Přehrát média
Andrakův vítězný projekt spočíval v senzoru, podobném testovacím proužkům pro diabetiky, pro screening časného stadia rakoviny slinivky břišní. Senzor sestávající z filtračního papíru potaženého jednostěnnými uhlíkovými nanotrubičkami a protilátkami proti lidskému mezotelinu měl měřit hladinu mezotelinu a testovat tak přítomnost rakoviny u pacienta.
Projekt tvrdil, že testy na lidském krevním séru vykazují odezvu závislou na dávce a že jeho metoda je 168krát rychlejší, 1⁄26667krát dražší a 400krát citlivější než ELISA, o 25 až 50 % přesnější než test CA19-9 a přes 90 % přesnější při zjišťování přítomnosti mezotelinu. Bylo by však zapotřebí několik let zkoušek, aby se zjistilo, zda bude nový přístroj dostatečně citlivý a specifický jako screeningový test na rakovinu slinivky.
Přehrajte si média
Andraka hovořil o inspiraci pro svou práci – včetně smrti rodinného přítele – na fórech včetně TEDx Nijmegen v roce 2013. Svou práci prováděl pod vedením Anirbana Maitry, profesora patologie, onkologie a chemického a biomolekulárního inženýrství na Johns Hopkins School of Medicine.
Andraka požádal o předběžný patent na svou metodu detekce rakoviny slinivky a od roku 2012 komunikoval se společnostmi o vývoji volně prodejného testu.
V říjnu 2013 Andraka vystoupil jako host v pořadu The Colbert Report, kde hovořil o své práci.
KritikaUpravit
Článek z roku 2011 publikovaný Sharonem a kol. vyvrací mnohá Andrakova tvrzení o specifičnosti použití mezotelinu jako biomarkeru rakoviny slinivky. Konkrétně tato skupina prokázala, že sérové hladiny mezotelinu u zdravých dárců se statisticky neliší od sérových hladin u pacientů s karcinomem pankreatu. Dr. Ira Pastan, který mezotelin objevil, řekl, že Andrakova metoda „nedává vědecký smysl. Neznám ve vědecké komunitě nikoho, kdo by jeho závěrům věřil“. George M. Church, profesor genetiky na Harvardově univerzitě, rovněž vyjádřil obavy ohledně nákladů, rychlosti a tvrzení o citlivosti. Novost Andrakovy práce byla rovněž zpochybněna. V roce 2005, sedm let před Andrakovým vítězstvím na Intel ISEF, ohlásila skupina výzkumníků z Jefferson Medical College a Delawarské univerzity senzor na bázi uhlíkových nanotrubiček pro použití v diagnostice rakoviny prsu, který používá metodiku téměř totožnou s údajně novou metodikou Andraky. Kromě toho o senzoru na bázi uhlíkových nanotrubic podobném Andrakově senzoru informovali v roce 2009 Wang a spol. ze skupiny výzkumníků z Jiangnanské univerzity a Michiganské univerzity a o senzoru na bázi uhlíkových nanotrubic pro použití v diagnostice rakoviny informovali v roce 2008 Shao a spol. a použili v něm metodiku podobnou Andrakově metodice.
V roce 2012 Andraka podal „světový patent“ podle Smlouvy o patentové spolupráci, na jehož základě byl proveden předběžný průzkum za účelem určení patentovatelnosti. Průzkum zjistil „nedostatek vynálezecké činnosti“ a předchozí úroveň techniky v amerických patentech 7824925 a 8110369. Žádný následný patent nebyl podán u žádného z patentových úřadů v rámci PCT a 3. června 2015 byl vydán „kód 122“ (evropský patent nebyl podán).
Ačkoli byl zastáncem otevřeného přístupu, byl kritizován za to, že svůj objev nezveřejnil otevřeně, aby jej mohl kdokoli použít a stavět na něm, a pak se na něj pokusil podat patent.