A. Den pomsty

1. (1) Otázka a odpověď: „Kdo je to?“

„Kdo je to ten, který přichází z Edómu,
v barveném rouchu z Bozry,
ten, který je slavný ve svém oděvu,
cestující ve velikosti své síly?“
„Já, který mluvím ve spravedlnosti, mocný k záchraně.“

a. Kdo je ten, který přichází z Edómu: Toto proroctví popisuje den Hospodinovy pomsty. Přišel z Edómu v tom smyslu, že tam soudil jako první a nyní přichází do izraelské země. Když Hospodin přichází, je slavný ve svém oděvu, cestuje ve velikosti své síly.

i. S obarveným oděvem z Bozry je také příznačné. Bozra byla hlavním městem starověkého Edómu a „významné město Bozra je vyčleněno proto, že jeho jméno znamená ‚sběr hroznů‘ a Izajáš rozvinul podrobné srovnání mezi šlapáním hroznů a vyléváním krve“. (Wolf)

ii. „Boží čin soudu nad Edómem je zjevně koncipován jako náprava křivd spáchaných na Sijónu, zejména proto, že Edómci využili slabosti Judy po pádu Jeruzaléma do rukou Babyloňanů.“ (s. 9). (Grogan)

b. Já, který mluvím ve spravedlnosti, mocný k záchraně: To je Hospodinova odpověď na otázku v proroctví. Identifikuje se tím, co říká (já, který mluvím ve spravedlnosti), a tím, co činí (mocný k záchraně). I uprostřed soudu, ve své slávě a síle, chce, aby lidé věděli, že je mocný zachraňovat, nejen mocný soudit.

2. (2-6) Otázka a odpověď: „Proč je tvůj oděv červený?“

Proč je tvůj oděv červený,
a tvé roucho jako toho, kdo šlape ve vinném lisu?“
„Já sám jsem šlapal ve vinném lisu,
a z národů se mnou nikdo nebyl.
Neboť jsem je pošlapal ve svém hněvu,
a pošlapal jsem je ve své zuřivosti;
jejich krví jsem potřísnil svá roucha,
a potřísnil jsem všechna svá roucha.
Neboť den pomsty je v mém srdci,
a přišel rok mých vykoupených.
Ohlížel jsem se, ale nebylo nikoho, kdo by mi pomohl,
a divil jsem se,
že nebylo nikoho, kdo by mě podepřel,
proto mi má vlastní paže přinesla spásu,
a můj vlastní hněv, ten mě podepřel.
Ve svém hněvu jsem národy pošlapal,
ve svém hněvu jsem je opil,
a jejich sílu jsem srazil k zemi.“

a. Proč je tvůj oděv červený: Prorok se ptá, proč je Hospodinův oděv červený, a Hospodin odpovídá: „Sám jsem šlapal vinařský lis…. jejich krví je zkropen můj oděv.“ Hospodin se ptá, proč je Hospodinův oděv červený. Tento slib se naplní, až se Ježíš vrátí na zem, a tato pasáž jasně stojí za verši jako Zjevení 19,13 a 15: Byl oděn rouchem namočeným v krvi a jeho jméno se nazývá Slovo Boží…. Z jeho úst nyní vychází ostrý meč, aby jím bil národy. On sám jim bude vládnout železnou holí. On sám šlape po lisu prchlivosti a hněvu Všemohoucího Boha.

b. Já sám jsem šlapal vinařský lis: To nám připomíná, že toto dílo soudu náleží Ježíši Kristu a pouze jemu. I když budeme součástí nebeských vojsk, která budou Ježíše doprovázet (Zj 19,14), dílo soudu patří jen jemu. Tento bod je dokonce zdůrazněn Izajášem: Z národů se mnou nikdo nebyl…. Mé vlastní rameno mi přineslo spásu a můj vlastní hněv mě podepřel.

i. Ve velkém Božím plánu věků Ježíš sám uskutečňuje dvě věci. Za prvé, On sám odčiňuje náš hřích. On sám visel na kříži a nesl tíhu všech našich vin. Za druhé, On sám soudí svět. Bůh nás nepotřebuje, abychom vykonali jeho konečný soud; to necháváme na něm.

ii. „Uslyšíte někoho říkat, že takový a takový dobrý člověk byl potrestán za svá provinění; a znám věřící, kteří si myslí, že jejich trápení jsou tresty seslané od Boha kvůli jejich hříchům. Tato věc je nemožná; Bůh nás, kteří jsme jeho lid, potrestal jednou provždy v Kristu a už nikdy nás nebude trestat. Nemůže to udělat, protože je spravedlivý Bůh. Utrpení jsou tresty z Otcovy ruky, ale nejsou to tresty soudní. Ježíš pošlapal vinný lis a pošlapal ho sám, my ho tedy pošlapat nemůžeme“. (Spurgeon)

c. Den pomsty je v mém srdci: Tato Ježíšem prorocky pronesená slova nám znějí téměř cize. Málokdy přemýšlíme o tom, že pomsta je v Ježíšově srdci, ale on řekl, že Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synovi (Jan 5,22).

