A. Hospodin odplatí svým nepřátelům.

1. (1-2) Boží velikost a správná odpověď člověka

Tak praví Hospodin:
„Nebe je můj trůn,
a země je podnož mých nohou.
Kde je dům, který mi postavíš,
a kde je místo mého odpočinku?
Vždyť všechny ty věci učinila má ruka,
a všechny ty věci existují,“
říká Hospodin.
„Na tohoto však pohlédnu:
na toho, kdo je chudý a zkroušeného ducha,
a kdo se třese před mým slovem.

a. Nebe je můj trůn a země je podnoží mých nohou: Zde Pán vrací věci do správné perspektivy. Nikdy nemůžeme nic moc pochopit, dokud nepochopíme, že Pán Bůh trůní na nebi a že země je pod jeho velením – ba že země je podnoží jeho nohou.

i. Štěpán ve Skutcích 7,49-50 cituje Izajáše 66,1-2, čímž souhlasí se Šalomounem a Izajášem ohledně velikosti Boha Stvořitele.

b. Kde je dům, který mi chceš postavit?…. Ale na tohoto pohlédnu: na toho, kdo je chudý a zkroušeného ducha a kdo se chvěje před mým slovem: Můžeme chtít sloužit Bohu – ale sloužit mu po svém. Možná chceme Bohu něco postavit, ale co můžeme postavit, aby to bylo hodné Boha? Místo toho od nás Bůh ve skutečnosti chce chudého a zkroušeného ducha a to, abychom se třásli před jeho slovem.

i. Zkroušený je doslova „‚zkroušený‘ nebo postižený, zde použit v duchovním významu: člověk, který si je vědom škod způsobených hříchem, osobní neschopnosti stát zpříma před Bohem“. (Motyer)

ii. Patříš k těm, kteří se třesou před Božím slovem? „Chvějí se před zkoumavou mocí Božího slova. Copak nikdy nepřijdeš na toto místo, nesedneš si do lavice a neřekneš: ‚Pane, dej, ať mě tvé slovo zkoumá a zkouší, abych nebyl oklamán‘? Někteří lidé musí mít vždycky sladkosti a pohodlí, ale moudré Boží děti po nich netouží v přílišné míře. Prosíme o chléb vezdejší, ne o každodenní cukr.“ (Spurgeon)

2. (3-4) Boží odpověď na prázdné náboženské rituály.

„Kdo zabíjí býka, jako by zabíjel člověka;
Kdo obětuje beránka, jako by zlomil psovi vaz;
Kdo obětuje obilnou oběť, jako by obětoval prasečí krev;
Kdo pálí kadidlo, jako by žehnal modle.
Jako si vyvolili své cesty,
a jejich duše si libuje v jejich ohavnostech,
tak si vybírám jejich bludy,
a uvedu na ně jejich strach,
protože když jsem volal, nikdo neodpověděl,
když jsem mluvil, neslyšeli,
ale činili zlo před mýma očima,
a vybrali si to, v čem nemám zalíbení.“

a. Ten, kdo zabíjí býka, jako by zabíjel člověka: V prázdném náboženském rituálu si Boží lid myslel, že se líbí Bohu. Hospodin však říká, že když člověk zabije býka při oběti, je to, jako by zabil člověka. Jejich náboženský ritualizmus jim hřích přidával, neodstraňoval ho.

b. Stejně jako oni si vybrali své vlastní cesty…, tak i já si vyberu jejich bludy: Boží lid si zvolil svou vzpouru proti němu a setrvával v ní navzdory jeho neustálým varováním. Jako krajní projev soudu si Bůh vybere jejich bludy a sešle mezi ně klam.

i. To je střízlivá připomínka toho, co Bůh učiní na zemi během velkého soužení, jak to popisuje Pavel ve 2. Tesalonickým 2,11: Bůh jim pošle silný blud, aby uvěřili lži. To, co se stane během Velkého soužení, je však jen konečným plodem toho, co Bůh mezi lidmi dělá neustále. Když Boha odmítáme a hledáme svůj vlastní blud, může nám ho poslat.

