IŠMAELITÉ (hebr. יִשְׁמְעֵאלִים), skupina kočovných kmenů příbuzných podle Bible s *Išmaelem, synem Abrahama a Hagar. V Genesis 25,13-15 a i Kronice 1,29-31 je uveden seznam „synů Izmaelových“, který vyžaduje zvláštní pozornost (viz níže). Kromě tohoto seznamu se označení „Izmaelovec (Izmaelovci)“ vyskytuje v Genesis 37,25-28; Soudců 8,24; Žalm 83,3; i Kronik 2,17 a 27,30. V těchto textech se vyskytuje označení „Izmaelovci“. Dosud nebyla nalezena žádná zmínka o Izmaelitech jako označení kočovníků v jiných pramenech z biblického období. Domněnky týkající se ztotožnění jména Sumu(ʾ)ilu v nápisech asyrských králů Sennacheriba a Aššurbanipala s Izmaelem (J. Lewy, R. Campbell Thompson) vycházejí z nesprávných interpretací těchto textů.
Znalosti o oblasti a charakteristice kočovníků zvaných Izmaelité lze tedy čerpat pouze z biblických zmínek o Izmaelitech (kromě seznamu „synů Izmaelových“), jakož i z toho, co se o Izmaelovi vypráví v Genesis. „Otec“ těchto kočovníků je zcela jistě spojen s pouštními oblastmi mezi Erešem a Egyptem a je synem egyptské služebnice Hagar (Gn 16,1.3). Hagarino setkání s Božím andělem, který jí přinesl zvěst o Izmaelově nadcházejícím narození a jeho předurčené velikosti, je spojeno s „pramenem vody na poušti, pramenem na cestě do Šúru“, který se později nazývá Beer-lahai-roi a „je mezi Kadešem a Beredem“ (tamtéž, 16,7.14). Poté, co je Abraham vyhnal, jsou Hagar a Izmael zachráněni Božím andělem na poušti Beer-Šeba (21,14-19). Když Izmael dospěl a stal se lučištníkem, žil na poušti Paran a jeho matka mu sehnala ženu z Egypta (21,21). Oblast, kde Izmaelité žili, je vymezena v Genesis 25,18: „od Havily u Šúru, který je blízko Egypta …“. Tato oblast zahrnuje oblast, v níž Saul porazil Amáleka: „od Chavily až k Šúru, který je na východ od Egypta“ (i Sam 15,7). Přesná poloha Havily zmíněné v těchto pasážích není známa, ale podle popisu Saulovy bitvy s Amálekovci lze s jistotou určit, že se toto místo nachází v jižní Palestině.
Izmaelité jsou popisováni jako beduíni, kteří žijí na poušti, chovají velbloudy (viz zejména zařazení Izmaelity Obila, který byl „nad velbloudy“, mezi Davidovy důstojníky, i Kron 27,30), jsou pouštními lupiči (srov. Gn 16,12) a pravidelně přepadají stálé osady a rabují je (Ž 83,7; Soud 8,24). Kromě toho se Izmaelité zabývali karavanním obchodem (Gn 37,25). (O příbuzenských vztazích a sňatcích mezi skupinami Izmaelitů, které se nacházely v blízkosti hranic osídlených oblastí, a stálými obyvateli srov. gen 28,9; 36,3; i Kron 2,17).)
