenství, ani když se malý narodil. Svět jejího partnera se točí kolem jediné osoby: kolem něj samotného.
Před několika měsíci Sarah vztah ukončila. Vztah, o kterém nyní říká, že ona sama by nejspíš každé své kamarádce doporučila, aby ho už dávno opustila. Sarah od rozchodu navštěvuje terapii. Terapeut potvrdil její podezření: pět let žila s narcistou.
Přečtěte si více: Donald Trump a narcismus:
Málo empatie, hodně agrese
„Narcisté se vyznačují nedostatkem empatie,“ říká Bärbel Wardetzkiová. Je psychoterapeutkou a autorkou několika knih o narcismu. Narcističtí lidé málokdy naslouchají, raději mluví o sobě a v konfliktních situacích jen velmi málo tolerují opozici, říká odbornice.
Přesně toho si Sarah všimla jako první. „Při drobných neshodách naprosto přehnaně reagoval a říkal věci jako ‚jestli to teď nenecháš být, tak jsme skončili‘, a to mi přišlo velmi zvláštní a nevhodné“. Kdyby svá přání a potřeby neverbalizovala naprosto jasně, zapomněl by na ni.“
Narcistická porucha osobnosti
Jeho sebevědomí, odhodlání a zjevná nebojácnost – to Sáru zpočátku fascinovalo. Udělal na ni dojem. Obdiv je životním elixírem narcistů.
Ale není snadné být tím, kdo jim obdiv upírá! „Mohou být přehnaně agresivní, když někdo udělá něco, co se jim nelíbí,“ říká Wardetzki. Narcisté jsou buď obdivováni, nebo zastrašováni. Místo toho, aby si lidí kolem sebe vážili a oceňovali je, znehodnocují je.
Přes toto typické chování není ve skutečnosti tak snadné definovat pojem narcista, říká Wardetzki. Je však velký rozdíl mezi tím, když je člověk sebevědomý, a tím, když je narcista.
„Lidé, kteří říkají ‚mám se rád‘, mají prostě dobré sebevědomí. Také zažívají pochybnosti o sobě samých, ale jsou schopni regulovat své emoce a utěšovat se a podporovat se. Znají své schopnosti i své limity.“
Přečtěte si více: Podle psychoterapeutky je vděčnost dobrá pro naše duševní zdraví – i když je to někdy těžké
Za egem toho moc není
Patologický narcismus naopak pramení z extrémně nízkého sebevědomí. Hluboké pochybnosti o sobě samém musí být „kompenzovány vytvářením nadměrného já“.
Jak už to tak bývá, toto chování začíná v dětství. Narcisté jsou „citově zanedbané děti“, jak říká Wardetzki.
Toto zanedbávání má dvě tváře. „Buď jsou tyto děti nesmírně nafoukané a rozmazlené, nebo mají tyto děti neustále pocit, že nejsou dost dobré a že nejsou skutečně milovány.“
Některé děti nedokážou nakreslit ani jednoduchou čáru na list papíru, aniž by je rodiče zahrnuli nadšením. Na druhé straně jsou některé děti soustavně shazovány.
Přečtěte si více: Nevěra: Výsledek je stejný: Úletem nemusí všechno skončit
Výsledek je stejný. Ti, kteří jsou neustále stavěni na piedestal, a ti, kteří jsou trvale ponižováni, se necítí být viděni ani zrcadleni. Dítě, které takto vyrůstá, si nevypěstuje zdravé sebevědomí.
Sára říká, že matka jejího bývalého partnera byla „ledově chladná, bez emocí“. Její bývalý partner byl v dětství opuštěn a vychovávala ho teta. „Jeho teta nebyla dobrý člověk, hodně ho týrala“. Svého otce nikdy nepoznal.
Poruchy osobnosti – názor odborníka
Narcistka pro mě?
Sama sebe popisuje jako „starostlivou osobu“, která chce vždy pomáhat a napravovat věci pro druhé. Její partner byl jejím projektem. Někdo, komu chtěla pomoci překonat těžké dětství a ukázat, co je to skutečná láska.
„Představovala jsem si, že když to vydržím dost dlouho, uvědomí si, že jsem pro něj ta pravá,“ říká Sarah.
To se jí vymstilo. Jeho odmítání vyhovět jejím potřebám vyvrcholilo během těhotenství. „Nechápal, když mi nebylo dobře, a vůbec neprojevoval zájem. Měla jsem dojem, že ho to jen obtěžuje a stresuje“.
Jako nastávající matka žádala o větší podporu. Bylo to však marné. Tak se rozzlobila. Tehdy reagoval. „Pořád na mě křičíš, tak se nediv, že se k tobě nechovám dobře,“ byla častá odpověď.