ii. Příkladem takového bludu jsou ti, kdo věří, že svět byl stvořen z ničeho nebo náhodou. Co může být bludnějšího než věřit, že něco může vzniknout z ničeho? Věřit, že náhoda má skutečně nějakou „moc“? A přece těm, kdo na této víře trvají, Bůh tento blud vydá.

c. Protože když jsem volal, nikdo neodpovídal, když jsem mluvil, neslyšeli: Jak se můžeme uchránit toho, abychom nepodlehli bludu? Tím, že odpovíme Pánu, když volá, že ho uslyšíme, když mluví. Je to opravdu tak jednoduché.

3. (5-6) Pán odplácí svým nepřátelům.

Slyšte slovo Páně,
vy, kteří se třesete před jeho slovem:
„Vaši bratři, kteří vás nenáviděli,
kteří vás vyhnali pro mé jméno, řekli:
‚Ať je Pán oslaven,
aby jsme viděli vaši radost.‘
Ale oni se budou stydět.“
Hluk z města!“
Hlas z chrámu!“
Hlas Pána,
který plně odplácí svým nepřátelům!“

a. Tvoji bratři, kteří tě nenáviděli, kteří tě vyhnali kvůli mému jménu, říkali: „Ať je oslaven Hospodin, ať vidíme tvou radost!“ „Ať je oslaven Hospodin! Izajáš zde ukazuje, jak se lidé s povrchním, prázdným náboženstvím vysmívají těm, kdo mají opravdovou víru. Za prvé, prázdné náboženství nenávidí pravou víru (nenáviděli vás). Za druhé, prázdné náboženství odmítá pravou víru (zavrhuje tě). Za třetí, prázdné náboženství jedná ve jménu Hospodina (pro mé jméno). Za čtvrté, prázdné náboženství se vysmívá duchovně znějícími slovy („Budiž oslaven Pán, abychom viděli vaši radost“).

b. Budou se však stydět: Nejdůležitější je, že prázdné náboženství nakonec nikdy nezvítězí. Na konci dnů, ne-li dříve, se budou stydět, až uslyší hlas Pána, který plně odplatí svým nepřátelům!“

B. Pán přichází s ohněm.

1. (7-11) Radost z vysvobození Jeruzaléma.

„Dříve než začala rodit,
než přišly bolesti,
porodila mužského potomka.
Kdo kdy slyšel něco takového?
Kdo kdy viděl takové věci?
Má země porodit v jeden den?
Nebo se má narodit národ najednou?“
Jakmile Sion začal rodit,
porodila své děti.
Mám přivést k porodu a nezpůsobit porod?“ praví Hospodin.
„Mám snad já, který způsobuji porod, zavřít lůno?“ praví tvůj Bůh.
„Radujte se s Jeruzalémem,
a veselte se s ním, všichni, kdo ho milujete;
radujte se s ním, všichni, kdo pro něj truchlíte;
abyste se nasytili a nasytili
útěchou jeho lůna,
abyste se hluboce napili a potěšili
hojností jeho slávy.“

a. Ještě než začala rodit, porodila: Izajáš prorokuje den, kdy Jeruzalém snadno zvítězí, kdy bude jako podle zaslíbení v Římanům 8,37 více než vítězem skrze toho, který si nás zamiloval. Zde rodí – ale bez bolesti! Věru, kdo kdy slyšel něco takového?

b. Radujte se s Jeruzalémem: Celý Boží lid je povolán k tomu, aby se podílel na jeruzalémské radosti. Nastal čas vysvobození, vítězství a ospravedlnění! Radujte se s ním všichni, kdo ho milujete! Učiní-li tak Boží lid, bude to požehnáním i pro něj: abyste se sytili a sytili útěchou jejího lůna.

i. Tato intenzivní, velká, radost může být světu někdy nepříjemná a učinit nás terčem posměchu. „Velmi zřídka jsou dnes věřící obviňováni z fanatičnosti, ba dokonce z přílišného nadšení, a to je znamení, že jsme pod správným žárem. Když nás svět nazývá fanatiky, blížíme se k tomu bodu horlivosti, který náleží našemu Pánu.“ (Spurgeon)

2. (12-17) Pán přichází v soudu.

