V Coloradu je jen málo míst, která jsou pro lyžování tak ikonická a vyhledávaná jako Highland Bowl. Lyžování na něm bylo dlouho považováno za obřad pro místní obyvatele & i návštěvníky, a to z dobrého důvodu.

Většina lyžařů si pamatuje svou první cestu nahoru a dolů po těchto svazích. Jak by ne? Námaha, výhledy, strmé svahy a nejlepší bowl lyžování v dolních 48 zemích – Highland Bowl je místo, které se vám vryje do paměti. Ať už v dobrém, nebo ve zlém, vzpomínky na první sjezd se jen tak nevytratí. Moje rozhodně ne.

Můj první výlet se uskutečnil za dvojicí velmi sebevědomých a velmi znalých (čti namyšlených) místních. Vyrostl jsem na snowboardu a za sebou jsem měl jen jednu lyžařskou sezónu, když mě kamarádi pozvali na víkendový průzkum Aspen Highlands. Stejně jako v čemkoli jiném v životě, nejlepší způsob, jak se zlepšit v lyžování, je přidat se k lidem, kteří jsou mnohem lepší než vy, a doufat v to nejlepší. A tak jsem to udělal.

Předchozí dva dny jsem se Highland Bowlu obával, ale vyhlídka na to, že budu muset absolvovat cestu hanby zpátky dolů, prostě nepřipadala v úvahu.

Přibližně v poledne druhého dne se ke mně na lanovce otočil můj kamarád Ryan a prohlásil: „Jsem rád, že se mi to podařilo. „Myslím, že bychom měli zkusit Highland Bowl. Myslím, že to zvládneš. V nejhorším případě se vždycky můžeš plahočit zpátky dolů, kdyby to vypadalo, že je to na tebe moc.“

Tahle, ne zrovna zvonivá, podpora mi při první cestě nahoru moc sebevědomí nezvedla. Mělo však také tu moudrost, že mi do cesty přihodilo nenápadnou výzvu. Poslední dva dny jsem se Highland Bowlu obával, ale vyhlídka na to, že bych musel absolvovat cestu hanby zpátky dolů, prostě nepřipadala v úvahu.

„Tak jo, chlape, jdeme do toho,“ odpověděl jsem.

A tak jsme z vrcholu lanovky Loge Peak sklouzli k nástupní zóně rolby a sundali lyže. Kolem se mísil asi tucet lyžařů a snowboardistů, kteří čekali, až na ně přijde řada.

„Žádná kočka pro tvou první,“ prohlásil Ryan.

To mi vyhovovalo. Aspen Highlands provozuje zdvořilostní rolbu k první bráně, aby se zkrátila část výšlapu, ale pro zahajovací výlet se mi nezdálo správné zkracovat si vzdálenost. Tohle je terén, na který si musíte vydělat.

Naše lyže rychle putovaly na záda a my jsme provedli nezbytné poslední úpravy, než jsme se připojili k hadovité řadě lyžařů a jezdců mířících nahoru. Highland Bowl k vám nepřijde jen tak. Musíte se o něj snažit. Od dolní přístupové brány se Highland Peak tyčí do výšky 12 392 metrů. Jediná cesta k němu vede po slavném hřebenovém chodníku na vrchol. Je to úvod jako žádný jiný.

Když jsme se vydali na hřeben, po mé pravici vrchol strmě, náhle a někdy až děsivě klesal. Tenké lano umístěné lyžařskou hlídkou je to jediné, co oddělovalo turisty od propasti za ním. Přímo před námi se rýsoval tenký hřeben, který stoupal stále vzhůru. Přímo pod mýma nohama nás stopy po botách a drobné schůdky vyryté do sněhu uváděly do neúprosného stoupání k nebi. A po mé levici se nacházel korunní klenot Aspenu: Highland Bowl. Samotná miska se táhla v téměř dokonalém 180stupňovém oblouku a nabízela jeden z nejlepších, nejstrmějších a nejvyhledávanějších terénů ve státě.

Ale možnost kochat se výhledy rychle a pravidelně přerušovala matka příroda. Výšlap na vrchol Highland Bowl může být totálním útokem na smysly a tento den nebyl výjimkou. Nepříjemnému větru pod bodem mrazu se vyrovnaly jen kousavé ledové krystalky, které se snášely ze sněhových polí pod námi. V tento den byla jakákoli odhalená kůže náchylná k omrzlinám.

