02.01.2020

Irán ani Izrael nemusí usilovat o válku. Ale diplomatický krach po odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem, strategické chyby a hromadění vojenských sil činí přímý konflikt – byť neúmyslný – pravděpodobnějším.

Napětí mezi Izraelem a Íránem vzrostlo poté, co prezident Donald Trump v roce 2018 jednostranně odstoupil od Společného komplexního akčního plánu – dohody z roku 2015 o útlumu íránského jaderného programu výměnou za zmírnění sankcí.

Evropští signatáři JCPOA nebyli schopni účinně zrušit obnovená embarga na obchod s Íránem, což Teherán přimělo k postupnému obnovení obohacování uranu, když se dohoda v polovině roku 2019 rozpadla. Mezitím se vystupňovala konfrontace „tit-for-tat“ íránských a amerických zástupců v Perském zálivu spolu s izraelskými útoky na íránské zástupce v Sýrii a Iráku.

Izrael a Írán jsou antagonisty již od 80. let 20. století. Po americké invazi do Iráku v roce 2003 a formálním stažení amerických vojsk v roce 2011 však byla regionální rovnováha sil narušena a Blízký východ zůstal bez jasného hegemona. Vzniklo tak vakuum, které obě země přivedlo do stále většího konfliktu.

Navzdory agresivní rétorice představitelé ani jedné ze zemí neusilují o totální, přímou válku. Rozdíly ve vnímání, zhoršující se oddanost zbytkům JCPOA a rozmary voleb v Izraeli, Íránu a USA však zvyšují vyhlídky, že by neúmyslný střet mohl konflikt eskalovat.

Ali Vaez, íránský analytik Mezinárodní krizové skupiny, řekl DW, že konflikt se stal „šroubem, který se otáčí pouze jedním směrem a postupem času je stále napjatější.“

„Existují vážná rizika chybné kalkulace, která by mohla strany dohnat k ještě větší a přímější konfrontaci,“ řekl Vaez.

Čtěte více:

Rozšiřující se vliv Íránu

V posledních letech Írán rozšířil svůj vliv v regionu. V Sýrii podpořil operace prezidenta Bašára Asada. V Iráku od americké invaze v roce 2003 podporuje politické strany a různé milice a podle anonymních amerických představitelů citovaných deníkem The New York Times tam v poslední době buduje arzenál balistických raket krátkého doletu. V Jemenu podporuje Hútíje proti Saúdské Arábii; v prosinci USA prohlásily, že zachytily transfer vyspělých íránských raketových dílů Hútíům.

Na sever od Izraele Írán udržuje strategickou podporu Hizballáhu, nejsilnější libanonské politické straně, jejíž polovojenské křídlo je všeobecně považováno za silnější než libanonská armáda.

Teherán se snaží nastolit rovnováhu v regionu, kde Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty masivně vojensky převyšují Írán a Izrael již vlastní jaderné zbraně, uvedla pro DW Trita Parsi, výkonná viceprezidentka washingtonského think tanku Quincy Institute for Responsible Statecraft. S omezeným a stárnoucím letectvem, které nemůže konkurovat regionálním a americkým bojovým letounům, jsou rakety jediným konvenčním odstrašujícím prostředkem Íránu.

Série útoků

Izrael již dlouho provádí neohlášené údery na íránské cíle v Sýrii, ale v posledních měsících se představitelé k těmto operacím veřejně hlásí, útoky zintenzivňují a rozšiřují divadlo války.

Izraelská armáda v letech 2017 a 2018 zasáhla více než 200 cílů podporovaných Íránem v Sýrii. Ve vzácném veřejném přiznání koncem listopadu se armáda přihlásila k jednomu z největších úderů za poslední roky na íránské a syrské cíle v Damašku, uprostřed vzplanutí násilí s Gazou.

Intenzita operací se zvýšila od poslední roztržky v Perském zálivu, která začala v květnu, kdy Spojené státy rozmístily vojenské prostředky kolem Hormuzského průlivu, byla sabotována a zabavena řada tankerů a sestřeleny konkurenční bezpilotní letouny, což se jevilo jako aktivní, i když nepřímý boj mezi silami působícími ve prospěch USA a Íránu.

Vaez uvedl, že íránští představitelé dospěli k závěru, že za říjnovým útokem na tanker plující pod íránskou vlajkou v Rudém moři stojí Izrael, což by znamenalo rozšíření vojenských operací. V listopadu premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že Izrael rozšíří své operace na Jemen, „aby zabránil Íránu upevnit se v regionu.“

Irácká vláda letos obvinila Izrael, že se zaměřil na pozice Lidových mobilizačních sil v Iráku, které jsou spojenci Íránu, spolu se základnami šíitských milicí poblíž Bagdádu. V souladu se svou politikou představitelé Izraele odmítli potvrdit odpovědnost za tyto útoky.

Číst dále:

Aramco „změnilo pravidla hry“

Vnímání Izraele jako hrozby se dramaticky změnilo na vrcholu konfliktu v Perském zálivu v září, kdy roj bezpilotních letounů a nízko letících řízených střel zasáhl ropná zařízení saúdskoarabské státní společnosti Aramco a snížil její produkci na polovinu – tento útok byl podle všeobecného přesvědčení proveden Íránem. K útoku se však přihlásili Íránem podporovaní povstalci Hútíové v Jemenu a Írán svou účast popřel.

