V průběhu svého života jsem mnohokrát ublížil a byl zraněn. Nejenže mě ovlivnily činy druhých, ale ve svém vlastním hříchu jsem zápasil s hořkostí a studem – výsledkem byla neochota odpustit. Mé srdce bylo potlučené, pohmožděné, zůstaly na něm stopy hanby, lítosti, úzkosti a skvrny hříchu. Mnohokrát jsem se kvůli hříchu a zranění, které jsem způsobil někomu jinému, styděl a mnohokrát jsem se kvůli situacím, které jsem nezavinil, zlobil a hořekoval na Boha.
Ani jedna z těchto emocí nebo rozhodnutí z mé strany nejsou zdravé a ani jedna z nich mě nevede k životu v hojnosti, o kterém mluví Ježíš v Janově evangeliu 10,10: „Zloděj přichází jen krást, zabíjet a ničit. Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti.“
Zloděj přichází krást, zabíjet a ničit, ale Ježíš poskytuje život v hojnosti. Otázkou je jak? Jak tento hojný život přijmout a jak vyvést z tohoto hořkého neklidu, hněvu na Boha a neplodné bolesti, která je uprostřed bolesti srdce tak častá?
Jak nám Bůh odpouští?
Odpovědí je Boží odpuštění. Možná už chcete zavřít záložku tohoto článku a jít dál, protože se domníváte, že odpuštění je příliš velké břemeno – příliš těžké k unesení -, ale musím vás požádat, abyste mě vyslechli. Tento článek nepíši z místa s vysokým a mocným srdcem. Zrovna včera jsem se snažil odpustit někomu, kdo mi ublížil. Dobře znám tu bolest, když je člověk zničený a přesto potřebuje odpustit a odpustit. Odpuštění není jen něco, k čemu musíme sebrat sílu, ale nejprve se dává dobrovolně, abychom mohli být uzdraveni.
Bůh iniciuje odpuštění od začátku do konce
Když byli Adam a Eva v zahradě – první lidé stvoření Bohem – chodili s ním v dokonalém vztahu. Nebyly tam žádné slzy, žádná těžká práce, žádný boj až do pádu, kdy odmítli Boží vládu. Okamžitě po jejich neposlušnosti vstoupila do světa bolest a hanba a hřích se projevil v plné síle. Adam a Eva sice odmítli svého Stvořitele, ale Bůh zůstal uprostřed jejich neposlušnosti věrný. Jedním z prvních Božích činů zaznamenaných po pádu je odpuštění, neboť Bůh přinesl první oběť, aby zakryl jejich hřích, aniž by o to požádali (Genesis 3,21). Boží odpuštění nikdy není iniciováno námi, vždy je nejprve iniciováno jím. Bůh odplatil naše zlo svým milosrdenstvím. Poskytl milost za milostí, odpustil jim první počáteční hřích a slíbil, že jednoho dne vše napraví skrze nejvyšší oběť a Spasitele, Ježíše.
Ježíš odpouští první a nakonec
Náš podíl na odpuštění je aktem poslušnosti, ale nikdy není naším dílem, abychom ho shromáždili a iniciovali na začátku. Bůh nesl tíhu hříchu Adama a Evy od zahrady, stejně jako nese tíhu našeho hříchu. Ježíš, svatý Boží Syn, byl zesměšňován, pokoušen, ohrožován, zrazován, zpochybňován, bičován a nechán zemřít sám na kříži. Nechal se bez ospravedlnění zesměšnit a ukřižovat. Ježíš přijal to, co si Adam a Eva v zahradě zasloužili, a přijal plný Boží hněv, když na sebe vzal trest za náš hřích. Nejbolestivější čin v dějinách lidstva dopadl na Dokonalého člověka a odtrhl ho od Otce kvůli našemu odpuštění. Jak říká Jan 3,16-18, toto odpuštění je nabízeno zdarma všem, kdo věří:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něj svět spasil. Kdo v něho věří, není odsouzen, ale kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno Božího jednorozeného Syna.“
Ježíš jednak nabízí odpuštění zdarma skrze víru v evangelium, jednak v jistém smyslu usmrcuje vše, co musí být odpuštěno (Řím 5,12-21; Flp 3,8-9; 2Kor 5,19-21). Ježíš na kříži nezemřel jen za jediný hřích nebo minulý hřích, s nímž zápasíte, ale nabízí odpuštění plně a definitivně, protože vstal z hrobu a nadobro porazil hřích, satana i smrt. Jeho vzkříšení poskytuje svobodu odpuštění i hojný život, který s ním přichází.
