Biografie

Rodiče George Boola byli Mary Ann Joyce a John Boole. John vyráběl boty, ale zajímal se o vědu a zejména o aplikaci matematiky na vědecké přístroje. Mary Ann byla dámskou komornou a za Johna se provdala 14. září 1806. Přestěhovali se do Lincolnu, kde si John otevřel ševcovský obchod na Silver Street 34. Rodina na tom nebyla dobře, částečně proto, že Johnova láska k vědě a matematice způsobila, že nevěnoval energii rozvoji svého obchodu tak, jak by mohl. George, jejich první dítě, se narodil poté, co byli Mary Ann a John devět let manželé. Po této době už téměř přestali doufat, že budou mít děti, takže to byla příležitost k velké radosti. George byl pokřtěn den po narození, což svědčí o tom, že to bylo slabé dítě, o které se rodiče obávali, že by nemuselo žít. Jméno dostal po Johnově otci, který zemřel v dubnu 1815. Během následujících pěti let se Mary Ann a Johnovi narodily další tři děti: Mary Ann, William a Charles.
Pokud byl George po narození slabé dítě, jistě se brzy stal silným a zdravým. George poprvé navštěvoval školu v Lincolnu pro děti obchodníků, kterou vedly dvě slečny Clarkeovy, když mu byly necelé dva roky. Po roce přešel do obchodní školy vedené panem Gibsonem, přítelem Johna Boola, kde zůstal až do svých sedmi let. V matematice ho však brzy vyučoval jeho otec, který také George nadchl pro konstrukci optických přístrojů. Když mu bylo sedm let, navštěvoval George základní školu, kde ho učil pan Reeves. Jeho zájem se obrátil k jazykům a otec mu zařídil výuku latiny u místního knihkupce.
Když se George naučil latinsky od učitele, začal se sám učit řecky. Ve 14 letech se v řečtině zdokonalil natolik, že to vyvolalo hádku. Přeložil báseň řeckého básníka Meleagera, na kterou byl jeho otec tak pyšný, že ji nechal vydat. Talent byl však takový, že místní učitel zpochybnil, že by nějaký čtrnáctiletý kluk mohl psát s takovou hloubkou. V té době už George navštěvoval Bainbridgeovu obchodní akademii v Lincolnu, kam nastoupil 10. září 1828. Tato škola neposkytovala takové vzdělání, jaké by si přál, ale bylo to vše, co si jeho rodiče mohli dovolit. Dokázal se však naučit francouzsky a německy a studoval pro sebe akademické předměty, které obchodní škola nepokrývala.
Boole nestudoval akademický titul, ale od svých 16 let působil jako pomocný učitel na Heighamově škole v Doncasteru. Byl k tomu spíše donucen, protože otcovo podnikání se zhroutilo a on se ocitl v situaci, kdy musel finančně podporovat své rodiče, bratry a sestru. Udržoval si zájem o jazyky, začal vážně studovat matematiku a vzdal se myšlenek, které měl na vstup do církve. První pokročilou matematickou knihou, kterou přečetl, byl Lacroixův Diferenciální a integrální počet. Později si měl uvědomit, že téměř promarnil pět let tím, že se snažil naučit tento předmět sám, místo aby měl kvalifikovaného učitele. V roce 1833 se přestěhoval na nové učitelské místo v Liverpoolu, ale vydržel tam jen šest měsíců, než se přestěhoval na Hallovu akademii ve Waddingtonu, čtyři míle od Lincolnu. V roce 1834 si v Lincolnu otevřel vlastní školu, ačkoli mu bylo teprve 19 let.

V roce 1838 Robert Hall, který vedl Hallovu akademii ve Waddingtonu, zemřel a Boole byl vyzván, aby školu převzal, což se také stalo. Jeho rodiče, bratři a sestra se přestěhovali do Waddingtonu a společně vedli školu, která měla internátní i denní žáky. V té době Boole studoval Laplaceovy a Lagrangeovy práce a dělal si poznámky, které se později staly základem jeho první matematické práce. Podporoval ho však Duncan Gregory, který v té době působil v Cambridgi a byl redaktorem nedávno založeného časopisu Cambridge Mathematical Journal. Boole nemohl uposlechnout rady Duncana Gregoryho a studovat na Cambridgi, protože potřeboval příjmy ze školy, aby se mohl postarat o své rodiče. V létě 1840 si otevřel internátní školu v Lincolnu a celá rodina se opět přestěhovala s ním. Začal pravidelně publikovat v Cambridge Mathematical Journal a jeho zájmy ovlivnil Duncan Gregory, když začal studovat algebru.
Boole si v roce 1842 začal dopisovat s De Morganem, a když v následujícím roce napsal článek On a general method of analysis applying algebraic methods to the solution of differential equations, poslal ho De Morganovi k připomínkám. V roce 1844 ji Boole publikoval v Transactions of the Royal Society a v listopadu 1844 za ni obdržel královskou medaili této společnosti. Jeho matematické práce mu začínaly přinášet slávu.
Boole byl v roce 1849 jmenován na katedru matematiky na Queens College v Corku. Ve skutečnosti podal žádost o katedru na některé z nových irských královských kolejí v roce 1846 a v září téhož roku byli De Morgan, Kelland, Cayley a Thomson mezi těmi, kdo napsali posudky na jeho podporu. De Morgan napsal (viz například ):-

Mohu s jistotou hovořit o tom, že je nejen dobře zběhlý v nejvyšších oborech matematiky, ale má i originální schopnosti pro jejich rozšíření, což mu dává velmi úctyhodné postavení mezi jejich dnešními anglickými pěstiteli.

