V minulém roce jsem se rozhodla odklonit od učebních osnov, které jsme používali od samého začátku, a vyzkoušet pár nových věcí. Snažila jsem se najít úlevu v obzvlášť náročné životní etapě a snažila jsem se zorientovat v synově 7. třídě a jeho měnících se studijních potřebách. Proto jsme na pár měsíců odbočili od Tkaniny milosti a vyzkoušeli Srdce Dakoty.

Celkově jsme Srdce Dakoty (tři různé příručky) používali asi 14-18 týdnů, přičemž jedno dítě šlo o něco dál než ostatní. Od průvodce nejmladšího jsem upustila jako první: tempo bylo příliš pomalé. Uplynuly měsíce programu a naši Poutníci stále neopustili Holandsko. Ve srovnání s tím, na co jsme byli zvyklí (Příběh světa a Tapisérie), mi to připadalo jako hlemýždí tempo a můj nenasytný prvňáček chtěl víc. Stejně tak já.

Vydržela jsem se staršími dvěma o něco déle a snažila se průvodce přizpůsobit a provést změny, které nám nejlépe vyhovovaly. Ale příručky Srdce Dakoty opravdu nejsou dělané na takové přizpůsobení, jaké jsem chtěla. Změny způsobily, že se průvodce stal nepřehledným; pro náš styl byl prostě příliš omezující. Takže tady je něco víc o Heart of Dakota a o tom, proč jsme skončili tam, kde jsme začali – u Tapestry of Grace.

Recenze Heart of Dakota

Konkrétní průvodci

Konkrétní průvodci s podrobnými denními plány byli tím, co mě k Heart of Dakota přitáhlo jako první. Myšlenka, že všechno plánování udělám za sebe, mě lákala v době domácího vzdělávání, kdy jsem se cítila obzvlášť vyčerpaná a unavená. Každý den je rozvržen na dvou stranách, kde jsou uvedeny úkoly a pokyny ke každému předmětu. Bylo to poprvé, co měl můj páťák něco tak přehledně rozvrženo; obvykle plánuji spíše po týdnech než po dnech. S tímto typem plánování se jí velmi dařilo; její potřeby ADHD a dyslexie byly krásně uspokojeny. Až do chvíle, kdy nám samotné plány opravdu nepřinášely žádný užitek.

Opravdu se mi nelíbily návrhy na gramatiku/psaní a dávala jsem přednost naší matematice (RightStart) před jejich (Singapore). To byly první změny, které jsem udělala. Pak nám také nevyhovoval přístup ke studiu Bible, takže i ten jsme změnili. Líbily se jí jen některé z navrhovaných dějepisných projektů, takže jsme tyto nápady nepoužívali vždy. Měla svůj vlastní program, který fungoval na pravopis a slovní zásobu. Zanedlouho jsme používali jen dějepis. Pak začal být problém i s výběrem těch knih (o tom více níže.)

Pro mou nejstarší dceru byly plány příliš. Každý den toho na něj zbylo tolik, že necítil kontrolu nad svým rozvrhem a začal mít vlastní úzkost (jeho potíže s výkonnými funkcemi ADHD jsou přesným opakem potíží jeho sestry). Raději měl úkoly na celý týden, které si mohl rozvrhnout sám. Nemohl vědět, jak dlouho mu který úkol zabere, a nedostatek kontroly a boj s časovým vědomím ho stresoval. Pokud mu věda nešla ideálně, zasekl se na experimentu o hodinu déle, než předpokládal. I v tomto případě bylo mým prvním řešením pokusit se příručku vylepšit a upravit. Ale průvodci prostě opravdu nejsou nastaveni tak, aby to šlo snadno; začalo to být pro nás oba matoucí.

Pros:

Nevýhody: Specifické průvodce omezují vaši flexibilitu a možnost přizpůsobení.

Spousta rozmanitosti

Poezie, klasická hudba, poznávání umění, studium přírody, Bible a světonázor, dějepis, přírodní vědy, jazyky, matematika, literatura – v těchto plánech je toho tolik, co je krásně vetkáno do jejich úžasných sešitových stránek. Tato rozmanitost však také znamená, že je s nimi spousta práce. Naše školní dny byly mnohem delší, téměř dvakrát delší než dříve.

Tato plánovaná rozmanitost také znamenala, že už jsme neměli čas věnovat se svým vlastním zájmům a vášním, což byla důležitá součást toho, jak jsme se vždy učili doma. Když si moje děti najdou souvislost s něčím, co se učíme, ráda jim umožním, aby se tomu věnovaly pomocí nějakých jedinečných vzdělávacích projektů. Tapestry mi vždy dával dostatek prostoru a rezervy pro to, abych se tomu věnovala, ale Srdce Dakoty mi to značně ztížilo, aniž bychom měli pocit, že zaostáváme.

Pros: Rozmanitost byla zahrnuta už v našich plánech bez dalšího plánování.

Nevýhody: Plánovaná rozmanitost pro nás také znamenala menší flexibilitu, abychom se mohli věnovat svým vlastním vášním.

Více odloučení (méně rodinného učení)

Na první pohled se zdálo, že mít každé z mých dětí svého průvodce a méně času společně je klidnější. Bylo méně hádek, méně rozptýlení a méně příležitostí k sourozenecké rivalitě. Chvíli jsem si ten klid užívala. Letos jsme se stále všichni učili stejné téma (které pro mě bylo důležité a shodou okolností odpovídalo tomu, na jaké úrovni učení se Srdce Dakoty jsou), ale nebylo tolik společných chvil. Hlasité čtení je v plánech Heart of Dakota zakomponováno, ale přišlo mi jako zbytečné ho zařazovat, když už tak moje děti měly problém všechno stihnout.

