V roce 1516 dostal Jakob Fugger Bohatý, bohatý obchodník v německém Augsburgu, dobročinný nápad. Chtěl vytvořit místo pro potřebné katolické dělníky ve městě, kde by mohli žít společně bez dluhů a bez stresu z toho, že se snaží vyjít v drahém místě s příliš nízkým platem. Okamžitě se začalo stavět něco, co Fugger nazval Fuggerei, opevněné městečko uvnitř města Augsburgu, kde by za pouhý jeden rýnský zlatý (dnes asi 0,88 eura a zhruba jeden měsíční plat tehdejších dělníků) ročně dostali obyvatelé byt a jistotu, že nebudou muset bojovat o peníze.

Fuggerei bylo navrženo tak, aby maximálně využilo svůj majetek. Stejné budovy s červenou střechou, všechny dvoupatrové s bytem v každém patře, byly postaveny podél osmi rovných pruhů se sedmi branami ve zdech. Do roku 1523 bylo postaveno 52 domů a komplex se dále rozšiřoval o další domy, náměstí a kostel.

Život ve Fuggerei však měl své podmínky. Museli jste být katolíci s nízkým příjmem a bez dluhů a být váženým členem společnosti. Museli jste se třikrát denně pomodlit za rodinu Fuggerů. Domů jste se museli vrátit do 22 hodin, kdy se zamykala městská brána, jinak byste museli zaplatit poplatek za vstup. V roce 1521 Fugger daroval areál městu s tím, že rodina Fuggerů jej bude nadále vlastnit a provozovat a že Fuggerei má trvat navždy beze změn nájemného, pravidel a předpisů.

Dnes, téměř o 500 let později, je Fuggerei nejstarším komplexem sociálního bydlení na světě. Bydlí v něm potřební obyvatelé Augsburgu, kteří stále platí 0,88 eura ročně – až na to, že nyní zde žije asi 150 obyvatel všech věkových kategorií a rodinných stavů, 67 budov a 147 bytů o rozloze 500 až 700 metrů čtverečních. Zájemci o pronájem musí v Augsburgu žít nejméně dva roky, aby mohli o byt požádat. Přijatí obyvatelé pak ještě musí dodržovat původní pravidla z roku 1500 a odříkávat denně tři modlitby (modlitbu Páně, Zdrávas Maria a Nicejské vyznání víry) za Jakoba Fuggera a současné majitele rodiny Fuggerových. Navíc musí v komunitě pracovat na částečný úvazek. Obyvatelka Ilona Barberová, která žije ve Fuggerei už pět let, pracuje u přepážky pro přijímání prohlídek, ale jiní mohou dělat nočního hlídače nebo zahradníka.

Tyto požadavky na pobyt stojí za to, říká Barberová, a nemají příliš velký vliv na její život. „Život tady mi dal klid,“ říká. „Než jste sem přišli, nemáte dost peněz a musíte se snažit přežít při placení nájmu a životních výdajů. Ale tady máte klid. Můžete si dovolit věci, které jste si předtím nemohli koupit. Je to uvolňující.“

Astrid Gablerová, která se ve Fuggerově nadaci stará o PR, říká: „Fuggerei by chtěla být pro své obyvatele domovem, kde se všichni mohou cítit bezpečně. Ale Fuggerei je víc než jen levná střecha nad hlavou. Obyvatelé by měli především vést úspěšný život, přestože jsou v nouzi. Obyvatelé velmi často zmiňují, že zde konečně našli klid od svých starostí a problémů. Někteří se do Fuggerei nastěhují za extrémních okolností, načerpají síly a po určité době se mohou opět odstěhovat.“

Fuggerei měla za posledních 500 let řadu pozoruhodných obyvatel. Jednou z nich byla 48letá Dorothea Braunová, která zde žila až do své předčasné smrti v roce 1625. Braunová byla první obětí augsburského honu na čarodějnice. Bydlela v horním patře vrátnice v Ochsengasse 52 a pracovala jako ošetřovatelka v lazaretu Fuggerei. Její vlastní jedenáctiletá dcera ji obvinila z čarodějnictví. Braunová byla mučena, dokud se nepřiznala. Dne 26. září 1625 ji augsburský soud odsoudil, sťal a její tělo spálil.

