Na začátku roku 2019 uvedla společnost Netflix do pohybu nečekaný kulturní fenomén kolem něčeho tak zdánlivě všedního, jako je „úklid“. Mari Kondo, drobná Japonka se zářivým úsměvem, vstoupila do zaneřáděných domovů a životů osmi amerických rodin, aby je naučila duchovnímu rozměru a transformační síle úklidu duševního a fyzického nepořádku, který stojí v cestě šťastnému životu. Zdálo se, že Američané najednou na Twitteru, Instagramu a Facebooku píší o tom, jak jim vyklízení nepořádku pomáhá dostat se do kontaktu s tím, co v jejich životě „vyvolává radost“, a získat zpět své právoplatné štěstí.
„Efekt Mari Kondo“ je jedním z projevů toho, že Západ hledá v Japonsku moudrost, jak žít lepší, smysluplnější a spokojenější život. Dalším je japonská myšlenka „Ikigai“ (smysl života), módní slovo Ted Talks, článků a knih s názvy jako Jak na Ikigai: Jak najít štěstí a žít svůj životní cíl: Lekce, jak najít štěstí a žít svůj životní cíl, Jak probudit Ikigai: Jak se Japonci každý den probouzejí k radosti a účelu a Ikigai:
I přes tento příval nadšení výsledky celosvětových průzkumů ukazují, že Japonci nemají v oblasti štěstí navrch. Průzkum Global Advisor Survey on Happiness 2019 společnosti Ipsos odhalil, že z 29 zkoumaných zemí je Japonsko na 23. místě, daleko za Austrálií (1. místo), Kanadou (2. místo), Čínou (3. místo) a USA (6. místo). Na 20. místě jsou dokonce Jihokorejci, kteří jsou ohledně svého štěstí optimističtější. Tato nízká úroveň štěstí se odráží i ve zprávě OSN o světovém štěstí za rok 2019, kde Japonsko zaujímá 58. místo, což je jedna z nejnižších hodnot mezi průmyslovými zeměmi. Proč Japonci v prosperující, čisté, bezpečné a stabilní zemi s kvalitním a dostupným systémem vzdělávání a zdravotní péče uvádějí tak relativně mizivou úroveň osobního štěstí?