Večer s Martinem Shortem
20:00 22. září
The Whiting, Flint
810-237-7333
Kdo by si Francka, okázalého plánovače svateb ve filmu „Otec nevěsty“, nepřiřadil k buznám? Ten, kdo ho hrál:
„Často potkáte chlapy (jako je Franck) – a pak potkáte jejich ženu a osm dětí,“ vtipkuje Short ze své letní chaty severně od Toronta, kde tento všestranně nadaný vtipálek klábosí s Between The Lines těsně předtím, než se svou ženou zahájí den plný her a jídla. První na řadě: Projížďka na lodi. Pak golf, rybaření a nakonec večeře.
Mezi pohodovými dny, jako je tento, píše. Nebo nabídne svůj hlas strašidelnému bubákovi v připravované fantasy „The Spiderwick Chronicles“. Ale 22. září ve 20.00 promění restauraci The Whiting ve Flintu ve svůj obývací pokoj, kde vzkřísí šílené postavy, jako je populární neurotický nerd Ed Grimley z pořadu „Saturday Night Live“ a ignorantský reportér Jiminy Glick – „blbec s mocí“, jak říká – v představení, které herec nazývá „volnou“ show.
Tak trochu jako jeho vánoční šindele. Každý rok v prosinci se sedmapadesátiletý herec a Marc Shaiman (hudební mistr, který stojí za broadwayskou hrou „Hairspray“), s nímž se Short seznámil během účinkování v SNL, spojí, aby společně uspořádali komorní večírek. Se Shaimanem jsou kamarádi už od 80. let, kdy se Short objevil v SNL. To, že má kamarády gaye, ale ještě neznamená, že Short zvládl gaydohled. Ne že by ho to zajímalo.
„Často je velmi těžké zjistit, kdo je gay. Setkal jsem se s opravdu zženštilými lidmi, kteří jsou překvapivě upřímně heterosexuální.“ Lehce se zasměje. „A pak zase naopak.“
Při natáčení filmu „Otec nevěsty“, který přišel do kin v roce 1991, nervy pracovaly na plné obrátky. Short a štáb vymýšleli způsoby, jak naložit s Franckem, většinou improvizovaným květnatým chlapíkem, kterého se snažili úhledně napasovat do milého a upřímného snímku. Bez ohledu na to, kdo vyhraje debatu o tom, zda byl Franck queer, není pochyb o tom, že se stal všeobecně známým jako gay svatebčan ve filmu „Otec nevěsty“. Což by Shortovo rozhodnutí vzít ovocnou roli příliš zjednodušilo. Hercovým záměrem nikdy nebylo hrát gaye. Prostě se do Francka zamiloval. Queer nebo ne.
„Myslím, že byste to mohli obrátit a hrát to jako John Wayne, ale nebylo by to skutečné,“ říká. „A když v tom nemáte žádnou realitu, tak nemůžete být vtipný, protože to nemáte čím uzemnit.“
Jedna věc není tak sporná: Franck, kterého Short napodobuje v polovině rozhovoru, když vypouští vysoký hlas, ale nesmyslný zvuk, byl hračkou v krabici od Cracker Jacka. Byl jako Gracein Will – cizí postavě Steva Martina, ale blízký jeho ženě a dceři, která se má brzy narodit.
„Mé oko padá na neobvyklé chování nebo zvýšené chování nebo výstřední chování nebo prostě legrační chování,“ upřesňuje a dodává, že je tu ještě jedna postava, kterou by si rád zahrál: jemného hajzlíka.
Jenom neplánujte, že ho v dohledné době uvidíte, jak předvádí Johna Travoltu v okouzlujících šatech a s nadýchanými vlasy. Nemá rád vyhrocený tábor. „Nepřipadají mi (drag queens) vtipní. Nikdy mi to nepřipadalo vtipné.“ Dává zpátečku: „Přišlo mi to vtipné ve filmu Někdo to rád horké. Víte, heterosexuálové se chodí dívat na drag vystoupení a hystericky se smějí. Já prostě ne.“
Snad nejblíže k tomu, aby vypadal jako Travoltova Edna Turnbladová z filmu Hairspray, měl Short v době, kdy hrál Jiminyho Glicka v tlustém obleku, tlouštíka přesvědčeného, že je obratný reportér zábavního průmyslu. Glickův houf fanoušků však pravděpodobně nejlépe zná jeho zvláštní hlasový projev, který rychle přechází od zženštilého k řeznickému.
„Byl jsem ohromen, když jsem viděl, jak hloupá je úroveň některých rozhovorů (v denních talk show) a jak jsou někteří moderátoři tak – “ náhle se zastaví, jako by chtěl upravit něco, co by ho mohlo dostat do problémů. „Člověk si tak trochu říká, jak můžou mít tihle lidé – tuhle – práci?“
Stejně jako Franck a jako Ed Grimley není Jiminy postavou, se kterou by si Short vyměnil život. Ani na jeden den. Ani na hodinu. „Kdybyste byli Gregory Peck a právě natočili ‚Zabít drozda‘, řekli byste: ‚Jo, (vyměnil bych si) s Atticusem Finchem. Ale Jackie Rogers Jr.? Irving Cohen? Nebo Ed Grimley? To si nemyslím.“
Hádám, že nebudeme počítat ani s tím, že by se stal Sebastianem Ballentinem.
Krátce se posunul od svých potrhlých způsobů, jak nám nahnat husí kůži v epizodě seriálu Zákon &pořádku: V roce 2005 si zahrál Ballentina, děsivého senzibila. Ačkoli zvažoval, že se projde po temné straně filmu, odmítal vážné role v nekomediálních snímcích a nikdy nebyl nucen napsat něco, co by byť jen vzdáleně zahrnovalo děsivé chlápky s nožem ve svetrech Gap. Nebo cokoli se smaženými zelenými rajčaty.
„Tak nějak si myslím, že komedie je tak náročná, a opravdu se považuji za baviče, a tak když dokážete lidi rozesmát – je to tak vzácný dar, že se necítím nijak zvlášť nespokojen s tím, že je nedokážu rozplakat.“
Přesto, Marty, smát se, dokud se nerozpláčou, se počítá.
.