Je ve slově vůně tiché s nebo c a proč jsou v něm obě písmena?

Vůně je bezpochyby tichá. A důvod, proč je c vůbec přítomno, lze přičíst nutkavé potřebě několika učenců po pořádku.

Stejně jako mnoho jiných anglických slov bylo i slovo scent přejato ze starších lexémů jiných jazyků – v případě scent se jedná o anglonormanské a středofrancouzské slovo sente. Původně (~13. století) znamenalo charakteristický pach zvířete, koncem 14. století mělo i denotát, který známe dnes jako aroma.

Stejně jako jeho předchůdce se i vůně v angličtině zpočátku psala bez C (a z ekonomického hlediska zbytečného druhého E), jako například v ~1422 Jerelausových povídkách Thomase Hoccleva:

And ther-to eek, as sharp punisshement As pat dyuyse ther kowde any wight, Thow sholdest han y-preeued by the sent.

Ačkoli se sent vzhledem k tehdejším laxním pravidlům pravopisu v angličtině podařilo udržet jeho celistvost z větší části až do konce 16. století, po jeho zavedení používalo jeho francouzský pravopis přinejmenším několik rebelů, včetně Williama Caxtona v jeho překladu Recuyell of the Historyes of Troye (~1473): „Every man rose from the table abhorring & eschewing the sente and sauour of the dede man.“

Mimochodem, i v tomto raném období se našlo několik nenapravitelných obdivovatelů C, kteří neodolali a pokusili se ho propašovat, jako například verze Passetyme of Pleasure Stephena Hawese z roku 1517, která se S vyhýbala úplně: „In my mouthe, it hadde a meruaylous cent Of dyuers spyces.“

Of course, when you consider his spelling in general, maybe Hawes‘ cent was nothing to concern with orthography and he was just rolling his own.

In any case, the person first responsible for printing scent with an S and a C may be John Maplet in The Greene Forest (1567): „That the earth… should give to the nose obiecte so swete Or minister scent so strong.“

Zřejmě prolomil hráz a brzy se vůně s C začala objevovat v nejrůznějších dílech, včetně Aluearie Johna Bareta (1574), History of Fovre-footed Beastes Edwarda Topsella a překladu Avityho The Estates, Empires, and Principalities of the World (1615) Edwarda Grimestona.

Koncem tohoto století sice zůstaly odchylky, ale bylo zřejmé, že se konsenzus ustálil na vůni s C. Ale proč?

Jak je vidět z výše uvedených citací, i po celé 16. století byl anglický pravopis neovladatelný zmatek. Poté, co se pořádkumilovní lidé nabažili chaosu, snažili se naše slova sjednotit a mezi první pokusy patřil spis sira Thomase Smithe s ironickým názvem De recta et emendate linguæ scriptione (O nápravě a úpravě psaného anglického jazyka) (1568), Hartova & Heraldova An Orthographie (1569) a vikáře z Wootton St. Lawrence, Charles Buter’s, English Grammar (1634).

S touto snahou o pravopisnou uniformitu souvisela i téměř úslužná oddanost latině. Zrodila se z obnoveného zájmu o řeckou a římskou vzdělanost a kulturu, který zažehla renesance, a do popředí se dostala forma nové latiny, která se stala jazykem učenců v celé Evropě.

Když přišel čas sjednotit pravopis, obrátili se tito první angličtí pravopisci k jazyku, který měli nejraději. A protože šlo o systém, který se snažili vytvořit, někdy slova zařadili do kategorií, kterým jejich etymologie přesně neodpovídala.

Jmenuje se analogická změna nebo přetvoření a jde o proces vytvoření nové části slova z něčeho, co je již dobře známé. Pokud například víte, že slovo pro více než jednoho ptáka je ptáci a pro více než jednu kočku je kočky, můžete nakonec odvodit, že slovo pro více než jednoho psa je psi.

Tento proces vás však někdy může svést na scestí, například pokud jste si mysleli, že slovo pro více než jednu myš je myši nebo pro více než jednoho jelena je jeleni. A to se trochu podobá tomu, co se stalo s čichem, i když není jasné, zda se mýlili, pokud jde o jeho rodokmen, nebo je to prostě nezajímalo.

Existuje řada slov s latinskými kořeny, která jsou podobná slovu čich, jež zřejmě nemá žádné latinské dědictví. Patří mezi ně scéna, k jejímž předkům patří latinské slovo scéna, žezlo, které pochází z latinského scēptrum, a věda, jejíž původ lze vysledovat přímo k latinskému scientia.

A protože pro tyto latinofily bylo mnohem výhodnější odkazovat co nejvíce na svůj oblíbený jazyk, byl osud vůně zpečetěn.

Pokud se vám tento článek líbil, mohl by se vám líbit i náš nový populární podcast The BrainFood Show (iTunes, Spotify, Google Play Music, Feed) a také:

• Co je to tarnation?
• Co je to Kudo, jako „Kudos to You“?
• Kde se vzalo slovo na F
• Rozdělený infinitiv není gramaticky nesprávný
• Pravda o předložkách a konci věty

Rozbalit pro odkazy

.