Shromážděte se všichni, které přitahuje stejné pohlaví, a také jejich spojenci a přátelé: Rád bych pronesl přípitek. Pozvedněte sklenici slabé sodovky s vodkou ozdobenou 1/18 limetky na stále tak důležitou skupinu gay přátel. Je nezbytnou součástí queer života a skládá se z krásné kakofonie osobností, které se spojují ve slavném jménu láskyplné solidarity a společného, jedinečného pouta. Naplňující, růst podněcující, duši pečující a dobře vypadající skupinu lidí byste těžko hledali. (Možná kromě Zlatých holek.) Upřímně řečeno, mít skupinu přátel gayů je pro queer život stejně důležité jako samotná ledová káva.

Je smutnou, ale pravdivou skutečností, že dospívání gayů může být izolující zkušeností. Pokud nepocházíte ze sanfranciské čtvrti Castro a neměli jste dva hluboce liberální hippie rodiče – takové, kteří otevřeně kouřili trávu a poslouchali NPR, pokřik Terryho Grosse -, může vás přitahování ke stejnému pohlaví nutit cítit se jako jeden z mála lidí na světě. (Dokážu si představit, že stejný pocit zažívá každý, kdo sleduje poslední ročník soutěže American Idol.) K tomu si vezměte v úvahu překážky gay kultury: být ve skrytu, coming out, homofobii, internalizovanou homofobii a rozvoj hluboké, neopětované zamilovanosti do heterosexuálních známých ze střední školy, se kterými jste sotva mluvili, včetně toho kluka, který byl o dva roky starší než vy, měl špinavě hnědé vlasy a v létě vždycky nosil tílko a mohl dělat modela a teď je pravděpodobně ženatý, má tři děti a jsem si jistá, že se jmenoval Ian.

Někde v průběhu tohoto superteploušského maratonu (a zdržuji se vkládání metafory o tyči, posílejte gratulace, jak se vám to hodí) pomalu nasbíráte nějaké podobně smýšlející přátele nad rámec lidí, se kterými si užíváte nebo randíte, a začnete si uvědomovat, že skutečně existují i jiní, kteří se brodili stejným přívalem emocí a zážitků jako vy. Dříve jste si připadali jako jediný gay ve vesmíru, jako Sigourney Weaverová, která se prochází po chodbách Nostroma na konci Vetřelce celá zpocená, a nakonec jste našli další inteligentní queer život. Poprvé si uvědomíte, že existují i jiní, kteří chápou, co to sakra znamená být gay. (Pokud tedy nejste narcis, v tom případě jste chápavější a empatičtější, než by kdy kdokoli jiný mohl být, a taky, můžu vám něco nabídnout?)

S homosexuálními přáteli máte najednou jiné, se kterými můžete soucítit o hlubších detailech, které žádný heterosexuální přítel, ač soucitný, nemůže nikdy pořádně pochopit. Příklad: smích nad trapností, která se vynoří, když vás váš zapomnětlivý domácí hravě pošťouchne, jak je ta holka odvedle přitažlivá. Nebo když kupujete přání pro někoho, s kým chodíte, a prodavač se vás zeptá na „ni“. Nebo povídání o tom, jak sis ve dvanácti letech pověsil na zeď fotky ženských celebrit jen proto, že to v té době dělal každý druhý kluk, a ne proto, že by ti Jennifer Love Hewittová připadala sexy, ani proto, že by sis chtěl připomenout, že podala výkon hodný Oscara ve filmu Vím, co jsi dělal minulé léto. (V nejlepším případě to bylo na úrovni MTV Movie Award.)

Ale důležitější než vyměňování válečných historek je, že skupina gay přátel je tu pro tebe, když je denně potřebuješ. Vyvolalo ve vás včerejší skvělé rande ducha? Zlepší ti náladu a řeknou ti, že to tak nejspíš nemělo být. Překvapilo vás jiné rande? Řeknou ti, že si určitě najdeš někoho jiného. A když se vás zřekne další rande? Pak budou upřímní a řeknou ti, abys v budoucnu nepsal čtyřikrát emoji lilku, když nedostaneš odpověď hned.

Když tví heterosexuální kamarádi odejdou a budou dělat bůhvíjaké heterosexuální věci (jako třeba vidět nové X-Meny a pak si dát pivo v TGI Fridays, že?), vaši homosexuální kamarádi se tam v sobotu večer opíjejí a v neděli ráno si hromadně posílají zprávy s tím GIFem, na kterém Kim Kardashian klouže pod peřinou. Člen vaší gay skupiny kamarádů vás také s radostí vyfotí na Instagram a stejně tak rád vás vyfotí ještě třicetkrát se stejnou fotkou jen z trochu jiného úhlu, protože se ukáže, že jste to vy, kdo je narcis.

Důležitost pěstování gay přátelství mi během mého osobního vývoje prošla hlavou, protože jsem zpočátku rozuměl své vlastní sexualitě stejně jako matematice v 11. třídě. A podobně jako se snažit přijít na Pythagorovu větu pomocí toustovače místo kalkulačky, byla navigace v počátcích mé vlastní homosexuality bez gay přátel většinou marnou snahou. Vlastně jsem nikdy pořádně nepochopil, proč vůbec gay komunita v mých začátcích existovala. Měl jsem své vlastní heterosexuální přátele a gay kultura mi připadala jako něco, co se odehrává na jiné planetě. Věděl jsem, že tahle bezpochyby pestrá planeta je zábavná a cool, ale taky jsem se nechystal vyrazit na mys Canaveral a vystřelit se do vesmíru. Podobně jako Howard Schultz v nedávné prezidentské kampani jsem se těžce zmýlil.

Ztratilo se mi bratrství komunity, která toho tolik prožila, od hrůz Mika Pence až po ta trička s hlubokým výstřihem, který sahá až za hrudník. Živě si vzpomínám, jak jsem se poprvé dozvěděl o krizi AIDS: celá generace lidí jako já, kteří se museli vypořádat s následnou decimací. Kromě toho, že trpělivě fotili na Instagramu a věděli, kde jsou nejlepší večírky, mi gay přátelé poskytli hlavní klíč k dalšímu odhalování mé nejniternější pravdy a odkazu, který za ní stojí. Stejně jako Jonathan z Queer Eye potřebuje svého Antoniho, já potřebuji své gay přátele… i když ti moji umí udělat víc než guacamole.

Takže, prosím, zvedněte ty naředěné limonády s vodkou s těmi hnědými, hnědými, vadnoucími limetkami výš do vzduchu a připijte na gay přátele ve svém životě. Ať jsou tu pro tebe stejně, jako je tu pro Taylor Swift její tým: jako podpora, na cesty a na vyklusání, až budeš příště vystupovat ve Staples Center.

Na zdraví!