Jak přijímáme Boží odpuštění?“
Neexistují žádná kouzelná slova, která musíme říci, aby nám Bůh odpustil. Boží milost jednoduše přijímáme v pokoře tím, že si přiznáme, že jsme hříšníci, kteří potřebují jeho milost. V Lukášově evangeliu 8,13 (AMP) nám Ježíš podává obraz toho, jak vypadá modlitba za Boží odpuštění:
„Celník však stál opodál, ani nezvedl oči k nebi, ale bil se do prsou , říkal: „Bože, buď milosrdný a milostiv mně, hříšníkovi !“
Přijetí Božího odpuštění začíná přiznáním našeho hříchu a prosbou o jeho milost. Činíme tak v úkonu spásné víry, když nejprve uvěříme v Ježíšův život, smrt a vzkříšení, a jako pokračující úkon poslušnosti v pokání. Jan 1,9 říká:
„Říkáme-li, že nemáme hřích, klameme sami sebe a není v nás pravda. Jestliže však vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“
Ačkoli je nám skrze víru v evangelium při spasení plně odpuštěno a jsme ospravedlněni, náš hřích nás zázračně nadobro neopouští. S hříchem stále zápasíme a budeme zápasit až do dne, kdy se Ježíš vrátí. Vzhledem k tomuto časovému rámci „téměř, ale ještě ne“, v němž žijeme, musíme i nadále přinášet Ježíši svá vyznání a činit pokání ze všech hříchů. Stephen Wellum to ve svém článku Když jsou mi všechny hříchy odpuštěny, proč musím pokračovat v pokání? říká takto:
„V Kristu jsme stále úplní, ale zároveň jsme ve skutečném vztahu s Bohem. Analogicky v lidských vztazích poznáváme něco z této pravdy. Jako rodič jsem ve vztahu se svými pěti dětmi. Protože jsou mou rodinou, nikdy nebudou zavrženy; tento vztah je trvalý. Pokud však zhřeší proti mně nebo já proti nim, náš vztah je napjatý a je třeba ho obnovit. Náš smluvní vztah s Bohem funguje podobně. Takto můžeme pochopit naše plné ospravedlnění v Kristu a učení Písma, že potřebujeme trvalé odpuštění. Tím, že Boha žádáme o odpuštění, nic nepřidáváme ke Kristovu dokonalému dílu. Místo toho znovu uplatňujeme to, co pro nás udělal Kristus jako naše smluvní hlava a Vykupitel.“
Aby naše srdce nebyla nadutá pýchou a samospravedlností, musíme i nadále vyznávat své hříchy a prosit o odpuštění, abychom mohli žít v obnoveném vztahu s Bohem. Pokání z hříchu se týká jak jednorázového hříchu, tak opakovaných vzorců hříchu v našem životě. Musíme žádat o odpuštění za jednorázovou lež, stejně jako žádáme o odpuštění za pokračující závislost. Obojí vyžaduje naše vyznání a obojí vyžaduje stejný druh pokání – vzdát se života v hříchu, obrátit se ke kříži a uvěřit, že Ježíš je lepší. S hříchem bojujeme tím, že jsme upřímní ve svých zápasech, a s hříchem bojujeme tím, že se vyznáme Bohu i druhým. Vzhlížíme ke kříži a obdivujeme, co všechno Ježíš udělal, aby nám odpustil, a necháváme se tím pohánět k poslušnosti ve víře vůči němu.
Božské odpuštění nabízí život, a to život v hojnosti
Díky Boží iniciační, zachraňující milosti přijímáme proměněný život v hojnosti. To znamená, že jsme „byli ukřižováni s Kristem. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. A život, který nyní žiji v těle, žiji vírou v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě“ (Galatským 2,20).
Boží odpuštění nás vyzývá, abychom „odložili své staré já, které patří k vašemu dřívějšímu způsobu života a je zkažené klamnými žádostmi, a obnovili se v duchu své mysli a oblékli nové já, stvořené podle Boží podoby v pravé spravedlnosti a svatosti“ (Ef 4,22-24).
Díky evangeliu jsme nyní schopni odpouštět druhým, protože Ježíš nejprve odpustil nám (Ef 4,32). To, že nám vzkříšený Kristus odpustil, znamená, že nyní máme moc bojovat s pokušením nepřítele (2Kor 5,19-21). Přijetí Božího odpuštění pouze z milosti, skrze víru a v samotném Kristu nám nabízí Boží lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, mírnost, věrnost a sebeovládání nyní i na věčnosti (Jan 5,24; Galatským 5,22-23). Z tohoto obnoveného ducha se neustále snažíme růst v Boží milosti a rozšiřovat Boží milost na druhé. Bůh nás nikdy nenechává samotné, abychom přišli na odpuštění. Prostřednictvím svého syna nám poskytuje prostředky k odpuštění a nabízí proměněný život, který nám poskytuje pokoj a porozumění, když se snažíme odpouštět i druhým.
Foto: ©GettyImages/doidam10
Stephanie Englehartová je rodačka ze Seattlu, manželka zakladatele církve, maminka a milovnice všeho, co se týká kávy, přírody a dobrého (snadno připravitelného) jídla. Stephanie vášnivě touží po tom, aby si Bůh mohl použít její upřímné myšlenky a vyznání k tomu, aby uvedl do života aplikaci evangelia. Více z toho, co píše, si můžete přečíst na blogu Ever Sing na adrese stephaniemenglehart.com nebo ji sledovat na Instagramu: @stephaniemenglehart.
Tento článek je součástí naší větší knihovny zdrojů o křesťanských praktikách a disciplínách důležitých pro křesťanskou víru. Chceme vám nabídnout snadno čitelné a srozumitelné články, které odpoví na vaše otázky týkající se křesťanského života – od mluvení v jazycích po desátky &křest.
10 věcí, které je třeba vědět o mluvení v jazycích
Ovoce Ducha – jaké jsou?
Co je to desátek?
Co je to sobota a je stále důležitá?
Křest – co znamená a proč je důležitý
Společenství – 10 důležitých věcí, které je třeba si zapamatovat
Boží zbroj – co to je a jak ji používat
Co znamená být spravedlivý?
Co je to křest?
Co je to poddanství?