d. Přišel rok mých vykoupených: Izajáš tím prorocky vysvětluje, proč může Mesiáš říci: „Pomsta je v mém srdci“. Není to proto, že by Bůh miloval trestání hříšníků, ale miluje pomstu svých vykoupených.

i. Všimni si také srovnání: je to pouhý den pomsty, ale celý rok mých vykoupených. Každá věta je prostě poetickým způsobem vyjádření „času“, ale Bůh vhodně používá obraz dne při sdělování své pomsty a roku při vyjadřování své milosti.

B. Modlitba vyhnance

1. (7-14) Připomínám milosrdenství a Hospodinovu moc.

Připomínám Hospodinovo milosrdenství
a Hospodinovy chvály,
podle všeho, čím nás Hospodin obdařil,
podle veliké dobroty k domu Izraele,
kterou je obdařil podle svého milosrdenství,
podle množství svých milosrdenství.
Neboť řekl: „Jistě jsou mým lidem,
dětmi, které nelžou.“
Tak se stal jejich Spasitelem.
Ve všem jejich trápení je trápil,
a anděl jeho přítomnosti je zachránil,
ve své lásce a ve svém soucitu je vykoupil,
a nesl je a nosil
po všechny dny věků.
Ale oni se vzbouřili a zarmoutili jeho svatého ducha;
tak se proti nim obrátil jako nepřítel,
a bojoval proti nim.
Potom si vzpomněl na dávné dny,
na Mojžíše a jeho lid a řekl:
„Kde je ten, který je vyvedl z moře
s pastýřem svého stáda?
Kde je ten, který do nich vložil svého svatého ducha,
který je vedl po Mojžíšově pravici,
který je vedl svým slavným ramenem,
který před nimi rozdělil vodu,
aby si udělal věčné jméno,
který je vedl přes propast,
jako koně po poušti,
aby neklopýtli?“
Jako zvíře sestupuje do údolí,
a Duch Hospodinův mu dává odpočinout,
tak vedeš svůj lid,
aby sis udělal slavné jméno.

a. Zmíním se o Hospodinově milosrdenství… podle všeho, čím nás Hospodin obdařil: Tato modlitba je prorocky vložena do úst jednoho z judských babylonských vyhnanců. Navzdory agónii vyjádřené později v modlitbě se modlící nejprve zmíní o Hospodinově milosrdenství. Je to nádherný příklad toho, jak i na nejnižším místě můžeme chválit Hospodina a připomínat si jeho dobrotu.

i. Podívej se, za co všechno může ustaraný člověk Bohu děkovat: za velkou dobrotu… za milosrdenství….. Stal se jejich Spasitelem…. Jeho láska… jeho soucit… nesl je a nesl je. Jestliže takový slovník chvály může zaznít od utrápeného, jakou výmluvu můžeme mít my, abychom Boha nechválili?

ii. Milosrdenství „je hebrejské slovo hesed, láska, která je věrná smlouvě“. (Grogan) Lze ho také přeložit jako „vytrvalá láska“. Je to jedno z velkých slov Starého zákona, pravděpodobně nejbližší hebrejský ekvivalent řeckého slova agapé.

iii. Jistě jsou to můj lid, děti, které nebudou lhát: „Hebrejské slovo pro lež obsahuje ještě více než naše slovo. Používalo se pro pramen, jámu nebo potok, který už neobsahoval vodu, a tak žíznivého člověka zklamal, a pro ovocný strom, který už nepřinášel žádné plody (Abakuk 3,17). Tímto jediným významným slovem chtěl Hospodin říci, že jeho lid nebude klamat a zklame ho.“ (Butlema)

b. Ve všem jejich trápení se trápil: Izajáš zná Boží povahu; ví, že v soužení svého lidu je soužen i on. Bůh není nezaujatý, bezcitný pozorovatel, když jeho lid trpí. Trpí s nimi, když jsou trápeni.

i. Ve všem jejich trápení se trápil On, je dalším důvodem, proč je antisemitismus tak zlý. Když je židovský národ pronásledován a trpí, trpí i Hospodin. Jak tragické je, že institucionální křesťanství, které předstírá, že jedná ve jménu Ježíše, pronásledováním židovského lidu postihlo samotného Pána.

c. A anděl jeho přítomnosti je zachránil: To odkazuje na Ježíšovu přítomnost a působení mezi starověkým Izraelem, zejména mezi těmi, kteří byli vysvobozeni z Egypta.