Před vichřicí bylo nutné uniknout rychlostí, ale to se mnohem snáze řeklo, než udělalo. Pěší turistika ve výšce přes 12 000 metrů v zimě prověří i ty nejlepší z nás. Když jsme si v polovině cesty nahoru rychle oddechli, Ryan se ke mně otočil a poznamenal: „Tohle je nejpodceňovanější část Highland Bowl. Stoupání odvádí skvělou práci, aby se sem nedostala žádná chátra.“

Nervózně jsem se souhlasně zasmál. Kradmo jsem se podíval na sjezdy po své levici, z nichž většina přesahovala sklon 45 stupňů, a nemohl jsem si pomoct, ale obával jsem se, že jsem přesně ta lůza, o které mluvil. Huoh boy…

Konečně jsme dosáhli vrcholu. Výhled z vrcholu Highland Bowl pokoří všechny.

Hory Elk, v nichž Aspen leží, jsou opravdu kouzelné. Jsou to jedny z nejstrmějších a nejmajestátnějších vrcholů v kraji. A Aspen Highlands poskytuje prvotřídní výhled na tři z nejlepších hor v Coloradu: Pyramid Peak a Maroon Bells. Tyto čtrnáctky jsou stejně majestátní a vznešené jako všechny hory na světě; jejich vznosné kráse se vyrovnají jen jejich zrádné a nápadné tváře.

Jediná chvilka pohledu na Losy z vrcholu Highland Bowl stačí k tomu, aby si každý uvědomil, že Colorado je opravdu Boží země.

„Dobře. Je čas si to užít!“ Ryan řekl s obrovským úsměvem.

Tohle už dělal desítky a desítkykrát. Dokonce kdysi pracoval v bootpackerské partě, která pečlivě prochází každý centimetr mísy, aby byla bezpečná před lavinami. Ale i přes všechnu tu dobu tady zpátky ho nadšení neopustilo. Highland Bowl má zvláštní energii. Bylo na čase, abych se přesvědčil, o čem to celé je.

Nebudu lhát. Měl jsem strach. Nikdy předtím jsem na ničem takovém nelyžoval. Tyhle svahy jsou strmé. Opravdu strmé. A velké. A plné proměnlivého terénu. A obvykle plné prašanu. Jak bych si vedl? Byl jsem už dost dobrý lyžař? Zvládnu takový terén? Chystal jsem se prodat dvůr až k základně vleku Deep Temerity?“

Tyto obavy a myšlenky se mi honily hlavou, když moji přátelé sjížděli do Ozone, naší vybrané sjezdovky pro tento den. Brzy jsem je následoval v závěsu.

Několik počátečních nejistých skoků mě konečně dostalo do břicha bestie. Nejtěžší zatáčky jsou vždycky ty první. Určitě jsem vypadal ještě hůř, než jsem se cítil. Krajina, vítr, strmé svahy a neznámo nabouraly mou sebedůvěru. Lyžoval jsem, abych nespadl; lyžoval jsem vyděšeně.“

Na chvíli jsem se zastavil a sebral se. Připomněl jsem si, že bázlivý lyžař je špatný lyžař. Strach vede k napětí a napětí vede při lyžování ke špatným věcem. Nebuď bázlivý, vstaň a lyžuj.“

Otevřená sněhová pole, neuvěřitelný prašan a nesrovnatelná volnost pohybu. To je to, proč lyžujeme.

A tak jsem to udělal. Nebudu tvrdit, že zbytek sjezdovky byl dokonalý, ale chlapče, byla to zábava, když se na to teď dívám zpětně. Dalších několik tisíc metrů epického terénu bylo neuvěřitelným úvodem do těch nejlepších sjezdovek, jaké může lyžař najít. Otevřená sněhová pole, neuvěřitelný prašan a nesrovnatelná volnost pohybu. Tohle je důvod, proč lyžujeme. Proto je Aspen výjimečný. A to je to, proč se sem tolik lidí vrací znovu a znovu.

Zatáčky mě nakonec přivedly do jásající, blahopřejné náruče mých kamarádů dole.

„To není špatné, co?“ ptám se. Ryan s úsměvem poznamenal. Na chvíli jsem se ohlédl a zvážil:

Nejpůsobivější místo v Coloradu, největší a nejhorší bowl, nejlepší strmé lyžování v okolí, neuvěřitelný sníh a téměř dokonalé podmínky?

Ne, vůbec ne špatné.

David Yarian je rodilý coloradský lyžař a snowboardista. Ve volném čase přispívá do časopisu Exploring the Rockies.