V roce 1681 se do domu č. 14 na Mittlere Gasse nastěhoval Franz Mozart. Zedník bude mít nakonec slavného potomka – je pradědečkem skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Franz zemřel ve Fuggerei v roce 1694. Současným nejslavnějším obyvatelem komplexu je kouzelník Hardy, který se sem přestěhoval v roce 2016. Hardy se původně věnoval kouzlení, aby si vyléčil vadu řeči, a díky své práci se proslavil – jeho příjmy však stále odpovídají požadavkům Fuggerei.

Prohlídka Fuggerei dnes návštěvníkům ukazuje nejen historický komplex, ale i některé jeho unikátnější aspekty, jako je například tahání zvonků. Každá budova vypadá přibližně stejně a dveře jsou totožné, takže se obyvatelé v minulosti pokoušeli vstoupit do nesprávného bytu. Proto byly každé dveře bytu opatřeny kovaným zvonkovým táhlem, z nichž každé má jiný tvar, aby obyvatelé doslova cítili, zda jsou u správných dveří. Návštěvníci si mohou prohlédnout studny s ruční pumpou, které obyvatelé od roku 1700 používali k získávání vody, některá původní gotická čísla adres z roku 1500, litinovou kašnu z roku 1744, školu, nemocnici, restauraci a pivní zahrádku a kostel.

Komplex Fuggerei má tři muzea. Jedním z nich je modelový byt v Ochsengasse 51, který zobrazuje, jak dnes vypadá plně zařízený byt. Každý byt má ložnici, obývací pokoj, plně vybavenou kuchyň a koupelnu se sprchou nebo vanou. Byty ve spodním patře mají prostor zahradní terasy ve dvoře a byty v horním patře mají k dispozici podkroví. Další muzeum, oficiální muzeum Fuggerei na adrese Mittlere Gasse 13/14, je historický byt. Je to jediný byt zachovaný v původním stavu. Třípokojový prostor má odhalené dřevo, kuchyň s kamny na dřevo, která sdílejí teplo s obývacím pokojem, a ložnici. Součástí muzea Fuggerei je také rozšíření z roku 2006, které pojednává o historii rodiny Fuggerů a komplexu Fuggerei. Třetí muzeum bylo otevřeno v roce 2008: zachovalý bunkr z druhé světové války. Protiletecký kryt uvnitř zdí Fuggerei byl vybudován pro obyvatele během války. Expozice „Fuggerei za druhé světové války – zničení a rekonstrukce“ popisuje, jak bylo během války zničeno asi 75 % Fuggerei, a také následný proces rekonstrukce.

Udržet Fuggerei v chodu bylo po celou dobu jeho téměř 500leté historie složitým úkolem. Financování komplexu se několikrát přesunulo; na počátku bylo financováno z výnosů z úroků nadačního fondu a od 18. století poskytují peníze na údržbu a provoz investice do lesního hospodářství. Rodina Fuggerů, od Jakoba již v devatenácté generaci, je stále zodpovědná za udržování nadace a důvěry, kterou Jakob založil v roce 1520, kdy Fuggerei otevřel. Podmínky a pravidla přijímání se neustále přizpůsobují jedinečným okolnostem doby – nyní například musí mít obyvatelé v komplexu práci na částečný úvazek a nemusí platit poplatek za příchod po 22:00. Navíc je zde administrativní tým, který se musí věnovat aktuálním obchodním a pobytovým potřebám, včetně sociálně pedagogického poradenství. Podle Gablera jsou flexibilita, odhodlání a stále přísná pravidla pro obyvatele i nadále zárukou úspěchu komplexu.

„Fuggerei je světovým unikátem,“ říká Gabler. „Návštěva umožňuje nahlédnout do výjimečné komunity a jejích hodnot. Jedná se o důležitou součást historie Augsburgu a rodiny Fuggerů a Fuggerei ukazuje jejich vývoj. Ještě více mohou naši návštěvníci zažít klid a spiritualitu.“