Mochna kyjovitá

Mochna kyjovitá, vytrvalé, stálezelené, hrubě mechovité rostliny patřící do rodů Diphasiastrum, Huperzia, Lycopodiella a Lycopodium z čeledi mochnovitých (Lycopodiaceae). Stonky mají rozvětvené větve, často jsou rozprostřené a pokryté šupinovitými listy. Listy jsou kopinaté až podlouhlé nebo štíhlé, zúžené až čárkovité, celokrajné nebo drobně zubaté.

Reprodukce

Klubíčkovité mechy vykazují střídání generací, např. asexuální fáze se střídá s pohlavní. Každá fáze je samostatnou rostlinou. Rozmnožování se uskutečňuje výtrusy produkovanými ve výtrusnicích (sporangiích) nesených na horním povrchu modifikovaných listů rostlin asexuální nebo sporofytní fáze. U většiny kanadských druhů jsou tyto modifikované listy zhuštěné a tvoří šišku. Spory klíčí a vytvářejí malé podzemní rostliny (prothallia), na nichž jsou antheridia, která produkují spermie, a archegonia, která produkují vajíčka. Prothallia jsou pohlavní generací. Oplozením vajíčka a následným vývojem vzniká známá kyjovitá rostlina, generace sporofytů. Některé druhy se rozmnožují gemmami (nepohlavními pupeny, které se oddělují od mateřské rostliny), např. v Kanadě H. selago.

Rozšíření a stanoviště

Tato rozmanitá skupina pochází přinejmenším z období devonu (před 410-353 miliony let). Fosilní zástupci velikosti stromu (např. Lepidodendron a Sigillaria) jsou hojní v uhelných slojích z období karbonu (353-300 milionů let). Je známo asi 100 žijících druhů. Nejhojněji se vyskytují v tropických a subtropických oblastech, ale 19 druhů se vyskytuje v Kanadě, především ve vlhkých, zalesněných oblastech. D. alpinum a H. selago jsou druhy alpínské a arkto-alpínské. Běžící borovice (D. complanatum a D. digitatum) a zemní borovice (Lycopodium obscurum) jsou dobrými vánočními ozdobami. Žluté výtrusy se dříve používaly k potahování pilulek a do léků; jsou také výbušné a používaly se v zábleskových zbraních.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.