V polovině podzimního semestru stojí Steve Jarding, lektor veřejné politiky, před svou třídou a komentuje nedávné individuální mediální tréninky, které již absolvovali téměř všichni jeho studenti. Na dvacetistupňové škále hodnotí většinu rozhovorů a projevů před kamerou jedenáctkou nebo dvanáctkou, říká a rychle podotýká, že většina politiků má zřídkakdy vyšší hodnocení. Projev na sjezdu Demokratické strany v roce 2004, který pomohl tehdejšímu senátorovi Baracku Obamovi dostat se do prezidentského úřadu, hodnotí na dvacetibodové stupnici známkou 17 – což je mimořádně dobré hodnocení.

„Když se budete sledovat na obrazovce,“ říká Jarding, „uvidíte, že nedostatečně využíváte emoce. Všechny lidské bytosti spojuje vášeň.“ Když připravuje studenty ve své třídě The Making of a Politician na pódiové projevy, které budou přednášet po pololetní zkoušce, chrlí techniky, které by měli používat: Nohy by měly být od sebe vzdáleny čtyři až pět centimetrů, jedna noha by měla být před druhou, což by umožňovalo pětipalcové otáčení ze strany na stranu. „Udělejte to hned na začátku a neměňte to,“ říká. Ruce by měly být rovnoběžné se zemí a pohybovat se v rámci „gestového pole“ – prostoru od pasu k bradě. „Gesta rukou ve spojení s mimikou obličeje a vášní v hlase jsou to, co skutečně naváže kontakt s publikem,“ říká.“

Studenti v Jardingově třídě jsou tu proto, aby se naučili oříšky a šrouby kandidatury. Mnozí z nich plánují kandidovat – nebo si pohrávají s myšlenkou, že budou jednou kandidovat – na volenou funkci. Jiní jsou prostě jen zvědaví, ale možná po letech využijí získané poznatky k tomu, aby se o funkci ucházeli. Ať už se rozhodnou kandidovat nebo pracovat v politice v jakékoli fázi své kariéry, Jardingův kurz je součástí celkového školního vzdělávacího programu, který jim pomůže připravit se – pokud a až se naskytne příležitost.

Podle Davida Kinga, vedoucího lektora veřejné politiky, který vyučuje předměty o Kongresu a veřejné politice USA, není zřejmé, kdo tento skok jednoho dne učiní. „Kdybych se snažil předpovídat, téměř vždy bych se mýlil, protože nevíte, co se odehrává v něčím srdci a jak zranitelný je ochoten být, a kandidatura do úřadu je vrcholným cvičením ve zranitelnosti,“ říká King. „Jsou tu teď někteří lidé, kteří se chystají kandidovat, ale netuší, že budou kandidovat, a my nevíme, že budou kandidovat, ale v určitém okamžiku se rozsvítí světlo.“

Pro zástupce státu Massachusetts Lori Ehrlichovou MC/MPA 2005 se světlo rozsvítilo brzy po ukončení studia. Ehrlichová, certifikovaná účetní (CPA) a aktivistka v otázkách čisté energie, nastoupila na Kennedyho školu s přáním proniknout hlouběji do problematiky energetiky, aby mohla efektivněji spolupracovat s volenými zástupci. Za tímto účelem studovala energetickou politiku a vyhledala program Women and Public Policy Program From Harvard Square to the Oval Office – iniciativu, která podporuje ženy ve volebním procesu, aby mohla pomáhat kandidátům, které podporuje, při kandidatuře do úřadu.

„Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla být tou osobou,“ říká Ehrlichová. „Byla jsem taková ta mírná CPA.“ Program Oválná pracovna jí však pomohl celý proces demystifikovat. Vzpomíná, že se naučila, jak získávat finanční prostředky – podat ruku a „požádat o něco, o co je nepříjemné žádat“. Když její státní zástupce přešel na jinou pozici, byla první, kdo hodil svůj klobouk do ringu. „Nikdy předtím jsem nekandidovala, a právě dovednosti a sebedůvěra, které jsem získala ve škole, mě posunuly k vítězství.“ Díky svým schopnostem v oblasti energetické politiky jsem se stala efektivní zástupkyní.