„Protože jsem mu nedávala uznání, které si podle něj zasloužil, měl také pořád nějaké aféry,“ říká Sarah. Pokud byla některá z jeho lží odhalena, vše popřel a prohlásil, že se Sarah zbláznila.
Bezedná jáma
Setkání s narcisty si vybírá daň na sebevědomí, říká Bärbel Wardetzki. „Během chvilky se kvůli nim cítíte bezcenní a ubozí a už se nepodobáte člověku, za kterého jste se považovali. Je důležité zaujmout stanovisko a nenechat se zastrašit.“
Sára se rozhodla postavit se na vlastní nohy, a tím narcistického muže připravila o nejspolehlivější zdroj obdivu.
„On si myslí, že to nemyslím vážně,“ říká Sarah. Nyní ji často objímá a říká jí, že ona a jejich malá rodina jsou přesně to, co potřebuje. „Věřím, že ji potřebuje. Ale nikdy mu to nebude stačit, není spokojený s tím, co má.“
Lidé s narcistickou poruchou osobnosti jsou jako bezedná jáma, říká Wardetzki. „Nemají vnitřní pochopení pro svou hodnotu a neustále hledají vnější potvrzení.“
Extrémně nízké sebevědomí vyžaduje nekonečné uznání a obdiv.
„Potřebuje ty ženy, které ho milují. To se nezmění jen proto, že si uvědomí, že přece jen chce mít svou rodinu. Problém zůstává stejný.“
Naše kůže je často výchozím bodem pro to, jak vnímáme situace a jak spolu komunikujeme. Vědci zjistili, že lidé dokáží z doteku rozpoznat určité emoce, jako je láska, hněv, vděčnost a znechucení. Bylo prokázáno, že pravidelný pozitivní dotyk snižuje agresivitu a zvyšuje prosociální chování. Pomáhá nám také vytvářet a udržovat citové vazby ve vztazích.
Dotek neboli hmatová komunikace nám může pomoci budovat důvěru a spolupráci. Jedna studie dokonce zjistila, že profesionální basketbalisté a týmy, které měly na začátku sezóny více fyzické interakce, jako je plácání a týmové hádky, dosahovaly v pozdějších zápasech lepších výsledků.
Objetí je projevem podpory, který může snížit stres. Mohou také pomoci odvrátit vnitřní neklid po konfliktu. Jedna studie ukázala, že lidé, kteří dostali objetí v den, kdy došlo ke konfliktu, měli po něm lepší náladu. Bylo také prokázáno, že objetí snižuje pravděpodobnost nachlazení, protože tlumí stres.
Teplý kontakt mezi partnery, jako je držení za ruce nebo mazlení, může přispět k lepšímu zdraví kardiovaskulárního systému a může snížit reaktivitu na stres. Tento pozitivní fyzický projev podpory totiž zpomaluje srdeční tep, snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a snižuje krevní tlak. Páry mohou dokonce synchronizovat svůj srdeční tep a mozkové vlny pouhým dotykem.
Masáž také vedla k přibývání na váze u předčasně narozených dětí tím, že zapojila část jejich nervového systému. Zlepšuje se tak trávení a uvolňují se hormony potřebné pro vstřebávání potravy. Dotek kůže na kůži pomáhá uvolňovat oxytocin, hormon související s vazbou mezi matkou a dítětem, a snižuje kortizol, stresový hormon. Může mít také účinek na zmírnění bolesti u dětí, které podstupují drobné lékařské zákroky.
K tomu, abyste získali výhody doteku, však nepotřebujete další osobu. Samomasáž může mít některé stejné účinky jako běžná masáž. Příznivé účinky na zdraví jsou silnější, pokud je na rozdíl od lehčího doteku vyvíjen větší tlak. Podobné antistresové účinky může mít i jóga a další formy cvičení s fyzickým kontaktem těla se zemí (nebo závažím).
Podpora v podobě držení ruky partnera, když prožívá fyzickou bolest, může být prospěšná jak pro příjemce, tak pro toho, kdo ji poskytuje. Bolest se při dotyku pro postiženého partnera skutečně zmenšuje. Tento kontakt může také pomoci lidem s nízkým sebevědomím odstranit pochybnosti o sobě samých.
V současné době se pracuje na vytvoření smyslových protéz, aby i amputovaní mohli mít z doteku stejné zdravotní výhody. Bylo prokázáno, že u těch, kteří takovou protézu používali, se zvýšila psychická pohoda. Další výzkumníci pracují také na vývoji technologie elektronické kůže, která dokáže cítit tvrdé povrchy, měkké látky nebo vjemy, jako je teplo.