: Soudní, právní nebo soudní tlumočení se vyskytuje u soudů, správních tribunálů a všude tam, kde se koná soudní řízení (tj. na policejní stanici při výslechu, v konferenční místnosti při výpovědi nebo v místě sepsání přísežné výpovědi). Soudní tlumočení může spočívat například v konsekutivním tlumočení výpovědí svědků nebo v simultánním tlumočení celého jednání, a to elektronickou cestou pro jednu osobu nebo pro všechny přítomné. V právním kontextu, kde mohou být důsledky nesprávného tlumočení hrozivé, je přesnost prvořadá. Mohou být nasazeny týmy dvou nebo více tlumočníků, z nichž jeden aktivně tlumočí a druhý dohlíží na větší přesnost.

Právo na kompetentního tlumočníka pro každého, kdo nerozumí jazyku soudu (zejména pro obviněného v trestním řízení), se obvykle považuje za základní pravidlo spravedlnosti. Proto je toto právo často zaručeno ve vnitrostátních ústavách, deklaracích práv, základních zákonech zakládajících soudní systém nebo v precedentech stanovených nejvyššími soudy. Ústavně vyžadovaným postupem (ve Spojených státech) však není přítomnost soudního tlumočníka u policejního výslechu. To je kontroverzní zejména v případech, kdy jsou z trestných činů obviněni nelegální přistěhovalci bez znalosti angličtiny.

V USA, v závislosti na předpisech a normách dodržovaných v jednotlivých státech a místech konání, pracují soudní tlumočníci obvykle sami, pokud tlumočí postupně, nebo jako tým, pokud tlumočí současně. Kromě praktického zvládnutí zdrojového a cílového jazyka se od soudních tlumočníků vyžaduje důkladná znalost práva a právních a soudních postupů. Často se vyžaduje, aby měli formální oprávnění od státu k práci u soudů – a pak se nazývají certifikovaní soudní tlumočníci. V mnoha jurisdikcích je tlumočení považováno za podstatnou součást dokazování. Nekompetentní tlumočení nebo pouhé neprovedení přísahy tlumočníka může vést k chybnému soudnímu řízení.

Doprovodný tlumočníkEdit

Při doprovodném tlumočení tlumočník doprovází osobu nebo delegaci na zájezdu, na návštěvě nebo na obchodním jednání či pohovoru. Tlumočník v této roli se nazývá doprovodný tlumočník nebo doprovodný tlumočník. Práce doprovodného tlumočníka může trvat několik dní, týdnů nebo dokonce měsíců, v závislosti na době návštěvy klienta. Tento typ tlumočení je často potřeba v obchodním kontextu, při prezentacích, setkáních s investory a obchodních jednáních. As such, a escort interpreter needs to be equipped with some business and financial knowledge in order to best understand and convey messages back and forward.

Veřejný sektorEdit

Také známé jako komunitní tlumočení, je typ tlumočení vyskytující se v oblastech, jako je právní, zdravotní a federální a místní vláda, sociální, bytové, environmentální zdravotní, vzdělávací a sociální služby. Při komunitním tlumočení existují faktory, které určují a ovlivňují jazykovou a komunikační produkci, jako je emocionální obsah řeči, nepřátelské nebo polarizované sociální prostředí, jím vytvářený stres, mocenské vztahy mezi účastníky a míra odpovědnosti tlumočníka – v mnoha případech více než extrémní; v některých případech dokonce na práci tlumočníka závisí život druhé osoby.

LékařskéTlumočení

Lékařské tlumočení je podmnožinou tlumočení pro veřejnost, spočívající v komunikaci mezi zdravotnickým personálem a pacientem a jeho rodinou nebo mezi zdravotnickým personálem hovořícím různými jazyky, kterou zprostředkovává tlumočník, obvykle formálně vzdělaný a kvalifikovaný k poskytování těchto tlumočnických služeb. V některých situacích se mohou zdravotničtí pracovníci, kteří ovládají více jazyků, podílet na částečný úvazek jako členové interních jazykových bank. V závislosti na požadavcích specifických pro danou zemi/stát se často vyžaduje, aby tlumočník měl určité znalosti lékařské terminologie, běžných postupů, průběhu rozhovoru s pacientem a jeho vyšetření. Zdravotničtí tlumočníci jsou často kulturními spojkami pro lidi (bez ohledu na jazyk), kteří neznají nebo se necítí dobře v nemocničním, klinickém nebo lékařském prostředí.