O zimních prázdninách jsme si s dětmi povídali o tom, co se nám daří a co by změnily. Je to pravidelný rozhovor, který o přestávkách vedeme. A jednoznačně jediná věc, která jim všem chyběla (navzdory všem těm hádkám), byl společný čas. Chybělo jim naše hlasité čtení a rodinné projekty. Chyběly jim naše oddílové oslavy. Zejména můj nejstarší syn se cítil od všech izolovaný; vzhledem k tomu, že míří do zmatku všech těch středoškolských emocí a změn, bylo pro mě super důležité tomuto pocitu naslouchat. Také mu chyběly naše dlouhé diskuse, které jsme vedli, když jsme dělali Tapisérii. A s každou z těchto poznámek jsem musela souhlasit – já taky!“

Pros:

Nevýhody: Rodinné učení umožňovalo více dlouhodobých vzpomínek.

Konkrétní, úzké otázky vs. sokratovská diskuse

Přestože Srdce Dakoty poskytovalo některé otázky k „diskusi“, otázky byly opravdu příliš úzké na to, aby diskuse přesáhla rámec otázky a odpovědi. Navíc dobrá sokratovská diskuse vyžaduje, abych látku znal i já. Srdce Dakoty mi poskytlo krátká shrnutí, díky nimž jsem věděla, o jakém tématu se mluví, ale ani zdaleka ne dost materiálu na to, abych mohla skutečně vést diskusi, alespoň ne takovou, jakou jsme si užili s Tkanicí milosti.

Všimla jsem si také, že typy konkrétních vyprávění, které průvodce požadoval, způsobily, že můj syn ve skutečnosti ve svých vypravěčských dovednostech spíše ustoupil, než aby rostl. Uchyloval se spíše k vyprávění, které odpovídalo konkrétním požadavkům, než k delšímu vyprávění, které by bylo „důkladné, podrobné a rozšířené“ o vlastní souvislosti (Know and Tell: the art of narration). V některých případech byla tato spojení dokonce vytvořena za něj.

Pros: Díky konkrétním otázkám je čas na diskusi rychlejší a věcnější; vyžadují menší přípravu učitele.

Nevýhody: Diskuse nezahrnují tolik hloubky a kritického myšlení.

Knihy a povinná četba

Líbila se mi řada knih z výběru Srdce Dakoty, zejména pokud jde o literaturu a četbu. Moje děti se rády ponořily do tolika různých žánrů četby, nejen do historické beletrie a klasiky. (Ve skutečnosti je to jedna z oblastí, kde budeme pravděpodobně i nadále využívat širší výběr knih při diskusích s využitím zdrojů Read Aloud Revival a Center for Lit)

Přitom žádný seznam knih není dokonalý, a i když se mi líbily některé z historických výběrů (knihy Beautiful Feet, Christian Liberty Press atd.), jiné výběry nebyly mými oblíbenými. V některých případech jsem měla opravdu pocit, že ve snaze přiblížit některé části historie dětem, prezentují jednotlivé osoby jako lepší, než ve skutečnosti byly, a vykreslují je jako hrdiny a dokonce zbožné, zatímco ve skutečnosti byly zaujaté a kruté. Uvědomuji si, že není vždy snadné stanovit tuto hranici, a já jsem se nyní ocitl na obou jejích stranách: Četl jsem knihy, které byly pro mé citlivé děti příliš temné, i knihy, které vykreslovaly příliš veselý obraz temných momentů historie. Pro vydavatele učebních osnov ani pro rodiče to není snadné rozhodování. Ale Srdce Dakoty neumožňuje nahrazení knih, zatímco Tkanina milosti je přizpůsobena právě pro volbu a nahrazení.

Pros:

Nevýhody: Některé povinné knihy nebyly vždy věrné faktům a „čistily“ historii tak, aby odpovídala tomuto přísnému kodexu charakteru.

Srdce Dakoty je velká investice. Koupili jsme téměř vše použité, a přesto to byla přemrštěná částka. Ale je krásná a obsahuje spoustu prvků se snadnými průvodci typu „otevři a jdi“. U některých rodin chápu, proč si ho tak zamilovaly.

Ale já jsem se o sobě dozvěděla, že jsem tvůrce učebních osnov, ne jejich následovník. Potřebuji svobodu utvářet a vytvářet osnovy, které učí podle mých cílů a hodnot. Tapestry sice není dokonalý a rozhodně je náročnější na učitele, ale vyhovuje této mé větší potřebě přizpůsobovat a vytvářet flexibilní výukové plány a zároveň poskytovat bohaté zážitky z rodinného učení, na které můžeme všichni rádi vzpomínat.

Potřebovali jsme tu přestávku, abychom si uvědomili své priority, a teď se všichni těšíme, až se vrátíme k Tapestry of Grace, k tomu, co už léta známe a milujeme. Naše diskuse jsou mnohem bohatší. A i když po opětovném shromáždění všech vychovávám více konfliktů a rozptýlení, také se společně smějeme, znovu vytváříme ty interní vtipy a společné vzpomínky. A to se mi líbí. Jsme v naší domácí škole „doma“ a je to dobrý pocit být zpátky.