Zoufale toužím po někom milém, ale zdá se, že mě to táhne k chlapům, ze kterých se vyklube ztělesněný ďábel.

Vždycky jsem se vysmívala, když jsem slyšela větu: „Hodní kluci končí poslední.“

„Ale no tak!“

Vždycky jsem se vysmívala. Pomyslel jsem si. „Copak všichni nechtějí hodného kluka? Někoho, kdo se k ní chová slušně a není úplný kretén? Jak to, že hodní kluci nevyhrají všechno?“

A přesto znovu a znovu někoho potkávám, zamilovávám se jen proto, abych zjistila, že můj princ z pohádky byl ve skutečnosti jen převlečená ropucha, vlk v rouše beránčím a všechny další metafory o šelmách, které se skrývají, co mě napadnou.

Proč se do těch ztroskotanců pořád zamilovávám? Tihle chlapi, kteří se ke mně na začátku chovají jako k princezně, abych se ke konci chovala jako jejich služka.

A když jsem byla ve svých 32 letech bez okolků vržena zpátky do světa randění, byla jsem si jistá, že jsem se z minulých vztahů poučila natolik, že si budu umět vybírat moudřeji. A pokud jde o mou hlavu, byla to skutečně pravda. Ale moje srdce? A moje ženské partie? No, zřejmě je stále přitahoval ten typ mužů, které nechcete přivést domů k matce.

Jsou hodní kluci opravdu poslední?

Po randění s narcisty a podvodníky jsem si byla naprosto jistá, že tentokrát budu schopná rozpoznat červené vlajky blbců na míle daleko. Tímto pocitem jsem si byla víc než jistá, když jsem si po čtyřech letech sedla k večeři na své úplně první rande.

Povídali jsme si, smáli jsme se, bylo nám báječně.

Měli jsme spoustu společných věcí… lásku k cestování, zálibu v kreativitě a umění, náklonnost k vaření a jídlu. A nejen to, na papíře vypadal dokonale: lékař, který si svůj pracovní život upravil tak, aby nebyl workoholik; muž, který věří v manželství a závazky a který chce mít také děti.

„Ano!“ napadlo mě. Měl všechno, co jsem chtěla, a zdálo se, že je to skutečně dobrý člověk.

A přesto… mé srdce zůstalo nerozbušené. Motýlci v mém břiše zůstávali klidní. A moje ženské partie… no, ani se nepohnuly.

Vlastně když jsem pomyslela na sex s tím mužem, moje tělo křičelo jasné ne.

via GIPHY

Když se mě máma později ten týden zeptala, jak dopadlo moje rande, řekla jsem jí, že to sice bylo fajn. „Fajn?“ řekla. „Prostě fajn?“ Přiznala jsem se, že i když jsme na papíře vypadali dobře, naše rande bylo rozhodně… béžové.

„No, z béžové může být pestrá,“ řekla.

Ale já už jsem se rozhodla. Nebyla tam žádná jiskra, fyzicky mě nepřitahoval a poslední, co jsem chtěla, bylo někoho svádět.

To se také nestalo naposledy. Byla jsem na nejednom rande s muži, kteří mi připadali dokonale milí, ale cítila jsem hlubokou absenci citu. Začala jsem se na sebe velmi zlobit. Proč se mi ti muži nelíbili? Vždyť vypadali mile. Vypadali mile. Ale nic jsem k nim necítila. Co to se mnou sakra bylo?“

Pak se všechno změnilo

Po mnoha schůzkách jsem si na Tinderu konečně začala povídat s někým, u koho jsem opravdu cítila, že mi sedí. Byl vtipný, inteligentní, dokonce odpovídal mé úrovni sarkasmu a suchého humoru.

Výborně jsme se škádlili a pokaždé, když mi napsal, mé srdce trochu zaplesalo.

Když jsme si konečně domluvili schůzku, byla jsem zatraceně vzrušená, což se mi na žádném z předchozích rande nestalo.

V okamžiku, kdy jsem ho spatřila, mi tělem projel malý záchvěv elektřiny. Ten kluk nebyl žádný Adonis nebo tak něco, ale přesto mě okamžitě přitahoval. Jak večer pokračoval, pili jsme víno, smáli se a zjistili, že máme sakra hodně společného.

