Vyznání víry luterské církve

V roce 1530 svolal císař Karel V. německá knížata na sněm do Augsburgu, aby ukončil církevní neshody. Každý z knížat byl vyzván, aby písemně německy a latinsky uvedl své náboženské názory a církevní zlořády, které je třeba napravit. Saský kurfiřt pověřil Melanchtona tímto úkolem, protože věděl, že je to muž umírněný, a stále doufal, že se s katolickými knížaty dohodne. Návrh byl poté předložen Lutherovi, který jej zcela schválil těmito slovy – „Velmi se mi líbí a nechtěl bych jej opravovat ani měnit. Navíc by to nebylo vhodné, protože nemohu postupovat tak rychle.“

Další evangelická knížata a delegáti z měst přinesli každý svůj návrh prohlášení víry. Rozhodli se pro jedno prohlášení, a tak bylo Melanchtonovo vyznání víry podepsáno všemi luteránskými knížaty a předloženo jménem všech německých evangelických stavů. Předmluvu tvořilo oslovení císaře, v němž bylo vyjádřeno přání evangelických knížat dohodnout se s katolickými knížaty a žádost o svolání křesťanského koncilu.

První část se zabývá doktrinálními otázkami. Ukazuje, jak protestanti obnovují pravé učení všeobecné křesťanské církve prostřednictvím Písma a církevních otců. Druhá část se zabývá praxí, která má být v nově reformovaných státech upravena nebo již upravena – jmenovitě eucharistie, manželství kněží, mše, zpověď, pokyny k jídlu, řeholní sliby, moc biskupů.

O odpustcích, poutích, papežově autoritě a učení o očistci se nezmiňuje, aby uklidnila a zdůraznila to důležitější.

Co se týče katolických knížat, ta odmítla předložit své vyznání víry. Tvrdili, že nepotřebují zdůvodňovat svůj postoj, protože zůstávají věrni křesťanské víře. Přinutili Karla V., aby se postavil na jejich stranu. A tak místo aby vystupoval jako rozhodčí, požádal katolické teology, aby „augsburské vyznání“ pokárali.

Co se týče protestantských knížat, požádali Melanchtona, aby napsal apologii „augsburského vyznání“, kterou císař odmítl přijmout.

Devatenáctého listopadu 1530 vynesla dieta v Augsburgu“ následující verdikt : Luteránské učení je vyvráceno Písmem svatým. Protestantská knížata se měla do šesti měsíců podřídit.

Melanchton přepracoval svou Apologii, aby dokázal, že augsburský dekret je lež. Vyšla v roce 1531 a stala se vedle dvou Lutherových katechismů a Augsburského vyznání čtvrtou symbolickou knihou luterské církve.

Melanchton po celý svůj život nepřestal pracovat na Vyznání a jeho Apologii. Vydání z roku 1540 dokonce podepsal Kalvín.

Již v roce 1555 se verze Augsburského vyznání z roku 1530 stala oficiálním vyznáním víry luterské církve.

.