Žárlivost je zbytečná emoce.

Ale nejenže je zbytečná, je také destruktivní. Někteří říkají, že všechny války začínají ze žárlivosti.

Pamatujete si na legendu o trojské válce, ztvárněnou ve filmu Trója? Údajně velká vojska Řecka a Tróje deset let válčila kvůli Heleně, jediné krásné ženě.

Jak hloupé, že?“

Žárlivost nás ale s*re i v menším měřítku – uvnitř nás samých. Říká nám, že nejsme dost dobří. Proto se díváme na někoho jiného a přejeme si to, co má on.

Už jste se tak někdy cítili? Pro mě, když žárlím – cítím se jako ztroskotanec.

To i přesto, že si připomínám, jak je to destruktivní. Tak moc se od ní snažím držet dál. A přesto to čas od času udeří.

Jsou však věci, které mohou pomoci. Na základě výzkumu a osobních zkušeností uvádím své nejlepší tipy, jak se vypořádat se žárlivostí. Pokud jste s ní někdy bojovali, snad vám tyto kroky také pomohou.

Přiznejte si žárlivost

Prvním krokem k vypořádání se s nepříjemným pocitem je přijetí.

Ale stejně jako 80 % řidičů tvrdí, že jsou lepší než průměrní (což samozřejmě statisticky nedává smysl), může si spousta lidí myslet, že jsou vůči žárlivosti imunní.

Většina z nás však není. Žárlivost je univerzální emoce. Sakra, je tak univerzální, že ji můžete pozorovat i u zvířat. Už jste někdy pohladili jiného psa/kočku než toho svého – jen abyste si uvědomili, že vám váš „stálý“ mazlíček dělá „naschvály“?

I starý moudrý Warren Buffett říká:

„Není to chamtivost, co řídí svět, ale závist.“

Pokud se tedy někdy přistihnete při palčivých pocitech závisti, řekněte: „Jsem <tady vaše jméno> a závidím.“

Ale co je ještě důležitější, řekněte také: „Jsem <tady vaše jméno> a závidím.“

Ale co je ještě důležitější, řekněte: „Ale je v pořádku cítit se žárlivě. Je to jen lidské. A tady je, co s tím udělám.“

Mluvte sami se sebou

Pokud se chcete zlepšit ve zvládání negativních emocí, jako je žárlivost – musíte se s nimi dobře seznámit. Může vám to připadat nepříjemně dojemné (zejména pro vás, machistické muže), ale nesmažte je se slovy: „

Naopak, musíme se zamyslet nad tím, jak se cítíme. A proč.

V řeči psychologie se tomu říká „metakognice“ neboli přemýšlení o přemýšlení. Někteří psychologové používají stejné slovo i pro „přemýšlení o pocitech“, což je to, co budeme dělat zde.

Příklad kdykoli máte chuť někoho praštit, je užitečné se zhluboka nadechnout, zastavit se a položit si následující otázky:

• Jaké emoce teď cítím? Je to hněv? Je to zranění? Je to žárlivost?
• Jaké byly spouštěče, které tuto emoci vyvolaly? Sledoval jsem něčí „dokonalý“ život na Instagramu? Řekl mi někdo něco ošklivého? Usmál se někdo na mého přítele?
• Co je skutečným důvodem, proč se cítím tak špatně? Cítím se ve srovnání se svými přáteli jako nula? Mám blbou práci, kterou nenávidím? Nejsem si jistá, že mě můj přítel miluje?“

Odpojte se od situace a představte si, že jste neutrální třetí strana, která ji pozoruje zvenčí. Jako neviditelný anděl, který se pozoruje a dělá si poznámky – snaží se zjistit, proč děláte určité věci.

Takové zkoumání sebe sama vám nedá odpovědi okamžitě. Ale časem vám umožní lépe pochopit sebe sama.

A otevře vám některé další věci, o kterých budeme mluvit příště.

Praktikujte myšlenkový experiment „100% výměna“

„100% výměna“ je první praktický nástroj, o kterém budeme mluvit. Použijete ho, když se přistihnete, že říkáte věci jako:

• „Chtěl bych být jako on. Má tolik peněz.“
• „Chtěl bych být jako ona. Tolik cestuje a její Instagram je tak nádherný.“
• „Chtěla bych být jako oni. Nemají žádné problémy.“

Je to protilék vždy, když někomu závidíš jeho život. A probíhá to takto… Zeptej se sám sebe:

„Kdybych mohl svůj život kompletně vyměnit za jeho/její, včetně nejen těch dobrých věcí, ale i všech špatných – udělal bych to?“

A pak si to uvědomíš. To, co na druhých lidech vidíme navenek, je jen jedna část jejich života. To, co vidíme tak krásně vyobrazené na fotce na Insta, vypovídá jen o tom, jak tráví jednu hodinu z celého týdne. Ale za tím je mnohem víc.