i. „Anděl jeho přítomnosti“ je Mesiáš….. Kalvín v tomto andělovi vidí pouze anděla sloužícího. O tomto andělu se však říká, že svou láskou a soucitem zachránil Izrael; to lze jen stěží říci o stvořeném andělu. Je zde míněn Kristus“. (Bultema)

ii. „Anděl jeho přítomnosti: doslova ‚jeho tváře‘. Lidi poznáváme podle tváře; ‚tvář‘ je samotná Hospodinova přítomnost (Ž 139,7), mezi nimi v osobě jeho anděla – onoho jedinečného ‚anděla Hospodinova‘ (jako v Gn 16,7nn; 21,17; 22,11.15; Ex 3,2; 14,19; 23,20-23; Mal 3,1), který mluví jako Hospodin, a přesto je od něho odlišný.“ (Jb 4,1). (Motyer)

d. Oni se však vzbouřili a zarmoutili jeho Ducha svatého: Navzdory tomuto vylití Boží lásky a milosrdenství reagoval jeho lid chladným, vzpurným a nereagujícím srdcem. Bůh se s tím musel u svého lidu vypořádat, a tak proti nim bojoval.

i. V těchto několika verších slyšíme Boha Otce (Můj lid, děti, které nebudou lhát), Boha Syna (Anděl jeho přítomnosti) a Boha Ducha svatého (Jeho svatý Duch). Je zřejmé, že „v úryvku se objevuje trinitární podtext“. (Grogan)

e. Pak si vzpomněl na dávné dny: Uprostřed Hospodinovy kázně – v tomto případě prorocky řečeno babylonského vyhnanství – si modlící se vzpomněl na staré dny. Vzpomněl si na mocnou Boží ruku v dávných dnech a věděl, že tato mocná ruka může být znovu pozvednuta pro jeho lid.

i. Konkrétně v tomto případě vzpomínal na to, co Hospodin učinil ve dnech Mojžíše a Exodu. Protože se nyní nacházeli v místě vyhnanství (Babylon), měl příběh o Božím vysvobození z Egypta zvláštní význam. Modlitebník u Exodu nebyl, musel si o něm přečíst v Božím slově. Viděl však, jak velké Boží skutky v minulosti mají význam právě teď.

f. Jako kůň na poušti… jako zvíře sestupuje do údolí: Izajáš mluví o snadném pokroku, kterého Izrael dosáhl během exodu, a o tom, jak Bůh Izraeli znovu požehná při jeho opětovném shromáždění a obnově. Výsledkem bude, že Hospodinův Duch mu způsobí odpočinek.

i. Jako kůň na poušti je třeba chápat v tomto smyslu: jako kůň v otevřené krajině. Jde o neomezený, rychlý postup.

ii. „V obou těchto verších je narážka na to, že Izraelité prošli Rudým mořem, na jehož dně nenašli více nepříjemností než kůň při běhu po poušti“. (Clarke)

2. (15-19) Prosba o obnovu.

Pohlédni z nebe,
a shlédni ze svého příbytku, svatého a slavného.
Kde je tvá horlivost a tvá síla,
touha tvého srdce a tvé milosrdenství vůči mně?
Jsou zdrženliví?
Bezpochyby jsi náš Otec,
ačkoli Abraham o nás nevěděl,
a Izrael nás neuznává.
Ty, Pane, jsi náš Otec,
Tvé jméno je náš Vykupitel od věčnosti.
Pane, proč jsi nás svedl ze svých cest,
a zatvrdil naše srdce před tvou bázní?“
Vrať se kvůli svým služebníkům,
kmenům svého dědictví.
Tvůj svatý lid jej vlastnil jen krátce,
naši protivníci pošlapali Tvou svatyni.
Stali jsme se jako ti dávní, nad nimiž jsi nikdy nevládl,
kteří nikdy nebyli povoláni Tvým jménem.

a. Kde je Tvá horlivost a Tvá síla: Prorok pronáší upřímná slova z úst modlícího se. Někdy máme pocit, že Hospodinova horlivost a síla jsou daleko, a když se tak cítíme, měli bychom udělat přesně to, co udělal modlící se: volat k Bohu.

i. Vrať se kvůli svým služebníkům: „Slovo ‚vrátit se‘ může naznačovat návrat šekinové slávy do chrámu jako symbolu Božího přebývání mezi jeho lidem (jako v Ezechielovi 43,6-12).“ (Grogan)

b. Stali jsme se jako ti staří, nad nimiž jsi nikdy nevládl: Modlící se člověk se dívá na stav Božího lidu a křičí v agónii. Proč to Bůh dopustil? Modlící se není přesný v celé své teologii, ale je odborníkem ve vyjadřování bolesti lidského srdce

.