Jahannam (arabsky: جهنم) je islámský ekvivalent pekla. Jeho kořeny pocházejí z hebrejského slova Gehinnom, což byla starověká skládka odpadků za městem Jeruzalém, kde se spalovaly odpadky. Podle Koránu pouze Alláh (Bůh) ví, kdo půjde do Jahannamu (pekla) a kdo do Janny (nebe).
Popis
Korán poskytuje podrobný popis Jahannamu, který byl muslimy vykládán doslovně i metaforicky. Džahánnam je různě popisován jako ohnivé místo, děsivá propast, úzký most, který je třeba přejít, aby se člověk dostal do ráje, a také jako odporně vypadající příšera, kterou může Alláh přivolat (Korán 82,4). Říká se také, že v Džahannámu roste „zaqqum“ (trnitý strom), který má hořké plody, jež jsou zatracenci nuceni jíst, aby si umocnili svá muka. Jeho plody mají tvar ďábelských hlav. (Korán 44.46).
Říká se, že Džahánnam má sedm úrovní, do nichž se hříšník může dostat v závislosti na svých skutcích. V islámu závisí stupeň trestu v pekle na hříších člověka, a proto existují různé úrovně pekla určené pro různé typy hříšníků. Nejpřísnější úroveň je známá jako „hutama“, která je údajně vyhrazena náboženským pokrytcům.
Soudný den (يوم القيامة)
Podle islámu se každý člověk bude zodpovídat ze svých skutků v „Den zmrtvýchvstání“ (Qiyamah) (Korán 71.18). Během tohoto dne bude otevřena vlastní kniha života muže či ženy a budou obviněni z každého činu, který vykonali, a z každého slova, které pronesli (Korán 54,52-53), ačkoli činy spáchané v dětství se neposuzují. Říká se, že účet je tak podrobný, že člověk bude žasnout nad tím, jak je obsáhlý. Říká se také, že pokud člověk popírá nějaký skutek, který spáchal, nebo ho odmítá uznat, pak proti němu budou svědčit části jeho těla. Každý člověk, muslim i nemuslim, se podle islámského myšlení bude zodpovídat za své činy a bude podle toho Alláhem souzen (Korán 74,38).
Zkoušky a útrapy spojené se Soudným dnem jsou podrobně popsány jak v Koránu a hadísech, tak v komentářích islámských vykladačů a vědeckých autorit. Shodují se v tom, že v tento den bude Bůh rozhněván více než kdykoli předtím a před Bohem se budou třást i andělé. Lidé se navíc v tento „den“ budou tak bát, že sami proroci opakovaně oslovují Boha větou sallim, sallim, neboli ušetři, ušetři – tedy „ušetři své následovníky, ó Bože“. Mohamedovi následovníci za jeho života, kteří se po jeho odchodu od islámu odchýlili, odpadlíci od islámu, jsou pohlceni ohněm. Ti, kdo překrucovali či ignorovali Korán nebo konvertovali k jinému náboženství, jsou rovněž pohlceni pekelným ohněm. Avšak ti, kteří skutečně věří v Boha a jsou zbožní, označovaní jako Al-Ghurr-ul-Muhajjalun díky stopám rituální očisty, kterou během svého života vykonali, litují svých hříchů a vracejí se do „džanny (zahrady), pod níž tečou řeky“. Svět je zničen a mrtví vstávají z hrobů a shromažďují se, čekajíce, až budou souzeni za své činy.
Korán uvádí, že spolu s muslimy Alláh zachrání z pekla i ostatní lidi Knihy a lidé, kteří nepřijali pravé poselství islámu, budou rovněž zachráněni:
„Ti, kdož věří v Alláha a v Den poslední a konají dobré skutky, budou odměněni Pánem svým; nemají se čeho bát ani nejsou zarmouceni.“ (Korán 2.62)
Po smrti prý archanděl Azrael (s pomocí dalších méně významných andělů) oddělí duši od těla, a to buď tvrdě, nebo bezbolestně, podle toho, jak spravedlivý byl člověk za svého života (Korán 79.1-2). Po oddělení duše od těla budou Nakir a Munkar’s (dva islámští andělé) vyslýchat duši v hrobě a ptát se:
„Kdo je tvůj (pán)?“ „Kdo je tvůj (pán)?“ „Kdo je tvůj (pán)?“ ptají se andělé. „Jaký je tvůj způsob života?“ „Kdo je tvůj vůdce?“ (Korán 17.71)
Tato zkušenost bude děsivá a hrůzostrašná v závislosti na tom, zda byl dotyčný spravedlivý či nikoliv.