Přesto porovnáváme ty nejlepší části života jiných lidí s těmi nejnudnějšími částmi toho našeho. Proto se cítíme na hovno.

Ale když se racionálně zamyslíme nad vší tou bolestí, utrpením a kompromisy, které museli udělat, aby se dostali ke svým dobrým okamžikům – uvědomíme si, že bychom se svého vlastního života také nevzdali.

Nechcete mít život někoho jiného. Jen o něm rád fantazíruješ.

Spočítej si svá požehnání

Žárlivost pramení z pocitu nedostatečnosti. Pamatuj si, že pokud máme pocit, že nejsme dostateční – tehdy se začneme dívat ven na jiné lidi.

Způsob, jak to napravit, není získat všechno, co chceš. Už instinktivně víte, že lidé nejsou nikdy spokojeni. V okamžiku, kdy si koupíte lepší telefon než váš kamarád iPhone 8, začnete hledat někoho s iPhonem X, s kým byste se mohli srovnávat. Je to lidská přirozenost, neustále se chtít srovnávat a být lepší.

Je tu ale i jiný způsob. A tady cituji velkého řeckého OG:

„Tajemství štěstí, jak vidíte, se nenachází v hledání více, ale v rozvíjení schopnosti užívat si méně.“
– Sokrates –

Tady je účinné cvičení: Pokaždé, když pocítíte žárlivost, vytáhněte telefon a rychle si poznamenejte tři věci, za které jste vděční. Přesuňte svou pozornost od vnějších věcí, ale podívejte se na to, co je ve vašem životě již dobré. Může to být i něco opravdu jednoduchého, například:

• Jsem vděčný za svůj dnešní oběd. Chutnal dobře.
• Jsem vděčný za to, že moji rodiče jsou stále nablízku, silní a zdraví.
• Jsem vděčný za to, že mám kamaráda, se kterým se můžu scházet.

Vděčnost je tak mocný nástroj, že ho studovala spousta vědců a dokázala jednu věc: prostě dělá lidi šťastnějšími.

Teď vím, že to může znít jako nějaká nerealistická blbost typu „Všechno je perfektní, jen se usmívej!“. Ale já nezlehčuji těžké chvíle, kterým v životě čelíme.

Trápení je skutečné – je součástí lidské zkušenosti. Nikdo z nás v tom nemá na výběr.

Máš však na výběr, jak se na život díváš. Všechno ti může připadat jako zázrak, nebo ti všechno může připadat jako průser – je to tvoje volba.

Přibliž se k objektu své žárlivosti

„Když někomu závidíš, stavíš zeď mezi sebe a věci, které tomu člověku závidíš.

Pokud mají dobrou práci, mezi tebou a získáním dobré práce je nyní nová zeď. Proč? Protože se programujete tak, abyste neměli rádi lidi, kteří mají dobrou práci.“
– James Altucher –

Občas žárlím na jiné spisovatele. „Proč má tolik příznivců? Vždyť ani neumí dobře psát.“ „Proč má tolik sdílení? Vždyť ani není chytrá.“ To není fér. Vynaložil jsem mnohem víc času a úsilí – měl bych být králem.“

Ale samozřejmě, cítit se takhle je hloupé. A čím déle se v tom pocitu dusím, tím jsem toxičtější.

Takže tady je moje tajemství, jak se s tím vyrovnat: Oslovím ho/ji a pokorně ho/ji požádám, abych se od něj/ní učila. A pak se z nás možná stanou přátelé. A nakonec žárlivost opadne a stane se něčím lepším – třeba respektem.

Je tolik úspěšných lidí, kvůli kterým se cítím malý. Mohl bych je izolovat v koutku své mysli a vyjmenovat všechno negativní, co se jich týká: „Samozřejmě, že vydělávají hodně peněz. V reklamách používají sexy lidi. Taková nízká třída. Bla bla bla.“

Ale ne, už jim nechci závidět. Chci se od nich učit. Chci se s nimi kamarádit.

Buďme všichni kamarádi.

I když je to VELMI nepříjemné

„Dobře, na práci to stačí,“ řekneš. „Ale vážně nesnáším tu mrchu, co se pořád baví s mým přítelem.“

Já vím – když jde o srdeční záležitosti, věci se komplikují.

Možná proto, že jsem od přírody velmi empatická (což znamená, že se dokážu poměrně snadno vcítit do situace jiných lidí), je pro mě velmi těžké někoho nemít ráda, jakmile ho poznám.