„Aramco změnilo pravidla hry, pokud jde o rovnováhu odstrašení v regionu,“ řekl Vaez a poukázal na to, že izraelská obrana je kalibrována spíše na balistické střely než na nízkoletící řízené střely používané proti Saúdské Arábii.

Vaez uvedl, že žádná ze stávajících izraelských obranných systémů by nebyla schopna zabránit útoku na chemické závody nebo jaderná zařízení podle „noční můry“ – „čímž by se části Izraele staly neobyvatelnými na desítky let“.“

Tváří v tvář tomuto „největšímu riziku“, řekl Vaez, je pro Izrael „otázkou, zda to znamená, že by se měl střetu vyhnout a nechat hrozbu časem narůst, nebo zda by měl podstoupit riziko a pokusit se ho potlačit v zárodku.“

Porušená jaderná dohoda

Netanjahu dlouhodobě prosazuje podstoupení tohoto rizika. V září deník The New York Times uvedl, že v roce 2012 byl Netanjahu blíže než kdy jindy k provedení jednostranného úderu na Írán, který by neochotné a na diplomacii orientované USA zatáhl do války. S tím, jak Írán obnovuje svůj jaderný program, by však jeho spojenci mohli stále více považovat jeho výzvu k úderu na Írán za přesvědčivou.

Od té doby, co Trump odstoupil od JCPOA, se Spojené království, Německo a Francie snažily zapojit další země do obchodního orgánu INSTEX, který měl obejít americké sankce, ale téměř vůbec se jim nepodařilo zastavit útěk společností z íránského trhu.

Jako způsob, jak pro sebe vytvořit páku, Írán podnikl několik postupných kroků, které porušují podmínky jaderné dohody. Uvedl do provozu nová zařízení, zvýšil zásoby jaderného materiálu a část z něj obohatil na 4,5 %

Dosažení této úrovně koncentrace vyžaduje podle Světové jaderné asociace více než 80 % úsilí pro výrobu uranu vhodného pro výrobu zbraní.

Vaez uvedl, že cílem Íránu není získat bombu, ale „zvýšit náklady na strategii maximálního tlaku USA a donutit zbývající signatáře, aby jim hodili záchranné lano.“

Signatáři JCPOA se zdrželi spuštění sporného mechanismu, který by znamenal nové sankce OSN a možný konec nejen dohody, ale i Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Prezident Hasan Rúhání však naznačil, že Írán počátkem ledna učiní další krok v rozporu s dohodou.

Rozdíl ve vnímání

Postoj Evropské unie se pomalu sbližuje s postojem USA, uvedl Sanam Vakil, vedoucí Íránského fóra při Chatham House. Obohacování nad 20 % by znamenalo krach dohody, což je pro Izrael červená linie, uvedl Vakil.

Protesty proti regionálnímu vlivu Íránu letos na podzim v Libanonu a Iráku a krátké, ale krvavé povstání doma by mohly vládu přimět k pokračování diplomatických jednání, řekl Vakil.

„Jak zprávy prosakovaly, pochopili jsme, že byly mnohem násilnější a hrozivější, než jsme si dříve mysleli,“ řekl Vakil. „To by mohlo změnit íránské kalkulace na domácím poli a s ohledem na vyjednávání nebo potenciální eskalaci. Írán je nyní zahnán do kouta a má jen málo cest, kterými by se mohl dále ubírat.“

Úředníci ve Washingtonu považují protesty také za známku toho, že ekonomický tlak zafungoval, řekl Vakil. Dodal však, že íránští představitelé operují se zvýšeným sebevědomím poté, co úspěšně a bez větších nákladů zatlačili na USA v celém regionu, bez následků zaútočili na společnost Aramco a během několika dní potlačili protesty.

Vaez uvedl, že tyto rozdíly ve vnímání vyvolávají „velké riziko, že obě strany zůstanou uvězněny v cyklu eskalace“ a „potenciálně skončí v konfliktu, který nikdo nechce, ale který se může snadno vymknout kontrole.“

Čtěte více: Krvavé protesty v Íránu jsou jen začátkem

Volební divoké karty

S blížícími se volbami v Íránu, USA a Izraeli se okno pro diplomacii zavírá.

Netanjahuovi i Trumpovi by mohlo prospět odvedení pozornosti. Netanjahu byl obviněn z podvodu, úplatkářství a porušení důvěry. Trumpovi hrozí impeachment za zneužití moci a obstrukce Kongresu. Írán mezitím může vidět jen malý důvod pro jednání s Trumpem, který má potenciálně nohu za dveřmi, a bez ústupků ze strany Spojených států Rúhání ztratí podporu v parlamentu ve prospěch zastánců tvrdé linie.

Prostor pro chybnou kalkulaci v Íránu poskytuje také Trumpova pověst „twitterového tygra“, uvedl Vaez. Prezident může reakcí na provokaci získat domácí zisk.

„Po prvních měsících příštího roku bude deeskalace napětí téměř nemožná,“ řekl Vaez.

Irán má méně co ztratit poté, co setrvání ve věrnosti porušené JCPOA nepřineslo žádnou úlevu a odsunutí jaderného programu nezabralo. Teherán také může kalkulovat s tím, že ať udělá cokoli, Trump nebude reagovat.

„Tato kombinace menší ztráty a menšího strachu je velmi nebezpečná,“ řekl.“

Každý den redakce DW rozesílá výběr tvrdých zpráv a kvalitní publicistiky dne. K odběru newsletteru se můžete přihlásit zde.

Tom Allinson