V době, kdy se Midjánci, Amálekité a Bene Kedem stali v izraelské zemi vzácností, vysvětloval biblický autor svým současníkům, že se jedná o druh Izmaelitů (srov. Soud 6,3.33; 7,12; 8,10.22.26 s 8,24). Ve zprávě o prodeji Josefa je zmíněna karavana Izmaelitů na cestě z Gileádu do Egypta (Gn 37,25.27; 39,1). Ve stejném vyprávění jsou tito obchodníci nazýváni Midjánci (37,28) nebo Médánci (37,36). Ztotožnění Midjánců, Médánců a Amálekitů s Izmaelity, stejně jako zahrnutí jejich obydlených oblastí do obydlených oblastí Amálekitů, podporuje domněnku, že v určitém období byli Izmaelité hlavní skupinou kočovníků na hranicích Palestiny (srov. Gn 16,12: „bude bydlet vedle všech svých příbuzných“; 25,18: „tábořili vedle všech svých příbuzných“; a 21,18: „… neboť z něj učiním velký národ“). Je také možné, že skupiny, které nebyly přímo spřízněny s Izmaelity, byly někdy nazývány jejich jménem (Midján a Medán jsou uvedeni mezi syny Abraháma a Ketury, Gn 25,2; i Kron. 1,32; Amálek je uveden mezi potomky Ezauovými, tj. edomskými, Gn 36, 12.16; i Kron. 1:36). Zdá se, že toto období skončilo nejpozději kolem poloviny 10. století př. n. l., Kr. a od té doby nejsou v biblických historiografických a literárních pramenech o Izmaelitech žádné zmínky.
Genesis 25,13-15 a I Kronika 1,29-31 obsahují seznam „synů Izmaelových“, v němž je jmenovitě uvedeno 12 skupin: Nebajot, Kedar, Adbeel, Mibsam, Mišma, Duma, Massa, Hadad, Tema, Jetur, Nefiš, Kedma (k počtu 12 Izmaelových synů srov. také Gn 17,20). Z nich jsou na jiných místech Bible zmíněni Kedar, Mibsam, Mišma, Duma, Massa, Jetur a Nefiš. Asyrské a severoarabské nápisy zmiňují Nebajóta, Kedara, Adbeela, Dúmu, Massu a Tema, zatímco řecké prameny od 2. století př. n. l. uvádějí také Jetúrovy syny. Je třeba poznamenat, že kromě genealogického seznamu není ani jedna z těchto skupin zmíněna v žádném prameni z období před 10. stoletím př. n. l. Ve světle toho, co je o právě zmíněných národech známo, zejména z asyrských pramenů, je patrné, že nejsou spojeny s jednotným rámcem výše zmíněných izmaelitských kmenů: rozsah jejich putování je mnohem větší než u Izmaelitů a zahrnuje oblast od severního Sinaje (Adbeel) až po okraj Wádí Sižan (Duma) a západní hranici Babylónie (Kedar, Nebaiot a Massa). Souhrnný název těchto skupin ve všech pramenech zní „Arabové“ (Aribi, Arabu, Arbaia atd.) a není pochyb o tom, že právě tímto jménem se nazývali. Naproti tomu asyrské prameny se o etnickém rámci zvaném Izmael nezmiňují a neexistují žádné důkazy o tom, že by se tímto jménem nazývali kočovníci.
Podle tohoto názoru je seznam „synů Izmaelových“ složen z kočovných národů, které žily na hranicích Palestiny a v rozsáhlé pouštní oblasti v severní Arábii a v syrsko-arabské poušti od 8. století př. n. l.Kr. a kteří byli nazýváni „synové Izmaelovi“, ačkoli starověcí Izmaelité v této době – v důsledku bojů Saula a Davida s kočovníky na hranicích jejich království a objevení se nových kočovných skupin, které je násilně vytlačily z oblastí přiléhajících k Palestině – již tuto oblast neobývali.
bibliografie:
Ed. Meyer, Die Israeliten und ihre Nachbarstaemme (1906), 322-8; F. Hommel, Ethnologie und Geographie des alten Orients (1926), 591-7; A. Musil, Arabia Deserta (1927), 477-93; J.A. Montgomery, Arabia and the Bible (1934), 45-46; Y. Liver, in: em, 3 (1958), 902-6; F.V. Winnett a W.L. Reed, Ancient Records from North Arabia (1970), 29-31, 90-91, 95, 99-102.
.