Neboť toto praví Hospodin:
„Hle, rozšířím na ni pokoj jako řeku,
a slávu pohanů jako tekoucí potok.
Potom se budeš pást;
na jejích bocích budeš nesen,
a na jejích kolenou budeš houpán.
Jako ten, koho utěšuje jeho matka,
tak i já tě budu utěšovat;
a budeš utěšován v Jeruzalémě.“
Když to uvidíš, tvé srdce se zaraduje,
a tvé kosti rozkvetou jako tráva;
Ruka Hospodinova bude známa jeho služebníkům,
a jeho rozhořčení jeho nepřátelům.
Neboť hle, Hospodin přijde s ohněm
a se svými vozy jako vichřice,
aby odevzdal svůj hněv zuřivostí,
a své pokárání plameny ohně.
Neboť ohněm a svým mečem
bude Hospodin soudit každé tělo;
a Hospodinových zabitých bude mnoho.
„Ti, kdo se posvěcují a očišťují,
aby chodili do zahrad
za modlou uprostřed,
jídali vepřové maso a ohavnost a myš,
budou společně zahubeni,“ praví Hospodin.

a. Hle, rozšířím na ni pokoj jako řeku: Až se Mesiáš vrátí ve slávě a triumfu, bude pokoj Jeruzaléma jako mírná a mohutná řeka, kterou nikdo nenaruší. Ne však Jeruzalém sám: A sláva pohanů jako proudící řeka.

b. Jako ten, koho utěšuje jeho matka, tak já budu utěšovat vás: Bůh mluví se svrchovanou něhou ke svým věrným služebníkům. Nikdo nedokáže potěšit tak jako matka a Bůh přinese tento druh útěchy svému lidu.

i. „To je zvláštně rozkošná metafora. Otec může utěšovat, ale myslím, že v této práci není příliš doma. Když Bůh mluví o své lítosti, přirovnává se k jejich otci: ‚Jako otec lituje své děti, tak Hospodin lituje ty, kdo se ho bojí‘. Když však mluví o útěše, vybírá si matku. Když jsem viděl malé děti nemocné, cítil jsem k nim veškerou lítost světa, ale nevěděl jsem, jak se pustit do práce, abych je utěšil; matka však instinktivně ví, jak to udělat.“ (Spurgeon)

c. Ruka Páně bude známa jeho služebníkům a jeho rozhořčení jeho nepřátelům: Až se Mesiáš vrátí ve slávě a triumfu, pro některé to bude velké požehnání – a pro jiné to bude jen soud. Vskutku, Pán bude soudit všechno tělo a Hospodinových zabitých bude mnoho.

d. Ti, kdo se posvěcují a očišťují, aby šli do zahrad, za modlou uprostřed: Až se Mesiáš vrátí ve slávě a triumfu, prohlédne ty, kdo praktikují prázdné náboženství. Ti „budou společně zahubeni“, praví Hospodin.

3. (18-21) Hospodin shromáždí a obnoví svůj lid.