Po soudu budou všichni muži a ženy nuceni přejít přes hlubokou propast, odkud přeskakují plameny Džahannamu (pekla), po al-Sirát (الصراط, trnitém mostě tak tenkém, že není vidět. V hadísech se říká, že přejít most je tak obtížný úkol, protože most je tenký jako pramen vlasů a ostrý jako ostří meče. Věřící a ti, kteří jsou určeni pro Jannu, jsou schopni přejít rychle a bezpečně, protože ho vidí jako tlustý kamenný most, zatímco ostatní z tohoto tenkého jako vlas mostu spadnou do Jahannamu. Věřící budou vedeni prorokem Muhammadem k rozlehlé nádrži či jezernímu prameni zvanému al-kawthar الكوثر, kde bude jejich žízeň ukojena nápojem bílé barvy, který chutná jako slazené mléko. Říká se, že ten, kdo se z něj napije, nebude nikdy žíznit. V jednom hadísu se říká, že al-kawthar je rajská řeka (al-Buchárí, kniha 76, hadís 583.)
Přímluva (الشفاعة)
V celém „Soudném dni“ je základním principem úplná a dokonalá spravedlnost vykonávaná Alláhem. Ve zprávách o soudu se však také hojně zdůrazňuje, že Alláh je milosrdný a shovívavý a že tyto vlastnosti budou v tento den uděleny v míře, v jaké si je zaslouží.
Předpovídá se, že v tento den bude lidstvo prosit proroky, aby se za ně přimluvili a prosili o bezpečí členů jejich rodin a blízkých. Nejprve se lidé obrátí na Abraháma, pak na Mojžíše, pak na Adama a nakonec na Noeho, kteří všichni odmítnou se za ně přimluvit. Tito proroci budou místo toho poukazovat na Mohameda jako na nejvyššího přímluvce za lidstvo. V jednom hadísu se vypráví, že po Muhammadově zapojení a prosbách se sám Alláh přimlouvá a opakovaně nařizuje svým andělům, aby z Jahannamu (pekla) vyvedli každého, kdo upřímně vyznává šahádu, dokud andělé nedostanou příkaz, aby se vrátili a našli každého, kdo má v srdci byť jen atomovou míru dobra, ačkoli ti, kdo uctívali falešné bohy nebo se podíleli na širku (uctívání modly), nejsou z Jahannamu (pekla) zachráněni a místo toho tam zůstávají navždy. Po Přímluvě se život obnoví buď v Džanně (ráji), nebo v Džahannamu (pekle).
Na rozdíl od vyobrazení pekla jako příbytku věčného trestu, které se vyskytuje v jiných světových náboženstvích, islám uvádí, že člověk může jít do pekla a odtud se po odpykání trestu v pekle dostat do nebe. Říká se, že pouze Alláh ví, jak dlouho bude hříšník v pekle držen. Hříšníci mohou být propuštěni podle Alláhovy vůle. Rozhodnutí, zda budou posláni do Janny (ráje) nebo do Džahannamu (pekla), je však pouze v rukou Alláha. Bůh je tedy konečným arbitrem a qadi (soudcem), kdo půjde do pekla a kdo bude zachráněn.
Poznámky
- Ali, Mohammed Ali Ibn Zubair. Znamení Qiyamah. Islámská knižní služba, 2000. ASIN B000KJ4YDK
- Kabbani, Muhammad Hisham. Blížení Armagedonu: Islámská perspektiva. Islámská nejvyšší rada Ameriky, 2003. ISBN 978-1930409200
- Khalifa, Rashad. Korán: Poslední zákon, autorizovaná anglická verze s arabským textem, revidované vydání IV. Submission.org, 2005. ISBN 978-0972920926
- Smith, Jane I. Islámské chápání smrti a vzkříšení. Oxford University Press, 2006. ISBN 978-0195156492
Všechny odkazy vyhledány 14. března 2018.
- al-Qiyâmah
- Znaky Qiyamah
- Dvě zatroubení trubky světla, která zahajuje období soudu
Kredity
Spisovatelé a redaktoři Nové světové encyklopedie přepsali a doplnili článek Wikipedie v souladu se standardy Nové světové encyklopedie. Tento článek dodržuje podmínky licence Creative Commons CC-by-sa 3.0 (CC-by-sa), která může být použita a šířena s řádným uvedením autora. Podle podmínek této licence, která může odkazovat jak na přispěvatele encyklopedie Nový svět, tak na nezištné dobrovolné přispěvatele nadace Wikimedia, je třeba uvést údaje. Chcete-li citovat tento článek, klikněte zde pro seznam přijatelných formátů citací.Historie dřívějších příspěvků wikipedistů je badatelům přístupná zde:
- Historie Jahannam
- Historie Qiyamah
Historie tohoto článku od jeho importu do New World Encyclopedia:
- Historie „Jahannam“
Poznámka: Na použití jednotlivých obrázků, které jsou samostatně licencovány, se mohou vztahovat některá omezení.