Ale vzpomínáš si na tu neviditelnou zeď mezi tebou a člověkem, na kterého žárlíš? Pocit se jen zhoršuje, pokud tuto bariéru stavíte stále výš a výš – až se z ní stane velká zeď negativních emocí. Takovou, která může ohrozit i váš vztah s partnerem.

(Nezapomeňte – žárlivost je toxická.)

Pokud otevřete dveře skrz tuto zeď a natáhnete se na druhou stranu, není zaručeno, že se vám bude líbit, co tam najdete. Ale z dlouhodobého hlediska to bude pro tvé pocity lepší.

A pokud to uděláš s otevřeným srdcem – možná si uvědomíš, že máš vlastně spojence, ne nepřítele. V tomto světě plném nedůvěry nás nezachrání izolace – ale dialog a empatie.

I Severní Korea někdy mluví s Jižní Koreou.

Vyříkejte si to – získejte podporu

Pamatujete si na bod číslo 2, kde sami analyzujete své pocity? Tak tento bod berte jako pokračování bodu číslo 2 – jenže tentokrát máte zálohu: člověka, který dokáže reagovat.

Tady hledáme někoho, kdo vám bude naslouchat a vcítí se do vás. A pak vám poskytne neodsuzující emocionální podporu (a možná i objetí?). Nemusí vám ani dávat rady, jak řešit vaše problémy. Pokud je to žárlivost – technicky vzato stejně není žádný vnější problém k řešení.

Je skvělé, pokud je váš partner tím, na koho se kvůli tomu obracíte. Ale sourozenec, příbuzný nebo blízký přítel může být také vaším „žárlivě-konfesním“ odbytištěm.

BTW – nemyslím tím jen žárlivost ve vztahu. Pokud žárlíte na to, jak Nora každý rok povyšuje, je dobré si o tom promluvit i s manželem.

p.s. To není záminka k nadávání – to jen přilévá olej do ohně a cítíte se ještě hůř.

Překonejte nejistotu – budujte si sebevědomí

Přáli jste si někdy, abyste se cítili lépe? Abyste se měli více rádi? Tak právě pro vás je určen tento závěrečný bod. Když se totiž máme rádi, přestaneme se cítit tak nejistě. A přestaneme tolik žárlit na ostatní lidi.

Proto je tak důležité rozvíjet svou sebeúctu. Je to obrana mysli proti nejistotě.

Ale jak? No, prvním krokem je obklopit se pozitivními lidmi, kteří vás pomohou budovat. (Viz předchozí bod.)

Druhým krokem je stát se dobrým ve věcech, které jsou pro vás důležité.

To je zásadní, takže se u toho chvíli zastavme. Řekněme například, že je pro vás důležitá akademická kvalifikace a chcete mít titul MBA. Pokrok na cestě k tomuto cíli – každá přečtená stránka, každý splněný úkol a každý absolvovaný semestr – vám pomůže vybudovat si ho.

Na druhou stranu, možná vám na kvalifikaci nezáleží, ale velmi rádi vaříte. Stát se lepším kuchařem, kde můžeš své přátele krmit lahodnými výtvory, bude tvou vzpruhou.

Podle rozumu je jedno, co si vybereš. Záleží na tom, abyste se rozhodli vy – rozhodněte se, co je pro vás důležité; rozhodněte se pro své základní hodnoty. A pak v tom dělejte pokroky.

Mít rád sám sebe je dokonalý lék proti žárlivosti. Protože pak si uvědomíš, že všechno vnější, co jsi hledal, můžeš ve skutečnosti najít v sobě.

– – –

Všichni jsme poutníci v této velké řece života. Někteří z nás se narodili do velkého blahobytu, se silnými loděmi, na nichž se mohou plavit po rozbouřeném moři života. Někteří z nás jsou pracující lidé – s malými loděmi, které se často porouchávají – a tak musíme stále tvrdě pádlovat. Zatímco někteří z nás musí plavat nazí proti proudu, jen aby přežili.

Doufám, že až jednou uvidím někoho, kdo kolem mě proplouvá na větší lodi, budu mu to přát. Místo abych se díval sám na sebe a proklínal svou situaci.

Napsal jsem to ne proto, že jsem překonal žárlivost a jsem nějaký mírumilovný mnich, který je klidný v bouřích života. Napsal jsem to proto, že i já občas žárlím a pekelně mě to zneklidňuje.

Jak mohu být silnější? Jak se nemám nechat tak snadno ovlivnit? Pořád se o to snažím.

Protože možná jednoho dne, až budu moci být šťastná kvůli němu, budu moci být šťastná i kvůli sobě.