LOS ANGELES – Jen pár bloků od úhledných slepých uliček losangeleské čtvrti Studio City spí mladý pár opřený o horu tašek s věcmi. Vedle dvojice dřímající ve stínu svítí jasné světlo lékárny Rite Aid.

Zákazníci vcházejí a vycházejí z obchodu, někteří se na tmavé tvary dívají, jiní odvracejí zrak.

Spící pár patří mezi 151 000 lidí žijících v Kalifornii na ulici, a protože jejich počet každoročně stoupá, mnozí se ptají, jak se bytová krize ve státě tak zhoršila. Část odpovědi spočívá v tom, co se stalo minulý týden, kdy zákonodárci neschválili zákon, který sliboval zmírnit nedostatek bytů vytvořením větší hustoty v blízkosti pracovních míst a tranzitních tras.

Oponenti však tvrdili, že senátní návrh zákona č. 50 neudělá dost pro ochranu obyvatel s nízkými příjmy před gentrifikací, a stěžovali si, že by odebral územní pravomoci místním jurisdikcím. Jeho autor, senátor Scott Weiner, D-San Francisco, řekl, že zákon by byl prvním krokem k vytvoření bydlení.

„Porážka zákona SB50 je další připomínkou, že Kalifornie v oblasti bydlení selhala,“ řekl po čtvrtečním hlasování. „Kromě vody, jídla, vzduchu a porodu není pro lidskou existenci nic zásadnějšího než mít kde bydlet.“

Od roku 1950, kdy voliči schválili článek 34 státní ústavy, který vyžaduje souhlas komunity předtím, než mohou být realizovány projekty bydlení pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, vyrostly po celé Kalifornii miliony rodinných domů, které vytvořily spoustu exkluzivních slepých ulic, ale jen málo možností pro nájemníky s nízkými příjmy.

Takové vylučující územní plánování přispělo podle odborníků a obhájců k nedostatku bytů, který podpořil bezdomovectví.

„Hlavním faktorem je bezpochyby nedostatek dostupného bydlení,“ řekl Tommy Newman z United Way of Greater Los Angeles.

Národní koalice pro bydlení s nízkými příjmy odhaduje, že 1,3 milionu nájemníků v Kalifornii má příjmy na úrovni federální chudoby nebo pod ní, ale v celém státě je pouze 286 844 dostupných bytů.

V důsledku toho platí podle kalifornského ministerstva pro bydlení a komunitní rozvoj přibližně tři miliony domácností za nájemné více než 30 procent svých příjmů, zatímco 1,5 milionu domácností platí za nájemné více než 50 procent.

Krize je tak akutní, že podle průzkumu společnosti Quinnipiac z roku 2019 pouze 53 procent kalifornských voličů tvrdí, že si mohou dovolit bydlet ve Zlatém státě. Podle Kalifornské asociace realitních kanceláří se za posledních deset let nájemné zvýšilo dvakrát rychleji, než je celostátní průměr, a mediánová cena domů nyní přesahuje 600 000 dolarů.

„Pokud neuspokojujeme infrastrukturní potřeby komunity, dojde ke zlomu,“ řekla Stephanie Klasky-Gamerová, prezidentka a generální ředitelka společnosti LA Family Housing, která poskytuje sociální služby a přístřeší. „Nyní jsme zlomeni.“

Pro lidi, kteří již žijí od výplaty k výplatě, může sebemenší zvýšení nájemného nebo hypotéky stačit k rozvrácení jejich stability.

Osmadvacetiletá Priscilla Fregoso-Coughranová a její manžel, dvaatřicetiletý Ryan Coughran, byli zaměstnáni na plný úvazek, když byl jejich synovi v roce 2016 diagnostikován autismus. Coughran dal výpověď v práci s minimální mzdou, aby mohl zůstat s chlapcem doma, zatímco Fregoso-Coughranová si ponechala svou běžnou práci lékařské asistentky od 9 do 5.

Brzy se účty nahromadily a měsíční nájemné za jejich jednopokojový byt se zvýšilo o 200 dolarů. Nemohli si to dovolit, a tak uložili, co se dalo, do skladu a další čtyři měsíce pendlovali mezi hotelovými pokoji.

Pokoušela se získat přístup k lékařským službám pro svého syna, ale nebyla úspěšná, protože neměla adresu trvalého bydliště, kterou by mohla uvést do formulářů. Někdy, když spali v autě, zůstávala Fregoso-Coughranová vzhůru v obavách, že je najde policie a odebere jim osmnáctiměsíčního syna.

„Nikdy v životě jsem si nedokázala představit, že bych potřebovala služby, nikdy v životě,“ řekla Fregoso-Coughranová.

Nakonec našla LA Family Housing, jednoho z největších poskytovatelů dostupného bydlení ve městě, který rodinu živil, pomohl jim najít přístřeší a nabídl finanční poradenství, aby se mohli vrátit na správnou cestu.

„Byla to spousta věcí, které jsme v té době potřebovali,“ řekla Fregoso-Coughranová. „Byli jsme na dně, tak nízko… Z naší strany to vyžadovalo práci.“

O tři roky později rodina zůstává v dostupném bytovém domě a manželé čekají další dítě.

Ale ne každý má takové štěstí jako tato rodina. Podle zprávy Kalifornského partnerství pro bydlení z roku 2019 chybí jen v okrese Los Angeles více než 500 000 bytů k vytvoření vyvážené nabídky bydlení, která by pomohla zabránit tomu, aby lidé upadli do bezdomovectví.

„Nedali jsme přednost vytvoření bydlení, které by si lidé, kteří vydělávají méně než průměrnou mzdu, mohli skutečně dovolit,“ řekl Newman.