Poznámka redakce
Jedná se o druhou část třídílné série sloupků manželů Barmannových týkajících se využití klinických metafor při léčbě úzkostných poruch.
Kliknutím sem si můžete přečíst první část.
Metafory mohou často sloužit jako most mezi naším konkrétním světem a abstraktnějšími konstrukty, jako je například emoce úzkosti.
O lidech, kteří trpí úzkostnými poruchami, často hovoříme jako o myslitelích typu „co kdyby“, kteří se chovají podle scénářů „pro všechny případy“. Mají tendenci přeceňovat pravděpodobnost ohrožení a s ním spojenou míru závažnosti.
Tito jedinci také PODCEŇUJÍ svou PŘEDSTAVU o schopnosti vyrovnat se s nebezpečím, pokud by k němu došlo. Použití metafor představuje vhodnou metodu, která pomáhá lépe porozumět klíčovému pojmu, který je jádrem úzkostného vzrušení – hodnocení ohrožení.
PŘEDSTAVOVANÉ OHROŽENÍ
„Změna vzorců myšlení a chování zahrnuje riziko. Lidé s obsedantně-kompulzivní poruchou, stejně jako s jinými úzkostnými stavy, neradi riskují.“
To, co jeden člověk vnímá jako hrozbu, může jiný vnímat jako výzvu. Metafory vztahující se ke způsobu, jakým člověk začne vnímat životní zkušenost jako ohrožující, a také k jeho vnímané schopnosti vyrovnat se s ohrožením, mohou být účinným prostředkem pro vytváření alternativních myšlenkových vzorců, zejména pokud vedou k úzkostným obavám.
Podívejme se na několik klinických metafor, které často používáme v rámci naší klinické praxe. Některé z těchto příkladů se zaměřují na úzkost obecně, zatímco jiné se nejlépe hodí pro řešení konkrétních úzkostných stavů:
1. Úzkostné metafory. Metafora leteckého trenéra (pro chronické obavy)
Při použití této metafory je pacient požádán, aby si představil, že pracuje na leteckém simulátoru, jak se dvě letadla na obrazovce rychle pohybují v těsné blízkosti sebe.
Pravděpodobnost ohrožení je vzhledem k simulační povaze tohoto úkolu hodnocena jako nízká, což vede k malé úzkosti. Srovnejte však stejnou situaci, když nastane během prvního skutečného (po výcviku) úkolu.
Pravděpodobnost zabránění havárii zůstává dobrá, nicméně tentokrát je sázka mnohem vyšší. Pokud dojde k chybě a letadla se srazí, zemřou stovky lidí, a proto se výrazně zvýší závažnost výsledku a následná vnímaná hrozba nebezpečí.
Uvědomíte-li si, že máte možnost mluvit přímo s každým z pilotů za účelem změny jejich trasy, zvýší se vaše vnímané zdroje zvládání, a tím se sníží míra vnímané hrozby.
Čím více času si člověk vezme na shromáždění dalších informací a přehodnocení situace, tím se pravděpodobnost ohrožení snižuje a odhad vlastní schopnosti účinně se vyrovnat s potenciálním nebezpečím se zvyšuje.
2. Rozhoupání lodi (u panické poruchy)
Ti, kdo trpí panickou poruchou, si často nesprávně vykládají neškodné fyzické pocity (zrychlený tep, závratě atd.) jako příznak hrozící fyzické katastrofy (smrti).
Když se tito jedinci naučí, jak tento stav účinně zvládat, mají tendenci předčasně ukončit léčbu; vysvětlují to tím, že nechtějí „rozhoupat loď“.
Tato osoba má na mysli, že poté, co výrazně snížila četnost svých záchvatů paniky, nadále váhá, že pokračování v náročnějších sezeních by mohlo vést ke ztrátě dosavadních úspěchů. Před terapií měl pacient pocit, že rozhoupání lodi by mělo za následek utonutí v moři úzkosti.
Pokud však zůstane na lodi, o vodě (její hloubce, teplotě atd.) se nic nedozví. Nyní je čas rozhoupat člun a nechat se hodit do vody.
Pokud to člověk neudělá, nikdy nebude mít šanci dojít ke břehu, pokračovat v životě a užívat si výhod toho, že už neuvízl na člunu paniky.
3. Pojistná metafora (pro OCD)
Změna vzorců myšlení a chování zahrnuje riziko. Lidé s obsedantně-kompulzivní poruchou, stejně jako s jinými úzkostnými stavy, neradi riskují.
Po děsivé obsedantní myšlence nebo představě vzniká silná potřeba provést určitý rituál za účelem prevence nebezpečí spojeného s obsesí (smrt milované osoby).
Nevykonat rituál je interpretováno jako příliš velké riziko. Pojistná metafora pomáhá pacientovi připomenout, že jeho pojistná smlouva na dům je navržena tak, aby se vypořádala s rizikem; ne však se všemi riziky.
Osobě je pak řečeno, že terapeut nabídne pojistku, která pokryje VŠECHNA rizika, avšak pojistné činí jeden milion dolarů! Vzhledem k ceně si pacientka odmítá pojistku koupit.
Stejně jako v případě OCD se provádějí rituály, které mají rizika snížit. Bohužel je s OCD spojena obrovská cena – cena za množství času stráveného prováděním rituálů (někdy až 7 hodin denně), pocity vyčerpání, pocit, že je člověk rukojmím, dopad na vztahy a štěstí atd.
Náklady se denně zvyšují, aniž by se kdy skutečně snížila rizika, ať už jsou jakkoli důležitá.
Barry C. Barmann, Ph.D., je licencovaný klinický psycholog v Nevadě a Kalifornii. Jeho manželka, Mary B. Barmann, MFT, je licencovaná manželská a rodinná terapeutka v Kalifornii. Navštivte stránky anxietytreatmentinclinevillage.com a dozvíte se více.