Kelland napsal:

Podle originality jeho koncepcí a rozsahu a přesnosti jeho znalostí soudím, že má v Evropě jen málo nadřízených …

Booleův otec zemřel v prosinci 1848 dříve, než bylo rozhodnuto o irských katedrách, ale v srpnu 1849 přišlo oznámení, že se Boole stane prvním profesorem matematiky na Queen’s College v Corku, a v listopadu se tohoto místa ujal. Vyučoval zde po zbytek svého života a získal si pověst vynikajícího a obětavého učitele. Pozice však nebyla bez obtíží, protože se kolej zapletla do náboženských sporů. Boole napsal 17. října 1850 de Morganovi (viz například ):-

… kdybyste se dozvěděl o nějaké situaci v Anglii, která by mi mohla vyhovovat … dejte mi o ní vědět. Neděsí mě bouře náboženského fanatismu, která tu v tuto chvíli zuří kolem nás. Nejsem nespokojen se svými povinnostmi a mohu si troufnout říci, že mám dobré vztahy se svými kolegy i se svými žáky. Nemohu se však ubránit pocitu, … že nedávné události v této koleji položily základ nedostatku vzájemné důvěry a jistoty mezi námi …

V květnu 1851 byl Boole zvolen děkanem pro vědu a tuto funkci vykonával svědomitě. V té době se již seznámil s Mary Everestovou (neteří sira George Everesta, po němž je pojmenována hora), jejíž strýc byl profesorem řečtiny v Corku a Booleovým přítelem. Poprvé se setkali v roce 1850, kdy Mary navštívila svého strýce v Corku, a znovu v červenci 1852, kdy Boole navštívil rodinu Everestových ve Wickwaru v anglickém hrabství Gloucestershire. Boole začal Mary dávat neformální lekce matematiky o diferenciálním počtu. V té době mu bylo 37 let, zatímco Mary pouhých 20 let. V roce 1855 zemřel Maryin otec a zanechal ji bez prostředků na živobytí a Boole jí navrhl sňatek. Vzali se 11. září 1855 při malém obřadu ve Wickwaru. Manželství bylo velmi šťastné, narodilo se jim pět dcer: Mary Ellen se narodila v roce 1856, Margaret v roce 1858, Alicia (později Alicia Stottová) v roce 1860, Lucy Everest v roce 1862 a Ethel Lilian v roce 1864. MacHale píše :-

Velký věkový rozdíl mezi nimi jako by nic neznamenal, protože to byly spřízněné duše s téměř naprostou jednotou cílů.

Podívejme se nyní na Booleovo nejdůležitější dílo. V roce 1854 vydal knihu An investigation into the Laws of Thought, on Which are founded the Mathematical Theories of Logic and Probabilities. Boole přistupoval k logice novým způsobem, redukoval ji na jednoduchou algebru a začlenil logiku do matematiky. Poukázal na analogii mezi algebraickými symboly a symboly, které představují logické formy. Tím zahájil algebru logiky zvanou Booleova algebra, která dnes nachází uplatnění při konstrukci počítačů, spínacích obvodů atd. Sám Boole chápal význam této práce. V dopise Thomsonovi ze dne 2. ledna 1851 (viz např. ) napsal:

„Chystám se nyní vážně začít pracovat na přípravě popisu své teorie logiky a pravděpodobnosti pro tisk, kterou v jejím současném stavu považuji za nejcennější, ne-li jediný cenný příspěvek, který jsem učinil nebo mohu učinit vědě, a za věc, kterou bych si přál, aby se na ni v budoucnu vzpomínalo..“

Boole se zabýval také diferenciálními rovnicemi, vlivné pojednání o diferenciálních rovnicích vyšlo v roce 1859, výpočtem konečných diferencí, Treatise on the Calculus of Finite Differences (1860), a obecnými metodami v pravděpodobnosti. Publikoval asi 50 prací a jako jeden z prvních zkoumal základní vlastnosti čísel, jako je distributivní vlastnost, které jsou základem předmětu algebry.
Booleovi bylo uděleno mnoho poct, protože byla uznána genialita jeho práce. Obdržel čestné tituly na univerzitách v Dublinu a Oxfordu a byl zvolen členem Královské společnosti (1857). Jeho kariéra, která začala poměrně pozdě, však bohužel předčasně skončila, když zemřel ve věku 49 let. Okolnosti popisuje Macfarlane takto:

Jednoho dne roku 1864 šel pěšky ze svého bydliště do koleje, což byla vzdálenost dvou mil, v prudkém dešti a přednášel v mokrém oblečení. Výsledkem bylo horečnaté nachlazení, které brzy postihlo jeho plíce a ukončilo jeho kariéru ….

Co Macfarlane neuvádí, je, že Booleova manželka věřila, že lék by se měl podobat příčině. Uložila Boola do postele a přes postel mu házela vědra s vodou, protože jeho nemoc byla způsobena tím, že se namočil.
Hirst popsal Boola jako:

… zjevně upřímného schopného a zároveň geniálního člověka.

Jeho dílo pochválil De Morgan, který řekl:

Booleův logický systém je jen jedním z mnoha důkazů geniality a trpělivosti dohromady. … Tomu, že by symbolické postupy algebry, vynalezené jako nástroj numerického výpočtu, měly být způsobilé vyjádřit každý myšlenkový akt a poskytnout gramatiku a slovník všeobsahujícího systému logiky, by nikdo nevěřil, dokud by to nebylo dokázáno. Když Hobbes … publikoval svůj „Computation or Logique“, měl jen vzdálený náhled na některé body, které pan Boole staví na denní světlo.

Booleova algebra má široké uplatnění v telefonní ústředně a při konstrukci moderních počítačů. Booleovu práci je třeba považovat za zásadní krok v dnešní počítačové revoluci.