Otázka: „Jaké bylo Elíhuovo poselství Jóbovi?“
Odpověď: Jaké bylo Elíhuovo poselství Jóbovi? Elihu byl jedním z Jobových přátel – ne jedním ze tří, kteří přišli Joba utěšit na začátku knihy, ale jedním, který přichází později a nabízí Jobovi poslední a nejdelší samostatnou řeč. Elíhu je identifikován pouze jako „syn Barakela Búzského z rodu Rámova“ (Job 32,2). V Jóbovi 32-37 Elíhu nabízí Jóbovi odpověď, která vyzdvihuje Hospodina, odsuzuje tři Jóbovy přátele a právem konfrontuje Joba.
V Jóbovi 32 se Elíhu ve své odpovědi zaměřuje na pokárání tří Jóbových přátel, Elífaza, Bildada a Zofara. Ve 12. verši poznamenává: „Věnoval jsem ti plnou pozornost. / Ale ani jeden z vás nedokázal Jóbovi, že se mýlí; / nikdo z vás neodpověděl na jeho argumenty“. Protože Elíhu byl mladší než ostatní Jobovi přátelé, během jejich dosavadního rozhovoru mlčel (Job 32,4-7). Nakonec však už nemohl nic vydržet. Elihu promluví, protože se „velmi zlobí na Jóba, že ospravedlňuje spíše sebe než Boha“, a na tři Jobovy přátele, „protože nenašli způsob, jak Jóba vyvrátit, a přesto ho odsoudili“ (Job 32,2-3).
V Jóbovi 33 obrací Elihu svou pozornost na Jóba. Prohlašuje, že se Job mýlí, když říká, že je bez hříchu a že mu Bůh neodpoví. Elihu říká: „Ale já ti říkám, že v tom nemáš pravdu, / neboť Bůh je větší než každý smrtelník“ (Job 33,12).
V Jóbovi 34 Elihu přechází k prohlášení o Boží spravedlnosti. Ve verši 12 konkrétně uvádí: „Je nemyslitelné, že by Bůh jednal špatně, / že by Všemohoucí převracel spravedlnost.“
V Jóbovi 35 se Elihu znovu obrací k Jóbovi s odsouzením. Ve verších 13-14 Elihu říká: „Vskutku, Bůh nevyslyší prázdnou prosbu; / Všemohoucí jí nevěnuje pozornost. / Oč méně tedy vyslechne, / když říkáš, že ho nevidíš, / že tvůj případ je před ním / a musíš na něj čekat.“
V Jóbovi 36-37 Elihu zdůrazňuje Boží velikost. Tato dlouhá část deklaruje mnoho Božích vlastností. V Jóbovi 36,26 Elihu uvádí: „Jak je Bůh veliký – přesahuje naše chápání! / Počet jeho let se nedá zjistit“. Elihu správně poukazuje Joba na Boží moc: „Poslouchej to, Jobe, / zastav se a uvažuj o Božích zázracích.“ (Job 37,14)
Elihu zkrátka odsuzuje Jobovy přátele a Jobovo tvrzení, že je bez hříchu, prohlašuje Boží spravedlnost, odsuzuje Jobův postoj k Bohu a vyzdvihuje Boží velikost. Po Elíhúově čtyřdílné řeči Bůh přeruší své mlčení, aby Jóbovi přímo odpověděl. V Jóbovi 42,7 Hospodin odsuzuje Elífaza, Bildada a Zofara. Poté, co Elihu dokončí svou řeč, už o něm není zmínka, ale co je příznačné, Bůh ho nekárá.
Elihuův život a řeč nabízejí mnoho poznatků pro dnešní dobu. Zaprvé se zabýval skutečnými problémy situace, místo aby se na situaci díval z lidského hlediska. Za druhé, zdůrazňoval Boha a jeho velikost, místo aby se zaměřil na lidskou reakci na problémy. Zatřetí, reagoval s respektem a nejdříve nechal promluvit druhé, než nabídl svou vlastní odpověď. Tyto vlastnosti nám dnes mohou pomoci, když se snažíme pochopit, proč Bůh dopouští utrpení, a když se snažíme pomáhat druhým, kteří čelí utrpení.

.