Například v Číně od roku 2012 neexistuje žádný povinný certifikát pro zdravotnické tlumočníky. Většinu tlumočení v čínských nemocnicích vykonávají lékaři, kteří ovládají čínštinu i angličtinu (většinou) ve své specializaci. Tlumočí spíše v akademickém prostředí než pro komunikaci mezi lékaři a pacienty. Pokud pacient potřebuje v čínské nemocnici tlumočnickou službu v angličtině, je nejčastěji odkázán na pracovníka nemocnice, který je svými kolegy uznán za osobu znalou angličtiny. Skutečná kvalita takové služby pro pacienty nebo lékařského překladu pro komunikaci mezi lékaři hovořícími různými jazyky je tlumočnické komunitě neznámá, protože tlumočníci, kteří nemají zdravotnické vzdělání, jen zřídka získávají akreditaci pro lékařský překlad v lékařské komunitě. Tlumočníky pracující ve zdravotnictví lze považovat za příbuzné zdravotnické pracovníky.

V USA je jazykový přístup socioekonomickou nerovností a jazykový přístup ke zdravotnickým službám financovaným z federálních zdrojů je vyžadován zákonem. Hlava VI zákona o občanských právech z roku 1964 zakazuje diskriminaci na základě rasy, barvy pleti nebo národnostního původu v jakémkoli programu nebo činnosti, které dostávají federální finanční prostředky nebo jinou federální finanční pomoc. Nemocniční systémy a kliniky, které jsou financovány z federálních programů, jako je Medicare, jsou podle tohoto zákona povinny přijmout přiměřené kroky k zajištění rovného přístupu ke zdravotním službám pro pacienty s omezenou znalostí angličtiny.

Znakový jazykEdit

Tlumočník znakového jazyka musí přesně předávat sdělení mezi dvěma různými jazyky. Tlumočník je tu jak pro neslyšící, tak pro slyšící osoby. K tlumočení dochází, když mluví slyšící osoba a tlumočník přetlumočí význam mluvčího do znakového jazyka nebo jiných forem používaných neslyšící stranou (stranami). Tlumočení probíhá i obráceně: když neslyšící osoba znakuje, tlumočník tlumočí význam vyjádřený znaky do mluveného jazyka pro slyšící stranu, což se někdy označuje jako tlumočení hlasem nebo hlasové tlumočení. To může být prováděno buď jako simultánní, nebo konsekutivní tlumočení. Zkušení tlumočníci znakového jazyka se umístí do místnosti nebo prostoru, který jim umožní, aby byli neslyšící účastníci viděni a slyšící účastníci zřetelně slyšeli, a také aby byli v pozici, kdy jasně slyší a/nebo vidí řečníka nebo řečníky. Za určitých okolností může tlumočník tlumočit z jednoho jazyka do druhého, ať už se jedná o tlumočení z angličtiny do britského znakového jazyka, z angličtiny do amerického znakového jazyka, ze španělštiny do angličtiny do amerického znakového jazyka a podobně.

Příležitost pracovat jako tlumočník mají i neslyšící osoby. Pokud jsou certifikovaní, označují se jako CDI (Certified Deaf Interpreter), pokud ne, nazývali by se DI (Deaf Interpreter). Neslyšící jedinec spolupracuje se slyšícím protějškem a zajišťuje tlumočení pro neslyšící osoby, které nemusí znát stejný znakový jazyk, jaký se používá v dané zemi, mají minimální jazykové znalosti, jsou opožděné ve vývoji, mají jiné mentální a/nebo fyzické postižení, které činí komunikaci jedinečným problémem, nebo o něj požádají. V ostatních případech může slyšící tlumočník tlumočit ve znakovém jazyce, ať už tým zná jakýkoli druh znakového jazyka, a neslyšící tým pak tlumočí do jazyka, kterému daná osoba rozumí. Tlumočí také informace z jednoho prostředku jazyka do jiného – například když osoba znakuje vizuálně, může být neslyšící tlumočník najat, aby tyto znaky přepsal do ruky hluchoslepé osoby a přidal k nim vizuální informace.

Někteří tlumočníci byli formálně vyškoleni v tlumočnickém výcvikovém programu (ITP), i když to není vždy vyžadováno. Délka ITP se liší, obvykle se jedná o dva nebo čtyři roky k získání titulu nebo certifikátu. K dispozici jsou také postgraduální programy.

