Konvenční radiografické metody umožňují lékařům zobrazit strukturu kostí. Nenabízejí však informace o hustotě kostního minerálu (BMD), které mohou usnadnit včasnou diagnostiku a léčbu osteoporózy. Kostní denzitometrie naproti tomu pomáhá odhalit úbytek kostního minerálu v časné fázi, protože poskytuje přesné kvantitativní měření BMD. S důrazem na kvantifikaci, kratší dobu snímání a přesnost vyvíjejí vědci zařízení pro měření BMD, která využívají absorpční techniku. Nejprve vyvinuli jednoenergetickou absorpciometrii (jednofotonovou absorpciometrii) pomocí I-125, která mohla měřit BMD periferních kostí. Jednofotonová absorpciometrie byla nahrazena dvouenergetickou absorpciometrií (dvoufotonová absorpciometrie ), která používala gadolinium-153. DPA měla větší přesnost při měření BMD centrálních kostí skeletu. Byla vyvinuta také jednoenergetická rentgenová absorpciometrie, která však měla omezení při měření BMD centrálního skeletu. V polovině 80. let 20. století byla zavedena a široce přijata dvouenergetická rentgenová absorpciometrie (DXA) pro včasnou detekci, léčbu a následné studium osteoporózy. Důvodů této popularity je několik. DXA dokáže měřit BMD posteroanteriorní páteře a kyčle v mnohem kratším čase než DPA a zároveň je schopna měřit BMD periferních kostí. Mezi další výhody patří velmi nízké dávky záření pro pacienty, vysoké rozlišení obrazu, přesnost a stabilní kalibrace přístrojů. V posledních letech se DXA používá také na laterální páteř pro měření hustoty trabekulární kosti, na celé tělo pro měření celkové hustoty kostí a složení těla a na páteř pro hodnocení zlomenin obratlů. Přesto zůstává posteroanteriorní skenování páteře a kyčle nejčastější aplikací DXA, protože pomocí přístrojů jsou shromažďovány a zpřístupňovány údaje o normálním rozmezí BMD kosterních míst pro různé věkové, pohlavní a etnické skupiny, což dává lékaři výhodu okamžité diagnózy.