„Vždyť znám jejich skutky i jejich myšlenky. Stane se, že shromáždím všechny národy a jazyky; přijdou a uvidí mou slávu. Postavím mezi ně znamení a ty z nich, kteří uniknou, pošlu k národům: k Taršíši, Pulovi a Ludovi, kteří natahují luk, k Tubalovi a Javanovi, k dalekému pobřeží, které neslyšelo mou slávu a nevidělo mou slávu. Ti budou hlásat mou slávu mezi národy. Tehdy přivedou všechny tvé bratry jako oběť Hospodinu ze všech národů, na koních, na vozech a ve vranících, na mezcích a na velbloudech, na mou svatou horu Jeruzalém,“ praví Hospodin, „jako synové Izraele přinášejí oběť v čisté nádobě do Hospodinova domu. Některé z nich také vezmu za kněze a levity,“ praví Hospodin.

a. Shromáždím všechny národy a jazyky, přijdou a uvidí mou slávu: Bůh zaslíbil velké dílo shromáždění mezi Izraelem, ale vykoná také dílo shromáždění mezi celým světem, některé ze všech národů a jazyků, aby viděli jeho slávu.

i. Jedním z míst, kde to najde konečné naplnění, je okolí Božího trůnu (Zj 5,9-10).

ii. „Bůh říká, že dá znamení mezi národy. Toto znamení je stejné jako znamení Syna člověka (Matouš 24,30).“ (Bultema)

b. Ty z nich, kteří uniknou, pošlu k národům … na daleké pobřeží, kteří neslyšeli mou slávu a neviděli mou slávu: Izajáš prorocky odkazuje na misionářské povolání a působení Božího lidu. Bůh měl samozřejmě s Izraelem misijní záměr, aby byl kněžstvem mezi národy (Ex 19,6) a světlem pro pohany. Ale ještě naléhavěji Bůh přikázal církvi, aby národům zvěstovala mou slávu mezi pohany.

i. „Jsou posláni do Taršíše (Španělsko, Francie a Itálie), do Pul (oblast v Africe) a do Ludu, což je podle některých totéž co Lýdie, i když se zdá vhodnější brát Pul a Lud dohromady pro celou Afriku. Tubal byl synem Jafeta, jehož potomci se usadili v severovýchodní Evropě nebo v Rusku, a Javan je biblický název pro Řecko.“ (Bultema)

ii. V omezeném smyslu to naplňuje misijní působení církve v průběhu staletí. Jedná se však pouze o částečné naplnění. Nakonec to může být 144 000 svědků během velkého soužení; mohou to být židovští evangelisté ve dnech tisícileté země.

c. Pak přivedou všechny vaše bratry jako oběť Hospodinu ze všech národů: V rámci Božího konečného díla, kdy misionáři odejdou, se izraelský lid nakonec vrátí ve velkolepém znovushromáždění. To se částečně naplňuje již nyní v opětovném shromáždění Izraele, ale nakonec se to naplní v tisícileté zemi Mesiáše.

i. Před mnoha lety přinesla izraelská zpravodajská agentura Arutz 7 pozoruhodný příklad novodobého znovushromáždění:

„Třicet sedm příslušníků indického kmene Bnej Menaše – považovaných za potomky deseti ztracených kmenů – dorazilo v pátek do Izraele. Nově příchozí, z nichž mnozí mají v Izraeli příbuzné mezi 450 Bnej Menaše, kteří přišli během posledních pěti let, byli do Izraele přivezeni pod záštitou jeruzalémské organizace Amišav. Amishav se zabývá vyhledáváním potomků ztracených kmenů a jejich návratem k židovskému národu. „Je to historický okamžik pro židovský národ,“ řekl zakladatel a předseda Amishavu rabín Eliyahu Avichail, který zasvětil svůj život hledání a pomoci potomkům ztracených izraelských kmenů. „Po dlouhém a obtížném odloučení se Bnej Menaše znovu setkávají s židovským národem v Zemi izraelské. Je to triumf víry. Jejich návrat na Sion znamená uzavření historického kruhu.“

