Mars je vlhčí, než jsme si dosud mysleli, ale ne tak, aby to zvýšilo jeho potenciál pro život, jak naznačuje nová studie.

Tekutá sladká voda nemůže na mrazivém povrchu Marsu existovat dlouho; rychle zmrzne nebo se vyvaří v řídké atmosféře planety. Ale solanky – superslaná voda – mají mnohem nižší bod mrazu a mohou na Rudé planetě přetrvávat v kapalném stavu delší dobu.

Vědci v průběhu let pozorovali možné důkazy takových tekutých solanek v podobě tmavých pruhů na teplých svazích Rudé planety, které snímala sonda NASA Mars Reconnaissance Orbiter. (Ne všichni jsou však přesvědčeni, že se na vzniku těchto „opakujících se svahových linií“ podílí kapalná voda).

V nové studii vědci použili měření shromážděná sondami studujícími Mars a informace z atmosférických modelů k vytvoření nového modelu, který předpovídá, kde by se na povrchu Marsu a v jeho blízkosti mohly vyskytovat tekuté solanky.

Související: Tento model naznačuje, že až na 40 % Marsu by se mohly vyskytovat tekuté povrchové solanky, a to možná až po dobu šesti hodin. Podle členů studijního týmu se jedná o výrazně sezónní jev, přičemž solanky v každé lokalitě mohou být přítomny jen asi 2 % roku. (Jeden marsovský rok trvá 687 pozemských dní.)

Blízké podpovrchové oblasti jsou pravděpodobně ještě vlhčí: model naznačuje, že solanky by mohly existovat během 10 % marsovského roku v hloubce asi 3 palce (8 cm). (A hluboké podpovrchové vrstvy mohou být skutečně velmi vlhké; evropská sonda Mars Express nedávno objevila důkazy o velkém jezeře pod jižním pólem Rudé planety).

Ale tyto solanky nejsou slibným příbytkem pro život, jak ho známe: jsou pravděpodobně ultrachladné, s maximální teplotou kolem minus 55 stupňů Fahrenheita (minus 48 stupňů Celsia), uvedli vědci.

„Naše výsledky naznačují, že (meta)stabilní solanky na povrchu Marsu a v jeho mělkém podpovrchu (v hloubce několika centimetrů) nejsou obyvatelné, protože jejich aktivita vody a teploty se vymykají známým tolerancím pro pozemský život,“ napsali v nové studii, která byla v pondělí (11. května) publikována online v časopise Nature Astronomy.

Na tomto astrobiologickém temném mraku je však i světlá stránka. Protože tyto solanky zřejmě nemohou podporovat život podobný pozemskému, budoucí mise na Mars by měly být schopny zkoumat je a okolní oblasti bez velkých obav z jejich kontaminace mikroby z našeho světa, uvedli členové studijního týmu.

„Tyto nové výsledky snižují některá rizika spojená s průzkumem Rudé planety a zároveň přispívají k budoucím pracím o potenciálu obyvatelných podmínek na Marsu,“ uvedl ve svém prohlášení spoluautor Alejandro Soto, vedoucí vědecký pracovník Southwest Research Institute v Boulderu ve státě Colorado.

Mars byl v dávné minulosti zcela jiný než dnes. Dávná rudá planeta se vyznačovala hustou atmosférou a velkým množstvím povrchové vody, včetně, jak se někteří vědci domnívají, obrovského oceánu, který pokrýval snad 40 % její severní polokoule. Situace se však dramaticky změnila zhruba před 4 miliardami let, kdy Mars ztratil své globální magnetické pole a částice ze Slunce začaly z planety odstraňovat vzduch.

• Voda na Marsu:
• Může být dnes na Marsu život?
• 7 největších záhad Marsu

Mike Wall je autorem knihy „Tam venku“ (Grand Central Publishing, 2018; ilustroval Karl Tate), která pojednává o hledání mimozemského života. Sledujte ho na Twitteru @michaeldwall. Sledujte nás na Twitteru @Spacedotcom nebo na Facebooku.

NABÍDKA: Ušetřete 45 % na „Vše o vesmíru“ „Jak to funguje“ a „Vše o historii“!!!

Po omezenou dobu si můžete pořídit digitální předplatné kteréhokoli z našich nejprodávanějších vědeckých časopisů za pouhých 2 Kč.38 měsíčně, což je 45% sleva ze standardní ceny za první tři měsíce.Zobrazit nabídku

.