Skotská gaelština zažívá novou vlnu zájmu ve Skotsku i v zahraničí. Kurz gaelštiny spuštěný v listopadu 2019 na jazykové vzdělávací aplikaci Duolingo přilákal za pouhé čtyři měsíce 232 000 aktivních studentů, což znamená, že studentů je o něco více než čtyřikrát více, než kolik je ve Skotsku mluvčích gaelštiny. Také vzdělávání v gaelštině zažívá vysokou poptávku a rozšiřuje se jak v rámci bašty tohoto jazyka na Západních ostrovech, tak i mimo ni.

Ačkoli byla gaelština kdysi hlavním mluveným jazykem na většině území Skotska, je již několik století na ústupu. Současnou vlnu iniciativ na podporu jazyka je třeba uvítat, ale není to poprvé, co se lidé snaží jazyk zpřístupnit ostatním.

Můj výzkum se zaměřuje na způsob, jakým se vyvíjela kulturní a národní identita ve Skotsku a Irsku v 16.-18. století. Zajímá mě zejména napětí mezi Gaely a Skoty a v Irsku, kde etnické a náboženské rozpory vedly ke konfliktům. Klíčovou roli v těchto procesech hrála jazyková politika a ve své práci se zabývám tím, jak se na vývoji identity podílely texty psané v gaelštině, latině a angličtině.

Jazyky se společnou nití

V prvních desetiletích 17. století Edward Lhwyd, brilantní velšský lingvista (který byl také botanikem, geologem a antikvářem), pochopil souvislosti mezi přežívajícími keltskými jazyky: Gaelštinou (irskou i skotskou), velštinou, bretonštinou a kornštinou. Díky velkému osobnímu úsilí a pomoci mnoha ochotných dopisovatelů se zdokonalil ve všech čtyřech jazycích a v roce 1707 vydal soubor srovnávacích slovníků a gramatik v knize Archæologia Britannica. V tomto díle vysvětlil historické souvislosti těchto jazyků a stanovil základy potřebné k tomu, aby se je jeho čtenáři mohli naučit.

Po vydání bylo Lhwydovo dílo opatřeno stránkami pochvalných veršů, které psali vděční a nadšení čtenáři a korespondenti. Básně ve velštině, gaelštině a latině nám ukazují, jak Lhwydovi čtenáři reagovali na jeho dílo a jak oceňovali jeho zapojení do jejich rodných jazyků. Typický gaelský verš zní:

Ceillfair soc is cantair ceol, / Pluh je odložen a hudba zpívá

A’nrioghachd Eirion gach ein ló; / v Irském království každý den;

‚s cuirfhar adhbha ciuil faoi ghleus, / a hudební nástroj se ladí

a‘ ngriochuibh aoibhin na Halban. / v příjemných zemích skotských.

Ne všichni Lhwydovi čtenáři byli tak nadšení a zdvořilí. Někteří měli skutečně podezření, že takový zájem o jazyky Irska a Skotska může signalizovat pouze jakési Lhwydovo politické šikanózní jednání.

K pozitivnímu ohlasu, kterého se Lhwydovi dostalo, existuje dobový ekvivalent, který lze spatřovat v reakci na spuštění kurzu Duolingo. Na sociálních sítích vzniklo mnoho skupin složených ze studentů a propagátorů jazyka. Většina komentářů je prostě děkovná, stejně jako výše uvedený verš pro Lhwyd. Politika gaelštiny se však od roku 1707, kdy se Skotsko a Anglie spojily v unii parlamentů, tolik nezměnila.

V lednu 2020 vypukla politická hádka kvůli novým plánům vzdělávání v gaelštině na Západních ostrovech poté, co toryovská poslankyně Liz Smithová označila tuto změnu za „hluboce znepokojivý krok, který by mohl děti … výrazně znevýhodnit oproti jejich vrstevníkům“, a to navzdory dobře prozkoumaným výhodám dvojjazyčného vzdělávání.

Lhwyd sám se setkal právě s takovými argumenty, jaké předložila Smithová, i když vlastně připustil, že obchod a podnikání v Británii by bylo jednodušší, kdyby všichni mluvili jen anglicky. Ale místo toho, aby všechny omezil na funkční jednojazyčnost, chápal svou práci jako prostředek k tomu, aby si lidé dobré vůle vzájemně porozuměli svým jazykům. To je vize jazykového porozumění jako nástroje míru, nikoliv ekonomického zisku. Jak napsal jeden z jeho čtenářů:

Le caint a dhruidfair gach shith, / Řečí je zpečetěna každá mírová shoda

bheirthair adhradh don ard Riogh: / a uctívání vzdáváno vznešenému králi:

neach da fheabhas ‚s fann a chor, / každý, kdo má jakoukoli cenu, jeho úděl je slabý

‚s canamhuin a bhi da easbhuidh. / pokud mu chybí jazyk.

Před třemi sty lety už Lhwyd a jeho čtenáři začínali chápat, že jazyky nejsou pouhým ekonomickým zbožím, ale že mohou tvořit základ pro plnější rozkvět lidského porozumění a spojení.

Jazyk, kultura a politika

Při čtení komentářů na fórech o studiu gaelštiny na sociálních sítích lze identifikovat celé spektrum postojů a přístupů, které odrážejí ty, jež zastával sám Lhwyd a ti, s nimiž se setkával. Hojně se diskutuje o skotské nezávislosti, uživatelé si posílají dlouhé vzkazy o gaelštině, skotských a irských dějinách a povaze imperialismu (většinou jsou tyto vzkazy podávány i přijímány dobromyslně).

Nedávno jsem byl svědkem toho, jak se na jednom z těchto fór rozvinula kulturní debata o kontroverzní symbolice rudé ruky Ulsteru. Vášně se rozhořely, a přestože jsem se zdržel citací středověké bardské poezie na toto téma, debata se stala příležitostí ke skutečné kulturní výměně a poznání.

Ačkoli se na těchto fórech nevyhneme politickým debatám, zdá se, že obecný postoj je vstřícný, podobně jako Lhwydův vlastní postoj. Uživatelé se rádi podělí o jazykové tipy a kulturní informace. Tato fóra využívají také rodilí mluvčí, kteří se zdají být povzbuzováni k tomu, aby si procvičili své jazykové dovednosti a podělili se o své znalosti s těmi, kteří s jazykem teprve začínají. Možná nyní skutečně můžeme začít říkat, jak to před třemi sty lety udělal jeden z Lhwydových čtenářů:

Do duisgadh riot as anúaigh, / vytrvalý jazyk, který byl pod mrakem

an chanamhuin chruaigh do bhi saoi small / byl tebou probuzen z hrobu,

teanga bhi cían faoi gheisaibh, / jazyk dlouho zakletý

do cuireadh leat a nglo re seal. / byl v současné době zasazen do tisku.