18. března 2018 téměř ve 22 hodin srazilo samořiditelné Volvo chodkyni Elaine Herzbergovou a usmrtilo ji. Smrt Herzbergové byla první smrtelnou nehodou chodce, na které se podílelo samořízené vozidlo. Samořízený vůz byl testovacím vozidlem, které společnost Uber testovala v Arizoně. Nedokázalo zjistit, zda je žena chodec, cyklista nebo jiné auto, ani předpovědět, kam jede. Video ukázalo, že řidič samořízeného vozu, který fungoval jako „bezpečnostní záloha“, se v době srážky nedíval na silnici. Místo toho sledovala epizodu pořadu „The Voice“.
Tato nehoda vyvolala u společnosti Uber dočasné zastavení testování samořízených vozů v Tempe, San Franciscu, Pittsburghu a Torontu a odstartovala vlnu soudních sporů. Způsobila také, že se lidé znovu začali zabývat otázkou – kdo je viníkem nehody samořízeného vozidla?“
V případě srážky, při níž zemřela Herzbergová, byla vina rozdělena mezi bezpečnostního řidiče, společnost Uber, samořízené auto, oběť a stát Arizona.
V nové studii z Kolumbijské univerzity se vědci zabývali problémem odpovědnosti při srážce se samořiditelným vozem. Kdo je na vině – řidič, auto, výrobce, nebo někdo jiný? Výzkumníci vyvinuli model teorie her, který reguloval řidiče, výrobce samořízeného vozu, samotný vůz a zákonodárce. Cílem výzkumníků bylo vymyslet optimální scénář odpovědnosti a zároveň zajistit, aby každá strana nezneužívala tu druhou.
Zjistili, že lidští „řidiči“ samořízených automobilů vkládají do „inteligentního“ automobilu značnou důvěru a jdou tak daleko, že více riskují. Dr. Xuan (Sharon) Di, hlavní autor článku, říká: „Zjistili jsme, že lidští řidiči mohou tuto technologii využívat k bezstarostné jízdě a více riskovat, protože vědí, že samořízená auta budou navržena tak, aby jezdila konzervativněji.“
Její výsledky ukázaly, že přesné rozdělení odpovědnosti v různých případech vedlo k optimálnímu scénáři, který zabránil tomu, aby lidští řidiči nebo provozovatelé začali být sebevědomí, a zároveň zajistil, že auta byla vyvinuta tak, aby byla bezpečná. Taková politika by se vyvíjela, a to i v případě, že by se na silnicích objevovalo stále více samořídících automobilů. Výsledky také pomáhají určit, jak by se zákonodárci mohli přizpůsobit tomuto novému prostředí a jak by mohli být výrobci motivováni (prostřednictvím dotací a regulace) k vývoji automobilů, které by překonávaly výhradně lidmi řízené automobily a podporovaly bezpečnost i při zvýšených výrobních nákladech.