Pozval mě na střechu baru a já souhlasila.

Objal mě kolem ramen a řekl mi, že je to jeho oblíbené místo ve městě. Řekl, že je rád, že jsem tam s ním mohla sdílet ten výhled. Mluvil o tom, co budeme dělat na rande číslo dvě a tři. Nechala jsem se opatrně vzrušit.

Nezkoušel mě přimět, abych se s ním vyspala, ani se mě nepokusil políbit. Kdyby to udělal, nejspíš bych do toho v tu chvíli šla.

V taxíku na cestě domů mi napsal, jak se báječně bavil. Odepsala jsem mu totéž.

O pět minut později mi přišla další esemeska. „Tak jsem ti to asi měl říct, ale já tady hledám jenom kamarády.“

Cože?“

přes GIPHY

„Promiň,“ odpověděl jsem. „Hledáš tu jen přátele? Takhle to na našem rande nevypadalo.“

„Jo, nemůžu za to, že si ve věcech čteš.“

Co. Vždyť je to taky tak. Fuck?“

Co následovalo, byla z jeho strany sračka a obviňování mě, že jsem si to špatně vyložila, i když to byl on, kdo mluvil o budoucích „rande“. Říkal mi, že mě objal kolem ramen, protože jsem „atraktivní holka, takže nemohl za to, že trocha náklonnosti prostě unikla“

Hnus.

Ptala jsem se, jestli chtěl jen sex, a naštvala jsem se, když k tomu nedošlo (i když se o nic nepokusil). Řekl, že ne, že je dost sebevědomý na to, aby si o sex řekl, když ho chce.

Tak co to kurva dává?“

Bojím se, že mě přitahují jenom kreténi

V následujících hodinách jsem si procházela svou seznamovací historii a přemýšlela, proč jsem se sakra pořád vzrušovala nad muži, ze kterých se vyklubali naprostí kreténi, a zůstávala naprosto bez emocí u mužů, kteří podle všeho vypadali opravdu mile.

Začala jsem přemýšlet, jestli nemám nějakou vadu, jestli mě třeba nedokážou přitahovat jen příšerní muži. Možná nikdy nenajdu někoho, kdo by se ke mně choval tak, jak si zasloužím, protože jsem se neustále zamilovávala do mužů, kteří se ke mně nakonec chovali jako k hovnu.

A teď? Pořád mám trochu obavy.

Co když mě přitahují jen muži, kteří se ke mně chovají jako k hovnu? Chci říct, že jsem se ze svých minulých vztahů hodně poučila a opravdu věřím, že kdyby se ke mně někdo začal navenek chovat špatně, dala bych mu kopačky rychleji, než bys řekl „fuckboy“.

Ale jak mám hned na začátku poznat, jestli skončí jako hnusák? Proč zoufale toužím po někom milém, a přitom se zdá, že mě přitahují týpci, z nichž se vyklube ztělesněný ďábel?“

Doslova věc číslo jedna, kterou ve vztahu chci, je laskavost, a přitom mě pořád vzrušují lidé, kteří se zdají být milí, ale vyklubou se z nich sociopati, kteří jen napodobují to, co si myslí, že jsou city.

Co když jsem odsouzená k tomu, abych navždy opakovala staré vzorce, protože nejsem schopná se zamilovat do milého chlapa? A nejhorší myšlenka ze všech – pokud potkám někoho, kdo je skutečně milý, jak zabráním své úzkosti, aby mi říkala, že to nakonec budou kreténi?“

Pravdou je, že na žádnou z těchto věcí neznám odpověď a budoucnost mě děsí k smrti. Ale protože mám taky naději, budu se dál nabízet a věřit, že jsem se naučila dost na to, abych se ujistila, že už nebudu vstupovat do škodlivých vztahů.

Je to hra čísel, a když budu hrát dál, musím někdy vyhrát. Správně?“

Tento příspěvek se původně objevil na SheSaid a byl zde znovu publikován s plným souhlasem.

Další články z SheSaid…

12 nejposranějších věcí, které mi muži řekli

Nepopulární názor: Citliví muži jsou ti nejhorší

Vyjednávací taktika mě naučila, že si zasloužím něco lepšího než mizerné muže