Poznámka, která zazněla první den Jardingova kurzu The Making of a Politician, otevřela Justinu Hartleymu oči pro možnost kandidatury. „Řekl, že Bill Gates dokáže něco změnit jako málokdo, ale v Kongresu se každých pár dní utratí ekvivalent celého Gatesova majetku,“ říká Hartley MC/MPA 2015. „Dobrý zákonodárce má potenciál mít největší vliv ze všech. To změnilo mé myšlení.“ Až přijde ten správný čas, plánuje kandidovat ve své rodné Austrálii.

„Každý, kdo opouští školu, by měl mít za to, že odchází se sadou nástrojů, a nástroje v této sadě by měly zahrnovat ekonomii, manažerské dovednosti a schopnost analyzovat politické situace,“ říká King. „Pokud chtějí někteří vykonávat práci, ke které byli předurčeni, musí tuto sadu nástrojů otevřít a ucházet se o úřad.“

Jako čerstvý kongresman Seth Moulton MPP/MBA 2011 (D-Massachusetts) využívá nástroje, které se naučil na Kennedyho škole, ve volené funkci. Kurz vyjednávání, jak sám říká, byl pro něj pravděpodobně nejužitečnější. „Vyjednáváte každý den svého života, celý den. Byla to věda, kterou jsem nikdy předtím nepoužíval. Nikdy jsem se neučil praxi a vědě o vyjednávání.“

Moulton, který jako mariňák sloužil čtyři turnusy v Iráku, nikdy neuvažoval o kandidatuře na úřad, když byl studentem. „Byl jsem zatížen studentskými dluhy, v rodině jsem neměl žádného politika, ale když se mi naskytla tato příležitost, určitě mi pomohlo, že jsem věděl, že mám tuto síť Kennedyho školy – lidi, které jsem mohl požádat o radu.“ Obrátil se na školu, aby se dozvěděl více o volbách, a jako zvolený úředník vyhledal své profesory z oblasti dopravy a národní bezpečnosti, aby mu poradili. A jeho kurz s Jardingem o tom, jak vést efektivní kampaň, se najednou stal aktuálním. „Když přišel čas, věděl jsem, co má dělat manažer kampaně,“ říká.“

Ti, kdo už jsou ve funkcích, mohou z návštěvy Kennedyho školy také hodně vytěžit, jak tvrdí zástupkyně státu Massachusetts Marjorie Deckerová MC/MPA 2007, která působila v městské radě Cambridge, když vstoupila do programu Mid-Career. „Pobyt na Kennedyho škole mi dal příležitost stáhnout se a hlouběji proniknout do problematiky,“ říká Deckerová. „Zvolení úředníci žonglují s tolika míčky v různých oblastech a mít po ruce odborníky a kolegy, kteří vám pomohou promyslet problémy, je úžasné.“

Pro Drazena Komaricu MC/MPA 2012, který se v blízké budoucnosti hodlá ucházet o křeslo v parlamentu Evropské unie a zastupovat Chorvatsko, se lekce získané v Jardingově třídě již ukázaly jako neocenitelné. Jako prezident Zrinského institutu pro mír, organizace zaměřené na sociální změny, kterou spoluzaložil, pomáhal Komarica v roce 2013 zorganizovat summit v Republice srbské, na němž se sešli vedoucí představitelé parlamentů z bývalé Jugoslávie. Komarica vděčí technikám, které si osvojil v knize The Making of a Politician za to, že mu pomohly přednést poselství a přivítat účastníky summitu.

„Když jsem vystoupil na pódium před politické a náboženské představitele z celé východní Evropy a diplomatickou komunitu, třásla se mi kolena, ale hlavou mi běžely Stevovy techniky: ‚Když vystoupíš na pódium, zastav se, rozhlédni se a podívej se, co se děje kolem tebe. Vydržte tak dlouho, jak jen to půjde. Děsila jsem se, ale vzpomněla jsem si: „Ať děláš cokoli, nestůj paralelně, jednou nohou dopředu. Nechytej se pódia. Všechno mi to docvaklo: kdy udělat pauzu, kdy zvýšit hlas; jeho techniky mě tak ukotvily. A v praxi fungovaly.“