Nepřístupný ostrov byl objeven v lednu 1656 během plavby holandské lodi ‚t Nachtglas („noční sklo“) pod velením Jana Jacobszoona, 146 let poté, co Tristan da Cunha poprvé spatřili portugalští námořníci. Jacobszoon jej původně pojmenoval „Nachtglas“.
Existují dvě vysvětlení názvu „nepřístupný“ ostrov. Jedním z nich je, že na mapách byl nově objevený ostrov označován jako „nepřístupný“, protože nizozemská posádka, která se vylodila, nebyla schopna dosáhnout jeho nitra. Druhé tvrdí, že francouzský kapitán d’Etcheverry přejmenoval ostrov v roce 1778 poté, co se mu nepodařilo přistát. v roce 1803 na ostrově přistáli američtí tuleni vedení Amasou Delanem.
Bratři Stoltenhoffové, kteří na Inaccessible dorazili z Německa v roce 1871, zde žili dva roky s úmyslem živit se lovem tuleňů a prodejem svého zboží projíždějícím obchodníkům, i když tento obchod byl minimální. Kvůli nedostatku potravin byli „nadmíru šťastní“, když byli v roce 1873 zachráněni během návštěvy lodi HMS Challenger, která zde zkoumala flóru a faunu. Dobrodružství Stoltenhoffových popsal v roce 1952 jihoafrický spisovatel Eric Rosenthal. Po bratrech je pojmenován nedaleký Stoltenhoffův ostrov.
V roce 1922 se u Inaccessible krátce zastavila loď Shackleton-Rowett Expedition Quest a přírodovědec Hubert Wilkins na její palubě objevil ptáka později pojmenovaného (po něm) pěnkava Wilkinsova (Nesospiza wilkinsi). V roce 1938 strávila norská vědecká expedice na ostrově tři týdny, během nichž se jí podařilo získat přístup na náhorní plošinu a provést rozsáhlou katalogizaci rostlin, ptáků a hornin. Další pokus o zmapování ostrova se uskutečnil během expedice Královské společnosti na Tristan da Cunha v roce 1962, která vědce zavedla na Nepřístupný ostrov. Stejně jako mnoha jiným badatelům před nimi se vědcům nepodařilo dostat do nitra ostrova.
Nepřístupný ostrov byl vyhlášen přírodní rezervací podle nařízení o ochraně přírody Tristan da Cunha z roku 1976. Obyvatelé ostrova Tristan však měli i nadále povoleno lovit na ostrově mořské ptáky. Během expedice v roce 1982 (16. října 1982 – 10. února 1983) studenti a vyučující Denstone College v Anglii vytvořili podrobné mapy ostrova, studovali jeho flóru, faunu a geologii a provedli program kroužkování více než 3 000 ptáků.
V roce 1997 byly teritoriální vody Inaccessible Island do vzdálenosti 22 km vyhlášeny přírodní rezervací podle nařízení o ochraně Tristan da Cunha z roku 1976. V současné době mohou na Inaccessible vozit návštěvníky výletních lodí pouze průvodci z Tristanu; většina výletů na ostrov se totiž nyní uskutečňuje na žádost cizinců. V roce 2004 byl ostrov Inaccessible přidán k ostrovu Gough, který je na seznamu světového dědictví UNESCO, a vznikla tak nová lokalita Gough a Inaccessible.
Vraky lodíUpravit
Při pobřeží ostrova Inaccessible byly potvrzeny nejméně tři vraky lodí. Prvním byla britská loď Blenden Hall, která vyplula v roce 1821 s 54 cestujícími a posádkou na palubě s cílem v Bombaji. Kapitán Alexander Grieg měl v úmyslu plout kolem Svaté Heleny, ale nepříznivé proudy ji zanesly na ostrov Tristan da Cunha. Uvízla v chaluhách a 22. července najela na mělčinu na nepřístupném ostrově. Kromě dvou osob na palubě všichni ztroskotání přežili. Následující čtyři měsíce se živili divokým celerem, tuleni, tučňáky a albatrosy. O několik měsíců později se jim podařilo postavit loď. První pokus o plavbu na Tristan se nezdařil, šest lidí přišlo o život, ale druhý pokus upozornil Tristanské na jejich tíživou situaci. Zbytek se pak dostal na Tristan, kam asi po dvou měsících připlula briga Nerina a většinu odvezla do Kapského Města v Jižní Africe.
Dalšími dvěma ztroskotáními jsou vrak lodi Shakespeare na Pig Beach v roce 1883 a Helenslea na North Point v roce 1897.