Bnej Menaše, jejichž bohatá ústní tradice sahá až k izraelskému kmeni Menaše, nadále praktikují mnoho jedinečných židovských zvyků. Asi 3500 Bnej Menaše se zhruba před 30 lety rozhodlo formálně vrátit k židovskému národu a začalo žít plně židovským životem podle svých nejlepších schopností a v souladu s židovskými zákony. Rabín Avichail se o jejich existenci dozvěděl asi před 20 lety a začal zkoumat jejich nároky na židovský původ. Po několika návštěvách a pečlivém prostudování jejich tvrzení a příslušné historie se rabín Avichail poradil s předními rabínskými autoritami a dospěl k závěru, že existují přesvědčivé důkazy spojující Bnej Menaše s židovským národem. Mezi důkazy rabín Avichail uvádí jejich starobylou tradici, která hovoří o patriarších Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; jejich zvyk obřezávat děti mužského pohlaví osmý den po narození a jejich obětní obřad na oltáři připomínajícím židovský Chrám, v němž je zmíněno hebrejské biblické jméno Boha, hora Sinaj, hora Moria a hora Sion.

d. A některé z nich si vezmu za kněze a levity: Jde o to, že v onen den Bůh rozšíří kněžství za jeho dosavadní hranice. To se nakonec naplní v církvi, protože svatí jsou nazýváni kněžími (1 Petr 2,5-9; Zjevení 1,6; 5,10; 20,6).

i. „Tak jako v Izaiášově době byli kněžími a levity jen někteří, ale skrze ně byl Izrael ustaven jako Hospodinův kněžský lid, tak nyní předvídá pohany začleněné za stejných podmínek do stejných výsad.“ (srov. (Motyer)

4. (22-24) Jistota Hospodinova soudu i jeho obnovy

„Neboť jako nové nebe a nová země
, které učiním, zůstanou přede mnou,“ praví Hospodin,
„tak zůstanou vaši potomci i vaše jméno.
A stane se,
že od jednoho novoluní do druhého,
a od jedné soboty do druhé,
že všechno tělo přijde, aby se přede mnou klanělo,“ praví Hospodin.
„A vyjdou a budou se dívat
na mrtvoly lidí
, kteří se proti mně provinili.
Neboť jejich červ neumírá,
a jejich oheň nehasne.
Budou ohavností pro každé tělo.“

a. A stane se, že … všechno tělo se přijde poklonit přede mnou: Bůh zde popisuje svůj konečný triumf. Prostřednictvím majestátní knihy Izajáš byly národy souzeny a často i odsouzeny. Bůh má však konečný plán, jak oslovit národy, který je vidět v jeho konečném naplnění ve Zjevení 5,9-10. Bůh vezme lidi ze všech kmenů a jazyků a „všechno tělo přijde, aby se přede mnou klanělo“, praví Pán.

i. Izajáš to dává do souvislosti s tím, že od jednoho novoluní do druhého a od jedné soboty do druhé přijde všechno tělo, aby se přede mnou klanělo. Je příznačné, že Izajáš začal knihu odsouzením povrchního uctívání Božího lidu v době novoluní a sobot (Iz 1,12-15). Nyní, po velkoleposti Hospodinova díla, je to všechno jinak.

b. Vyjdou a pohlédnou na mrtvoly lidí, kteří se proti mně provinili: Někteří z každého kmene a jazyka budou mít osud konečného triumfu; někteří budou mít také osud – svobodně zvolený – konečné tragédie. Pomocí obrazů věčného zatracení (jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne) popisuje Izajáš osud těch, kdo odmítají Boha – i kdyby měli okleštěné prázdné náboženství.

i. „Po tomto životě a v den soudu půjdou do věčných muk, kde budou pociťovat dílo svědomí, které nikdy nezemře, a ohnivý Boží hněv na svých duších a tělech, který nikdy neuhasne.“ „Po tomto životě a v den soudu půjdou do věčných muk. (Poole)

ii. Knihu Izajáš uzavírá střízlivý kontrast, který odhaluje konečný, věčný význam tohoto současného života. Každý život si může vybrat svůj osud: uctívání nebo červ. Co z toho je pro tebe?