V USA mají tlumočníci znakového jazyka certifikáty na národní a v některých státech na státní úrovni. Nezisková organizace The Registry of Interpreters for the Deaf (RID) je známá svým národním procesem uznávání a certifikace. Kromě požadavků na školení a přísných certifikačních testů musí členové RID dodržovat kodex profesionálního chování, proces podávání stížností a požadavky na průběžné vzdělávání. V USA existuje mnoho programů pro přípravu tlumočníků, přičemž orgánem, který akredituje programy pro přípravu tlumočníků, je Collegiate Commission on Interpreter Education. Seznam akreditovaných programů naleznete na webových stránkách CCIE.

Evropské země a země v jiných zemích mají vlastní národní asociace tlumočníků znakového jazyka. Některé země mají více než jednu národní asociaci kvůli regionálním nebo jazykovým odlišnostem. Evropské fórum tlumočníků znakového jazyka (efsli) je zastřešující organizací tlumočníků znakového jazyka v Evropě. V Kanadě je profesní asociací, která uznává a na národní úrovni certifikuje tlumočníky znakového jazyka, Asociace tlumočníků znakového jazyka Kanady (AVLIC). Pod AVLIC spadá několik přidružených poboček zastupujících určitý region Kanady.

Tlumočníci znakového jazyka se setkávají s řadou jazykových, environmentálních, interpersonálních a intrapersonálních faktorů, které mohou mít vliv na jejich schopnost poskytovat přesné tlumočení. Studie zjistily, že většina vzdělávacích programů pro tlumočníky dostatečně nepřipravuje studenty na velmi proměnlivou každodenní zátěž, kterou musí tlumočník zvládat, a v tlumočnické oblasti se neustále diskutuje o tom, jak studenty na náročnou práci vhodně připravit. Navrhované změny zahrnují důkladnější definici toho, co by měl kvalifikovaný tlumočník znát, a také strukturu postgraduální stáže, která by umožnila novým tlumočníkům pracovat s výhodou dohledu zkušenějších tlumočníků, podobně jako je tomu u programů zavedených v medicíně, při vymáhání práva atd.

V Izraeli Naama Weiss, členka představenstva Malach, organizace izraelských tlumočníků znakového jazyka, propagovala video, které vytvořila. Byla to její parafráze videa So-Low a ukazovala její pohled na práci izraelských tlumočníků znakového jazyka. Studie, která byla provedena ve Finsku, zjistila, že ve srovnání s učiteli cizích jazyků a nelingvistickými odborníky je pro simultánní a konsekutivní tlumočníky charakterističtější vysoká kooperativnost, a Weissová to ve svém videu ukázala, ačkoli tvrdila, že je komická.

Jednou z nákladově efektivních metod poskytování překladatelských služeb do znakového jazyka jsou počítačově animovaní avataři znakového jazyka, například SiMAX. Světová federace neslyšících podporuje používání avatarů „pro předem nahrané statické informace pro zákazníky, například v hotelech nebo na nádražích“, nikoliv jako náhradu lidských překladatelů.

MediaEdit

Tlumočení v médiích musí být ze své podstaty prováděno v simultánním režimu. Zajišťuje se zejména u živých televizních přenosů, jako jsou tiskové konference, živé nebo nahrané rozhovory s politickými osobnostmi, hudebníky, umělci, sportovci nebo lidmi z podnikatelských kruhů. Při tomto typu tlumočení musí tlumočník sedět ve zvukotěsné kabině, kde v ideálním případě vidí na řečníky na monitoru a na scénu. Před zahájením nahrávání je třeba zkontrolovat veškeré vybavení. Zejména je třeba překontrolovat satelitní spojení, aby se zajistilo, že tlumočníkův hlas nebude posílán zpět a tlumočník uslyší vždy jen jeden kanál. V případě rozhovorů nahrávaných mimo studio a některých publicistických pořadů tlumočník tlumočí to, co slyší na televizním monitoru. Šum v pozadí může být vážným problémem. Tlumočník pracující pro média musí působit stejně uhlazeně a sebejistě jako televizní moderátor.

Mediální tlumočení se zviditelnilo a zviditelnilo zejména po válce v Zálivu. Televizní stanice začaly najímat štábní simultánní tlumočníky. Tlumočník zprostředkovává divákům tiskové konference, telefonické pípání, rozhovory a podobné přímé přenosy. Je to více stresující než jiné typy tlumočení, protože tlumočník se musí vypořádat s celou řadou technických problémů spolu s potížemi a tahanicemi dispečinku během přímého přenosu

.