Před občanskou válkou byla Jižní Karolína závislá na plantážním hospodářství a počet zotročených Afričanů převyšoval počet bílých obyvatel. Černoši, dehumanizovaní, týraní a považovaní za majetek, se bránili malými i velkými způsoby, aby přežili. Po porážce Konfederace ukončily 13., 14. a 15. dodatek americké ústavy otroctví a zaručily černochům občanská práva. Rekonstrukce slibovala federální prosazení a dávala Afroameričanům naději do budoucna. Černoši využili svého nového volebního práva a v Jižní Karolíně zvolili afroamerické kandidáty do všech úrovní státní správy. Politický a ekonomický pokrok Afroameričanů brzy vyvolal odpor a násilí. Když v roce 1877 skončila federální ochrana, stalo se lynčování – neboli vražda rukou davu – nástrojem pro obnovení nadvlády bílých a terorizování černošské komunity. V letech 1877 až 1950 zlynčovaly bílé davy na jihu více než 4 000 černochů a více než 180 z nich bylo zabito v Jižní Karolíně. Kromě Anthonyho Crawforda v roce 1916 bylo v okrese Abbeville v tomto období lynčováno nejméně sedm dalších mužů: Dave Roberts (1882), James Mason (1894), Thomas Watts a John Richards (1895), Allen Pendleton (1905), Will Lozier (1915) a Mark Smith (1919).

V Abbeville v sobotu 21. října 1916 bělošský dav zlynčoval černošského vůdce Anthonyho Crawforda za to, že nadával bělochovi. Šestapadesátiletý plantážník „děda“ Crawford vlastnil 427 akrů půdy, měl 13 dětí a v místní černošské komunitě pomáhal zakládat školu, kostel a farmy. V době Jima Crowa byli úspěšní černoši nápadní – a hádat se s bělochy bylo nebezpečné. Toho dne požadoval bílý obchodník od pana Crawforda bavlněné semeno za nižší cenu. Pan Crawford, který své rodině říkával, že by raději „hodil semeno do Penny Creeku“, odmítl prodat. Po hádce byl pan Crawford zatčen. O několik hodin později ho z vězení odvedlo 300 bělochů a táhli ho městem za kočárem. Nakonec se zastavili na výstavišti, kde dav pana Crawforda více než dvěstěkrát pobodal, zbil, podal a zastřelil – poté zakázal Crawfordově rodině sundat jeho visící tělo ze stromu. Vyděšená, dobře situovaná, vícegenerační rodina Crawfordových a mnoho dalších místních černochů si uvědomilo, že Abbeville pro ně není bezpečné. Kvůli pokračujícím výhrůžkám se většina rodiny rozprchla na sever, zanechala za sebou to, co jejich patriarcha vybudoval, a nesla si bolestnou ztrátu jeho moudrosti a humoru. O sto let později symbolizuje tento tvůrce jejich trvalou památku – a naději, že Abbeville na onen strašlivý říjnový den nikdy nezapomene a nebude se opakovat.

Tuto historickou značku v roce 2016 sponzorovala iniciativa Equal Justice Initiative.